Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Od letošního jara mohou zájemci v rámci tří speciálních komentovaných prohlídek nahlížet do unikátních památkových kaplí Jihlavy. Rozšířila se tak nabídka výprav v doprovodu zasvěceného průvodce a badatele v oblasti historie architektury Marka Skřivánka.   

Prohlídky kaplí realizuje příspěvková organizace města Brána Jihlavy. Jde o bývalou vojenskou kapli s unikátními malbami z roku 1916 kombinujícími válečnou a církevní tematiku. Druhým prostorem je Kaple Božského Srdce Páně s výzdobou ve slohu Beuronské umělecké školy. Třetí novinka zavádí návštěvníky do minoritské kaple s ojedinělou gotickou baldachýnovou klenbou. 
Turistické cíle spravované v centru města Bránou Jihlavy loni podle provozovatele vykázaly vzrůstající návštěvnický trend. 

Nejnavštěvovanějším turistickým cílem bylo tradičně podzemí s počtem 22.831 návštěvníků. Bránu Matky Boží navštívilo 5255 osob, Dům Gustava Mahlera 3484 osob a na turistická informační centra zavítalo 23.247 osob.
Úspěšné jsou právě komentované procházky po architektonických či církevních památkách. Organizovány jsou od roku 2022, jejich nabídka se postupně rozšiřuje. Podle organizátorů roste i počet jejich mimojihlavských návštěvníků.
V roce 2023 se těchto komentovaných procházek a prohlídek zúčastnilo 2128 osob, trojnásobek oproti roku 2022. Lidé si mimo jiné prohlédli typické jihlavské měšťanské domy s vysokými síněmi, ale i radnici, kostely nebo kolektory. 

Prohlídky bývalé vojenské kaple v objektu policejní školy, kaple sester boromejek v Křížové ulici a kaple v minoritském klášteře budou podle informace průvodce Marka Skřivánka pokračovat i letos na podzim. V nabídce jsou jedenkrát měsíčně. 
Největší zájem mají lidé podle průvodce o vojenskou kapli v přízemí policejního objektu naproti jihlavské sokolovně. 
 

Tři jihlavské kaple dokládají pohnutou historii města ve staletích  

Přízemí budovy jihlavské „policejní školy“. Zvenčí upoutají pozornost zamřížovaná okna s vitrážemi. Uvnitř návštěvníka překvapí prostor bývalé vojenské kaple vymalovaný malbami z válečného roku 1916. 
Stojíme na dnešní adrese Tolstého č. 14, v nejstarší kamenné budově na předměstí Jihlavy. Dodnes se v ní dochovaly cenné klasicistní klenby, je zapamátněnou stavbou. Otevřena byla jako vojenská nemocnice v roce 1782 na popud císaře Josefa II. Podél ní tehdy vedla jen prašná cesta, naproti se rozkládaly zahrady. „Stará“ nemocnice vznikla v těsném sousedství až později, v roce 1850. 

Pohybujeme se v policejním výukovém objektu, a tak je prvním úkonem před prohlídkou kaple předložení průkazu totožnosti ostraze při vstupu. V doprovodu badatele Marka Skřivánka pak vstupujeme z dlouhé chodby s klenbami do relativně nevelké místnosti, která v tomto místě na laika zapůsobí nečekaným dojmem. 

Ze zdí vás pestrými barvami překvapí malby pozdní vídeňské secese. Zdobná vitrážová okna s motivy křížů tehdy daroval do kaple fabrikant, majitel helenínské továrny na sukno a vojenský dodavatel Karel Löw. Jakoby si člověk měl uvědomit, jak málo ví o novodobé historii svého města. 

Budova sloužila během roků první světové války coby vojenská nemocnice pro raněné. Z plánů nevyplývá, že by tu původně byla plánována kaple, vznikla tedy zřejmě víceméně spontánně. 
„V plánech byl (tento prostor) označen jako jedna z běžných místností pro raněné vojáky. Zatím nevíme, jak přesně se ta kaple jmenovala. Téměř neznámá historie se ale pomalu odkrývá, například již známe jména obou autorů výmalby,“ uvádí nás blíže do situace průvodce Skřivánek. 

