David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Roky pracoval jako zdravotní bratr v nemocnici. Souběžně s tím moderoval v soukromém rádiu, věnoval se tanci a čas od času působil také jako moderátor na soukromých akcích nejrůznějšího druhu. 
Před pěti lety ale Petru Janáčkovi přistála na stole nabídka, jestli by nechtěl mimo jiné pracovat jako mluvčí Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina. „Bylo to tehdy pro mě něco nového a přiznám se, že i lákavého, protože komunikačně vystupovat ven směrem k veřejnosti mě lákalo,“ přibližuje Janáček dobu před pěti lety.

Právě tehdy začal pracovat na pozici krajských záchranářů. 
Co tedy jeho práce obnáší? „Hlavně odpovídat na zvídavé otázky vás novinářů. Jsem vám k dispozici prakticky nepřetržitě 24 hodin denně,“ usměje se, když usedne do bílé plastové židle v sídle záchranky ve Vrchlického ulici v Jihlavě.

Sdělovací prostředky? 
Rychlý prostředník k informování lidí
Pohotovost ani takzvanou příslužbu v pracovních povinnostech nemá. Tím, že si prošel světem médií, si ovšem moc dobře uvědomuje, že právě sdělovací prostředky jsou prodlouženou rukou integrovaného záchranného sboru. Pomáhají dostat potřebné informace směrem k veřejnosti. 
„Pokud potřebujeme dostat informace k lidem, tak se to děje samozřejmě přes média, sociální sítě nebo prostřednictvím našich internetových stránek, jejichž správu mám také na starosti,“ říká mluvčí záchranářů na Vysočině.
Uvědomuje si, že když mu zazvoní služební telefon, nikdy nebude směrem do médií komunikovat nic pozitivního, protože dotazy novinářů vždy směřují na události, které s sebou ruku v ruce přináší mnohdy i fatální následky. 
„Přibližně 90 procent věcí, které komunikuji s médii, nejsou rozhodně pozitivního charakteru. Pro mě jako pro mluvčího záchranky je zdaleka nejhorší komunikovat události, při kterých se zraní děti. Zkrátka těžký úraz dítěte nebo zranění fatálního charakteru… To se vždycky člověka nějak dotkne. Nikdo nejsme ze žuly,“ říká Janáček. 
„Člověk se ale snaží se v tom nijak nešťourat. Je to práce jako každá jiná. Vyřídit, co je potřeba, vytěsnit to a už na to dál nemyslet,“ říká s tím, že umět hodit věci za hlavu a soustředit se na momentální situaci je podle něj strašně důležité a ve zdravotnictví obzvlášť.

Komunikační vyladění
„Byl jsem přesně na tohle zvyklý z nemocnice, takže přechod na tuhle pozici pro mě nebyl složitý. Byl jsem zvyklý za ty roky na to, že ne vždycky se pacienta podaří, přes veškerou maximální péči, zachránit. Pacient zemřel, člověk to musí brát tak, jak to je,“ říká Janáček. 

„Jediné, na co tě práce v nemocnici nepřipraví, je vnímání tragických událostí u dětí ve chvíli, kdy už jsi sám otcem,“ dodává upřímně s tím, že ho za roky ve funkci nic v zaměstnání nepřekvapilo.
Všechny složky integrovaného záchranného systému, tedy záchranka, policie i hasiči, mají svého tiskového mluvčího. Jak moc je složité se komunikačně sladit v případě zásadních událostí v rámci IZS?
Například v případě taktického cvičení „Aktivní střelec“, které proběhlo letos na jaře v prostorách obchodního centra jihlavského Cityparku. „To je mimořádná událost, kde jsme jako mluvčí všichni tři ve velmi úzkém kontaktu tak, abychom vystupovali do médií stejně,“ přibližuje. 
„Když dojde k mimořádné události v reálu, tak je pravděpodobné, že bychom se všichni sešli na místě události a domluvili bychom se na tom, které informace budeme takzvaně pouštět ven. To proto, abychom byli maximálně jednotní,“ podotýká.

Křest ohněm u Puklic
Než Janáček začal pracovat na pozici tiskového mluvčího záchranářů na Vysočině, dotazy k událostem směřovaly primárně na ředitelku této krajské organizace Vladislavu Filovou, případně i na jejího zástupce. 
„Je dobře, že všechny složky IZS mají svého mluvčího. Na hlasové školení nejezdím. Sám se sebou pracuji 15 let. Takže pracuji na tom, abych se pořád zdokonaloval,“ přemítá s tím, že denně vyřídí v průměru kolem desítek dotazů. 

„Jsou dny, kdy mi telefon zvoní neustále, a také dny, kdy nevyřídím dotaz ani jeden. Žádný den na této pozici proto nikdy není stejný. Když ráno mířím do práce, sám jsem upřímně zvědavý, co mi přinese. Proto mě práce neskutečně baví a naplňuje,“ říká. 
Za celou svou dosavadní kariéru vzpomíná na událost, která se stala jen krátce po jeho nástupu do funkce tiskového mluvčího krajské záchranky. Šlo o nehodu autobusu s dětmi u Puklic. 

„Byl to křest ohněm. První moje větší událost. Bylo odpoledne a až do večera jsem trávil čas na dispečinku, protože tam dostávám nejaktuálnější informace, co se momentálně děje, kolik je raněných a podobně,“ vysvětluje. 
„Pořád mi zvonil telefon. Buď jsem byl v živém vysílání v rádiu nebo v televizi,“ vzpomíná s tím, že jeho práci následně pokaždé vyhodnocuje vedení krajské organizace.

Diskuze k článku