Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Po loňské jarní záchraně a skvělém podzimu byl oslavován jako spasitel jihlavského fotbalu. Minulou středou počínaje je kouč David Oulehla (40) bez práce. Kvůli špatným výsledkům a vleklé sportovní krizi A-týmu jej klubové vedení FC Vysočina odvolalo. Všechna sláva polní tráva…
„Je to tak. Opět se potvrdilo, že ve fotbale jde všechno hrozně moc rychle. Udělal jsem chybu, když jsem letos v létě neodešel,“ řekl Oulehla v rozhovoru pro JL.

Byl jste odvolán, nebo jste se s Lukášem Vaculíkem (předseda představanstva a sportovní ředitel klubu) dohodli na ukončení spolupráce? Ve veřejném prostoru kolují obě varianty.
Odvolán. Celé to trvalo možná dvě minuty (úsměv). Podali jsme si ruce a rozešli jsme se jako normální lidé. Jeden druhému se můžeme podívat do očí.   

Vypadnutí z poháru byla poslední kapka a pohár trpělivosti přetekl?
Pohárový výsledek je ostuda, ale neřekl bych, že rozhodl o mém odvolání. Máme s Lukášem naprosto korektní vztah. Nerozešli jsme se ve zlém. Zkrátka jsme neměli na danou situaci stejný pohled, což se někdy stane.

Máte na mysli vaše veřejná vyjádření ke kvalitě kádru a přestupové politice? 
Ano. Po loňském úspěšném podzimu byla vize pokračovat a pohybovat se v horních patrech tabulky. Bohužel jsme na jaře neměli dobré výsledky. Po osobní analýze jsem dospěl k tomu, že je potřeba kvalitativně doplnit kádr. Lukášovi se možná nelíbilo, že jsem o tom hovořil ve veřejném prostoru, a že jsem na příchod posil tlačil. Přes léto došlo k výrazné obměně kádru, kdy s některými hráči odešlo prakticky 1200 druholigových startů. Přišli noví hráči, mladí, šikovní, pracovití a dobře nastavení, ale zápasy a zkušenosti s profesionálním fotbalem nemají. Já to vnímám jako obrovský problém, protože jenom fotbalovost je na druhou ligu málo. 

Mrzí konec angažmá o to více, že jde o váš mateřský klub?
Určitě. Byl jsem tady rád, jsem tady doma. Kdyby klub směroval nahoru a do budoucna to dávalo smysl, chtěl bych tady setrvat delší dobu. Vysočina mě vychovala. Děkuji klubu za trenérskou příležitost jak u mládeže, tak u prvního týmu. Jak jsem řekl, rozešli jsme se korektně a naše vztahy budou nadále dobré. Žádnou nevraživost nebo zášť vůči klubu ani majitelům necítím. Neberu odvolání osobně. Je to jednoduchá rovnice. Po sedmi kolech jsme byli bez vítězství, jenom s třemi body. V takovém případě to pokaždé odnese trenér. 

Ve funkci jste „přežíval“ celkem dlouhou dobu…
Na to, jaká byla v Jihlavě fluktuace trenérů, a jak to obecně ve fotbale chodí, mě Lukáš držel celé jaro. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy musel udělat změnu. Chápu to, jsem s tím srovnaný. Chlapsky jsme si podali ruce a kdykoli se rádi uvidíme. Člověk musí být soudný a vnímat realitu. V dospělém fotbale jsou nejdůležitější výsledky, které jsme neměli. 

Nepřemýšlel jste nad rezignací?
Jsem bojovník, sám od sebe bych nerezignoval. Mezi hráči a mnou nebyl problém. Byli dobře nastavení. Dřeli, pracovali, tréninky měly kvalitu. Bohužel se nám nedařilo to přenést do „mistráku“. Měli jsme v úvodu sezony dobré zápasy, ale nepřetavili jsme je v kýžený výsledek. Cítil jsem, že tomu něco chybí…

Dokážete zpětně říci, co chybělo?
Podle mého názoru bylo těch věcí více. Po první záchraně odešli Vojtěch Křišťál s Lukášem Zoubelem, což bylo citelné oslabení. Na podzim následující sezony jsme jeli na vlně euforie, tým a všechno kolem něj fungovalo. Využili jsme toho, že Lukáš Fila chytil brutální lauf. Každý vám řekne, že jeden hráč mančaft nedělá, ale „Filous“ byl u 40 procent našich branek, což je obrovské číslo.