Právě on, inspirován zmínkou rouneckého badatele Ladislava Vilímka o vojenské kapli v publikaci I domy umírají vstoje, oživil svým dotazováním a pátráním jména dvou profesionálních tvůrců maleb a okolnosti jejich vztahu k Jihlavě. 
Jsou jimi vídeňští rodáci, pozdně secesní malíř Paul Ikrath (1888-1970) a Hans Eduard Kozel (či Kosel), narozený v roce 1875. Badatel zjistil podrobností ohledně jejich jihlavského působení mimo jiné od archivářů v rakouském Linci nebo od odborníků z Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni.

Podle jeho zjištění Ikrath působil v Jihlavě v letech 1915 až 1918 jako vojenský válečný malíř přiřazený ke zdejšímu 81. regimentu. V Jihlavě si měl dokonce najít manželku. 
Na zmínky o malířském působení Ikratha a Kozla v roce 1916 v Jihlavě narazil badatel také ve zdejších německých novinách Mährische Grenzbote. Kosel působil za války jako oficiální portrétista důstojníků. Po ní se zapojil do výtvarného dění mnichovské secese. 
Autorství maleb nicméně Marek Skřivánek během výkladu prezentuje jako oficiálně dosud nepotvrzený fakt. Avšak i signatura Ikratha má odpovídat podpisům malíře na dalších dílech. 

Spousty raněných 
Tématům výzdoby pozapomenuté kaple vládnou válečné a církevní motivy - Kristus, Panna Maria Neposkvrněná stojící na zeměkouli, andělé, ale vedle nich také polní kuráti a vojáci v rakousko-uherských uniformách z doby první války. 
Motivy měly vést raněné ke smíření, ale glorifikací padlých vojáků a militární tematiky také pozvednout obecně lidskou i bojovou morálku. 
„Tady byla obrovská spousta raněných. Když pročítáte dobové noviny, tak z nich zjistíte, že dokonce v areálu nemocnice vznikly nízké dřevěné baráky, kam byli ukládáni další ranění. Takže ta potřeba obracení se k Bohu v době, kdy jsem raněný a doufám, že se uzdravím, byla určitě silná,“ uvažuje Marek Skřivánek.  

Dva styly maleb jsou na stěnách s ohledem na značně odlišný přístup obou tvůrců snadno rozpoznatelné. Doplněny jsou nápisy, mimo jiné texty z Matoušova evangelia. 
Malby jsou v kapli zachovány ve velmi dobrém stavu. Od padesátých let, kdy budovu převzala policie, totiž sloužila jako skladiště, a tak podle úvahy M. Skřivánka nevznikl důvod její stěny zabílit či otloukat. V polovině devadesátých let a v roce 2007 zrestauroval malby pro policejní školu ve dvou etapách brněnský malíř Pavel Procházka. 

Někdejší kaple, kterou M. Skřivánek komentuje s ohledem na styl výzdoby jako unikát v Čechách a na Moravě, slouží dnes ke vzdělávacím účelům a jako reprezentativní prostor Vzdělávacího zařízení Jihlava Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy. 
Ten vznikl k lednu roku 2016 a podle jeho ředitele Martina Součka slouží ke vzdělávání nejen nově nastoupivších policistů. „V kapli organizujeme zkoušky a využíváme ji k různým slavnostním příležitostem,“ doplnil Souček. 
 

Sirotky i svoji kapli musely milosrdné sestry boromejky nuceně opustit

Kaple Božského Srdce Páně (zvaná též Kaple sv. Karla Boromejského) je dnes nejlépe patrná v pohledu od někdejší rozsáhlé zahrady, z lesoparku Heulos. Prostor je další z unikátních kaplí, které se letos otevřely zájemcům o jihlavskou architekturu. 

