David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Uplynulou neděli se po téměř měsíci vrátili ze služební cesty z Francie domů na Vysočinu policejní psovod  Patrik Blazejczyk z Jihlavska a jeho služební pes – osmiletý německý ovčák Gorro, který je speciálně vycvičený na vyhledávání výbušnin. Oba spolu dočasně pobývali ve francouzském Lyonu a zajišťovali bezpečnost sportovců a návštěvníků olympijských her.

Jak složité a náročné bylo připravit se na samotnou cestu - zvlášť, když jste cestovali do zahraničí a navíc součástí výpravy byl pes? 
Příprava na tuto služební cestu byla poměrně časově náročná a důkladná – od administrativy, která se týkala mého vyslání na zahraniční cestu, týkala se všech potřebných dokladů k tomu, aby mohl do zahraničí se mnou cestovat služební pes, až po sbalení všeho potřebného pro mě a služebního psa. 
Ze všeho nejdůležitější ale byla důkladná veterinární prohlídka psa, protože jsme věděli, že nás bude čekat velice náročná  měsíc trvající služba, proto jsme nemohli nic podcenit.

Jak jste cestovali do Francie?
Odjeli jsme z České republiky společně se svými třemi kolegy policejními psovody a jeli jsme dvěma služebními dodávkovými vozidly, která jsou speciálně upravena a přizpůsobena pro převoz a ustájení služebních psů. 
Naším cílovým místem bylo město Lyon a jeden z tamních hotelů, kde pro nás  policisty i naše čtyřnohé partnery byly připraveny nádherné pokoje, které byly vybavené klimatizací.

Čekala na vás úplně cizí země, město... Jak vůbec probíhaly první dny a aklimatizace, protože to pro vás nemohlo být jednoduché...?
Když jsme dorazili na místo, tak jsme se v hotelu ubytovali a hned druhý den jsme se setkali s francouzskými kolegy, kteří nám předali podrobné plány našich služeb a poskytli nám všechny důležité informace, které se týkaly zejména míst, kde nás bude čekat provádění prohlídek různých prostor. 

Byly dopředu jasně dané plány, nebo docházelo ke korekcím v průběhu jednotlivých dnů?
Plány se ale v průběhu našeho pobytu velmi často měnily a byly závislé na aktuální potřebě organizátorů. Ale vždycky jsme dopředu věděli, kde budeme pracovat a jaké objekty budeme prohlížet. 
Každé ráno jsme vyjížděli z hotelu na základnu, kde jsme se potkali s dalšími kolegy z jiných zemí, a tam proběhla podrobná instruktáž, na níž jsme se dozvěděli přesné pokyny k tomu, kam se pojede na prohlídky a co nás ten den čeká. 
Po službě přišlo na řadu venčení psa, vždycky jsme odjeli ven z města, kde se mohl pes nejen vyvenčit, ale i vykoupat.

Takže vaší každodenní služební činností ve Francii byly bezpečnostní prohlídky?
Ano, účelem služební cesty bylo provádění bezpečnostních prohlídek zaměřených na detekci výbušnin. Během našeho pobytu jsme se zaměřili na důkladné prohlídky stadionů, autobusů, dodávkových vozidel a prostor hotelů, zejména hotelových pokojů. 
Kontroly byly cílené na odhalení a eliminaci možných hrozeb spojených s výbušninami. Po dokončení každé prohlídky byly příslušné objekty předány do správy místní bezpečnostní agentury. 

Jak dlouho trvá prohlídka stadionu, navíc když v té době bylo ve Francii úmorné vedro...?
Prohlídka stadionu trvala třeba i čtyři hodiny, a když si vezmete, jaké bylo venku šílené vedro, tak to nebylo snadné.
Jednou z největších výzev, které jsme museli čelit, byly právě extrémní teplotní podmínky. 
Vysoké venkovní teploty a následný přechod do klimatizovaných prostor  představovaly značnou zátěž pro naše služební psy.  Tyto   podmínky vyžadovaly zvýšenou péči a neustálou pozornost k jejich pohodlí a zdraví.