Jenomže Fila v zimní pauze odešel a na jaře Jihlava patřila k nejhorším týmům. Opět jste se zachraňovali…
Byl to určitý zásah do mužstva. Daleko silnější dopad na tým mělo to, že velké části hráčů letos v létě končily smlouvy. Bavili jsme se s klubovým vedením o jejich prodloužení, ale do jarní části jsme vstupovali s tím, že smlouvy prodlouženy nebyly. V kabině tohle téma rezonovalo. Kluci to hrozně moc řešili a nesoustředili se na věci, na které měli. Před letošní sezonou to vyvrcholilo tím, že velká část hráčů odešla. Takové jsou z mého pohledu příčiny, proč se energie a chemie týmu narušila.

Přípravná utkání a jejich výsledky přitom nevypadaly špatně…
Ano, souhlasím, vypadalo to zajímavě, ale příprava a ligová soutěž jsou dvě úplně jiné světy. Chytnou-li mladí kluci lauf, podaří se jim vstup do sezony a udělají výsledek, může to krásně jet. Jakmile k výsledku co nejdříve nedojdete, sebevědomí hrozně rychle padá. Mladí hráči to potřebují nejprve poznat a vstřebat. Zkušení borci si s tím daleko lépe poradí.

Zmínili jsme Lukáše Filu. Z mého pohledu je ještě citelnější ztrátou Filip Vedral, souhlasíte?
Jednoznačně! Lukáš mi v prosinci říkal, že je to dohotnuté, hotové, a najednou je „Vedry“ pryč… Bavili jsme se o konkrétních jménech jako o potenciálních posilách a místo toho jsme najednou řešili, že chybí nosný stoper. Byl tady, ale odešel. Měli jsme využít podzimní euforie, kdy mužstvo fungovalo, a měli jsme vybraným hráčům prodloužit smlouvu. Na jaře to už nebylo to pravé ořechové, protože ti kluci byli v nejistotě.
Jak vnímáte fakt, že Filip Vedral, Tomáš Svoboda a Milan Piško, které jste nedávno trénoval, jsou najednou ve Vyškově?
Zamyslel bych se nad tím, proč jakožto kluboví odchovanci nechtěli v Jihlavě pokračovat. Já do toho nevidím. Tyhle věci jdou mimo mě. Vedral s Piškem jsou dobří hráči. Svoboda měl solidní podzim. Jaro mu nevyšlo, ale to je ve sportu normální. Každý z těchto tří kluků má přes 120 druholigových startů. Na nich to tady mohlo ještě pár let stát.

Neodešli jenom hráči, ale i členové realizačního týmu, například kondiční trenér Róbert Ollé.
Obrovská změna. Róbert je jedním z největších borců, s jakým jsem kdy ve fotbale pracoval. Hlídal si důležité věci, kondičně mančaft posunul na úplně jiný level. I jemu končila smlouva a nebyla prodloužena. Ve chvíli, kdy se o tom jednalo, dostal nabídku ze slovenské ligy, kterou nemohl odmítnout. Jeho odchod byl znát. Chvíli panovalo bezvládí, následně jsme sehnali Petra Douchu.

Od prvoligového sestupu na jaře 2018, a uvolnění Martina Svědíka do Slovácka, bude mít Jihlava sedmého hlavního kouče. Asi to nebude jenom o trenérech…
Klub prošel obrovským úpadkem. Když jsem před 11 lety odcházel, pracovalo tady přes 20 zaměstnanců. Po návratu tady skoro nikdo nebyl. Pochopitelně to souvisí s ekonomickými možnostmi, které byly tehdy úplně jiné. Jeden příklad za všechny: zrušení B-týmu. Ano, je to problém, protože hráči širšího kádru nemají zápasové vytížení, ale náklady na „béčko“ činily čtyři miliony korun na sezonu. A když klub nemá peníze, nemá jinou možnost než ho zrušit. Jako trenérovi se mi to nelíbí, ale chápu situaci. Mrzelo mě, když fanoušci při domácích zápasech žádali odchod pana Františka Vaculíka. Nebýt jeho osoby a jeho firmy, jihlavský fotbal by dlouhodobě nebyl na profesionální úrovni, natož aby se tady někdy hrála první liga… Veřejnost by naopak měla panu Vaculíkovi poděkovat, protože se i nadále snaží klubu pomoci. Je to o tom, být za minimum financí maximálně efektivní a trefit správné hráče.