Kaple je přístupná přes průčelí nenápadného domu, dnešního Domova mládeže v Křížové ulici č. 12. Jeho někdejší krásná neorenesanční fasáda je dávno pryč. 
Víceúčelová budova byla vystavěna v letech 1903 – 1904 pro tehdejší jihlavský katolický sirotčinec spravovaný řádem milosrdných sester boromejek (ty v Jihlavě provozovaly také první hospicovou službu). Sirotčinec pro městské sirotky existoval už od roku 1886, původně ale působil v nevyhovujících prostorách v dnešní Havířské ulici. 

Dodnes zachovaná společenská místnost v přízemí posléze vystavěného domu v Křížové ulici sloužila divadlu a další kultuře. Právě nad ní byla v patře vytvořena osobitá kaple. I dnes dotvářejí její atmosféru fragmenty prvků výmalby ve vzácném slohu liturgické Beuronské umělecké školy, která se vracela k plošnému zobrazování či k odkazům antiky či starého Egypta. 

Okolo 1. světové války prý v domě pobývalo až 70 sirotků. Vedeni sestrami boromejkami příležitostně kulturně vystupovali i ve městě, učili se dovednostem pro reálný život.
Sirotčinec se ovšem posléze musel za 1. republiky oddělit na zařízení pro české a německé děti. A jeho provozovatelky, ani samotná kaple, to pak neměly snadné zejména po komunistickém převratu. 
Sestry boromejky (v té době prý jich zde působilo pět a dnes již žádná z nich nežije) musely v padesátých letech z Jihlavy odejít a byly internovány v areálu v Městě Albrechtice u Krnova. Jihlavská kaple byla odsvěcena a dům se proměnil v internát zdravotnické školy.

Kongregaci milosrdných sester sv. Karla Boromejského se objekt v rámci církevních restitucí vrátil až v roce 2004. Kapli pak 3. září roku 2006 požehnal generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek. 
„Přeji si, aby úcta ke Kristu přinášela co nejvíce duchovního užitku všem návštěvníkům kaple,“ komentoval tuto událost diecézní biskup Mons. Vojtěch Cikrle.  

Za stopami sirotků
Bránou Jihlavy organizovaná prohlídka kaple nese titul Kaplí boromejskou za stopami sirotků jihlavských. Průvodce Marek Skřivánek vede účastníky po schodišti do obílené, dnes stroze působící kaple v patře.  
Jednoduché dřevěné lavice, klavír, provizorní kazatelna. V jinak prázdném zaklenutém kněžišti jen oltářní stůl a velký dřevěný kříž zhotovený podle návrhu arch. Martina Laštovičky. Vysoká okna se skleněnými segmentovými výplněmi. Sondy na stěnách prozrazují pod bílou výmalbou někdejší barevnou ornamentální výmalbu. Nad vstupem do kaple lze vejít na galerii opatřenou zdobenou kovanou mříží. 
Průvodce výpravy ukazuje na tabletu černobílé fotografie dokládající někdejší bohatou výzdobu tohoto prostoru. V kněžišti stával mohutný, figurami ozdobený oltář. Zdobné figury stály i po jeho stranách, strop i stěny nesly bohatou výmalbu. 

Ty časy dnes připomínají okrouhlé barevné vitráže s figurální duchovní tematikou uvnitř kněžiště. Stále působí mimořádnou výtvarnou i duchovní silou.  
Podobně emotivně, jako další dochované původní součásti domu: dřevěná mobilní příčka přepeřující sál pod kaplí a umožňující tak vytvoření jeviště. Anebo detaily okenního kování a hlav sloupů či dlažba s rostlinným motivem v chodbě domu.  