Přece jen starat se o služebního psa v České republice a v cizině je asi velký rozdíl, čím jste ve Francii svého psa krmil?
Do Francie jsme si všichni vezli svoje vlastní krmivo – tedy zejména granule pro krmné dávky, protože pro nás by bylo velice obtížné, a lze říct, že i nebezpečné pro naše psy, kdybychom jim najednou začali dávat jiné granule, než na které jsou navyklí doma. 
Mohlo by jim to způsobit zažívací a zdravotní potíže. Takže můžu s trochou nadsázky říct, že  francouzská byla pouze voda, kterou naši psi v průběhu olympiády pili. My jsme potřebovali mít pro službu pejsky pořád ve skvělé kondici. I tak to bylo pro ně velice náročné, zejména extrémní vedra na ně měla výrazný vliv. 

Mohli jste být pořád spolu, nebo jste po službě trávili noc každý jinde?
Bylo skvělé, že s námi mohli být na klimatizovaném pokoji. Vedru jsme museli také přizpůsobit jejich venčení a vyjíždět z centra města na okraj, kde se dal nalézt v parku nebo na kraji lesa stín a snesitelné podmínky pro pejska. 
Naše vozidla zaparkovaná před hotelem byla vyhřátá na vysoké teploty, proto jsme je museli dávat do stínu a stále s nimi přejíždět, abychom uvnitř vytvořili pro převoz pejsků snesitelné podmínky.

Takže  Gorro s vámi obýval společný hotelový pokoj?
Ano, sdíleli jsme ho. Musím říct, že všechno proběhlo naprosto bez problémů. Samozřejmě, že jsme mohli mít na pokoji umístěný speciální přepravní box pro psa pro případ, kdyby hrozilo, že by pes mohl pokoj a jeho vybavení nějak znečistit nebo poškodit. 
S tím jsem problém neměl, protože Gorro je osmiletý a velmi zkušený pes a já nejlépe znám jeho návyky, takže nebyl vůbec žádný problém. 

Jak se Gorro cítil v hotelu? Přece jen asi na něco takového není úplně zvyklý?
V pokoji v klidu ležel vedle mé postele a  spal tak vlastně vedle mě. Tady jsem musel ocenit právě tu klimatizaci, kterou jsem vždy nastavil teplotně rozumně tak, aby to bylo zejména pro psa příjemné, protože jeho práce v rámci prohlídek například velkých stadionů v Lyonu nebo v Saint-Étienne byla i tak velmi vyčerpávající. 
Když jsme se po necelém měsíci vrátili domů, kde teď také panují velká vedra a můj pes musel jít do svého kotce, tak to pro něho nebyl moc příjemný přechod. 
Ve Francii jsme měli k dispozici při případ potřeby také kontakty na francouzskou veterinární službu, ale naštěstí jsme nic nepotřebovali.

Jste zpátky doma na Vysočině, kde na vás čeká běžný výkon služby, na který jste zvyklý. Doma jste pár dnů. Jak zpětně  hodnotíte svoji francouzskou misi?
Z hlediska pracovního vytížení to byl velmi náročný měsíc, navíc v úplně neznámém prostředí. V každém případě to ale pro mě byla obrovská zkušenost. 
Když jsem odjížděl, tak jsem měl obavy, abychom s mým služebním psem zvládli všechny požadavky pyrotechniků, s nimiž prohlídky probíhaly, protože kolegové pyrotechnici přijeli do Francie z různých zemí, a každý mohl mít různé požadavky a různá očekávání.
Musím říct, že máme naše psy velice kvalitně připravené,  a proto jsme všechno zvládli. 
Když pyrotechnici zjistili, jakým způsobem pracujeme, tak byla vzájemná součinnost a spolupráce naprosto skvělá.

Diskuze k článku