Kdo má v klubu na starosti přestupy?
Je to v kompetenci Lukáše Vaculíka. O hráčích jsme se spolu pochopitelně bavili, ale přestupovou politiku řídí víceméně on, podle budgetu a toho, jak to cítí.
Lukáš Vaculík řekl, že je možná snílek, ale věří, že kádr má kvalitu na to, aby bojoval v horních patrech tabulky. Váš názor? 
Je to mladý a pracovitý tým. Když chytne sebevědomí a situace se stabilizuje, má na střed tabulky, slabší střed, v horším případě na boj o záchranu. Neřekl bych, že by měl být od ostatních týmů „odstřelený“ o deset bodů. Jihlava bude bojovat o záchranu. Aby bojovala o postup, je nesmysl.

Mluvil vám Lukáš Vaculík do sestavy, jak se proslýchá? 
Absolutně ne! Kdyby ano, okamžitě bych skončil. Lukáš se o fotbale, hráčích i sestavě často a rád baví, chodí do kabiny, na týmové porady, ale kdo bude nebo nebude hrát, mi nenařizoval. Na druhou stranu, já být v jeho pozici sportovního ředitele, dělám to úplně stejně. Chtěl bych vidět, co trenér mančaftu říká, jak s ním pracuje a jestli to hráči plní. To je přece logické.

Kdyby vám zavolal a poprosil o názor, jak situaci zachránit, co byste mu poradil?
Je potřeba přivést nosného stopera, zkušeného, kolem 28 let. Může to být i mladý kluk, ale musí to být „bombarďák“ a frajer jako Tomáš Vlček, který tady hostoval. Podíváte-li se na složení jiných mužstev, uvidíte v každé formaci dva vyhrané zkušené hráče do 26 nebo 27 let. Naše obrana je hrozně mladá a nezkušená. Obrovsky v ní chybí nejen Filip Vedral, ale i stoper Emir Tonbul, který je dlouhodobě zraněný. Adrián Čermák ve středu zálohy výhledově určitě pomůže. Já osobně bych přivedl ještě jednoho útočníka.

Vaše predikce, jak to dopadne?
Budu sledovat, jaký přijde trenér, a jaký to bude mít vývoj. Držím Jihlavě palce, aby to nastartovala, stoupala tabulkou a zachránila se. Hodně napoví nadcházející zápasy se Žižkovem a ve Zlíně. Pokud je nezvládne, bude to mít hrozně obtížné.

Co by pro klub znamenal sestup?
Velkou komplikaci pro mládežnické kategorie. Nejlepší hráči by okamžitě odešli jinam. Podle mého názou by to byl úplný konec. 

Budete odpočívat, nebo už máte nabídky na nové angažmá?
Dopřeji si refresh a trochu si odpočinu, ale vidítě na mě, když spolu teď hovoříme, jak to se mnou šije (úsměv). Budu chtít v trénování pokračovat. Kolik je u nás trenérů, kteří mají ve skoro 41 letech 150 zápasů v profesionálním fotbale? Není to špatná bilance. Ano, udělal jsem hodně chyb, i tady v Jihlavě, které si uvědomuji a zapracuji na tom, abych je odstranil. Budu chtít najít nové angažmá a další výzvu.

Jakou konkrétní chybu jste v Jihlavě udělal?
Jedna z největších byla ta, že jsem letos v létě po záchraně měl skončit. Přemýšlel jsem nad tím a měl jsem to udělat, protože vývoj situace se mi nelíbil. A stejně jsem říkal, že mě v sedmém kole nové sezony dožene vyhazov (úsměv).

Komu jste to říkal?
Mému asistentovi Pavlu Mazánkovi, který to cítil stejně jako já a odešel. Říkal jsem mu, že po sedmém kole tady nebudu. A vidíte, trefil jsem to (smích).

Diskuze k článku