Podle M. Skřivánka byla Kaple Božského srdce Páně přemalována na bílo zřejmě ještě v době, kdy sloužila svému účelu. Kdy přesně, nevíme. Dnes opět slouží duchovním účelům, bohoslužby tu pravidelně slouží kněz a zakladatel SOŠ sociální u Matky Boží Bohdan Sroka. V domě našly ubytování studentky SOŠ sociální, která si dům v roce 1992 pronajala.
„Škola připravuje děti na sociální práci s těmi, kteří potřebují pomoc, mají sníženou soběstačnost. Ta práce je strašně potřebná. S tím, jak stárne populace, je ještě potřebnější. Jsme rádi, že máme naplněné stavy,“ říká ředitelka sociální školy Kateřina Šimková. 

Kaple u minoritů s baldachýnovou klenbou bývala závěrem presbytáře

Kaple při kostele Nanebevzetí Panny Marie u minoritského kláštera v ulici Matky Boží je třetí z kaplí, do nichž míří prohlídky vedené průvodcem Markem Skřivánkem.  
Velkými okny se prostor prozrazuje už v pohledu zvenčí, ze zadního traktu kostela na Minoritském náměstí. Teprve v samotné kapli za hlavním oltářem si ale návštěvník plně uvědomí, že se ocitá v prostoře vytvořené zkrácením původně delšího kostelního presbytáře. 

Vystoupali jsme po schodech objektem kláštera. Řád minoritů tu působí už někdy od čtyřicátých let 13. století. Jen v „luteránských“ časech a za komunistů museli „menší bratři“, minorité hlásající principy pokory, celoživotní askeze a chudoby církve, svůj klášter na čas opustit. 

Výprava komentované prohlídky mine vnitřní klášterní zahradu - místo na hradbách, jež bylo kdysi v roce 1402 svědkem slavného nočního přepadení Jihlavy družinou z hradu Rokštejna. 
Stojíme vlastně v nejvyšším a nejzazším místě někdejšího prodloužení presbytáře. Kdysi sem lidé z kostelní lodě zvedali oči vysoko ke koruně členité gotické klenby. Dnes ji má návštěvník takřka na dosah. 
Průvodce vysvětluje, že se díváme na unikátní ukázku kombinující gotickou klenbu s baldachýny, svorníky s figurami a iluzivní výmalbou. 
Klenba je svedena do šesti baldachýnů. Z původních figurálních soch zde už zůstala jen jediná neznámá světice bez rukou a atributů potřebných k jejímu určení. Místa mezi kamennými a keramickými žebry klenby nesou iluzivní výmalbu, vše se spojuje v šesticípou hvězdu s menší vnitřní hvězdou pěticípou. 

Trojice kamenných svorníků ve vrcholu zobrazuje klečícího Jana Evangelistu žehnajícího kalichu, Pannu Marii a Krista s jablkem. Ve výmalbě vidíme motivy erbů Jihlavy, Českého království, Moravy a biskupství olomouckého. 
Jeden z baldachýnů nese i postavu svaté Starosty s nápadníkem. Když se dívka modlila k Bohu, aby učinil něco, aby se nemusela provdat za pohana, nechal jí stvořitel narůst vousy. 
Jak zmínil průvodce Skřivánek, vytvořili tento prostor mistři stavebních hutí z oblasti jižního Německa, Augsburgu a Mnichova, kde lze vidět podobné typy kleneb, baldachýnů a maleb.  

Okolo roku 1740 byl závěr presbytáře oddělen nynějším barokním oltářem a byl v něm vytvořen strop. V dolní části za oltářem vznikla sakristie, patro s dnešní kaplí bylo využito jako depozitář a sloužilo jako oratoř - vyvýšená oddělená modlitebna. Do dnešní situace kaple bylo místo uvedeno ve třicátých letech 20. století, kdy také byly odkryty již zaomítnuté baldachýny. 
Ke komentovaným prohlídkám v okruhu Interiéry minoritského kostela a kláštera Nanebevzetí Panny Marie přibyla letos ještě i další kaple. Jde o nádherně zdobenou kapličku sv. Bonaventury přímo v klášteře. 

Diskuze k článku