Titul mistrů světa pro české hokejisty je i týden po skončení šampionátu v Praze a Ostravě jedním z hlavních veřejných témat. Pod zlatým úspěchem je podepsána i trojice vysočinských rodáků a odchovanců. Palce jim drželi fanoušci v Havlíčkově Brodě, Třebíči a Žďáru nad Sázavou.
Prototyp bojovníka z Kotliny
Z havlíčkobrodské hokejové líhně pochází sedm mistrů světa. Jaroslav a Jiří Holíkovi, Milan Chalupa, Jaroslav Benák, Radek Martínek, Josef Vašíček. Co jméno, to pojem. Do zlaté skupiny od letoška patří i útočník Ondřej Beránek. „Hrozně moc mu to přeji,“ řekl Miroslav Třetina, předseda Bruslařského klubu.
Za Beránka, jakožto klubového odchovance, jste jistě rád, že?
Pochopitelně jsem za něj hrozně rád. Co jsem měl možnost Ondru osobně poznat, je to charakterově velice skromný a hlavně pracovitý kluk. Udělal našemu klubu, i za přispění komentátora Roberta Záruby, fantastickou reklamu, čehož si moc vážíme!
Brod opouštěl v juniorském věku. Tipl byste tehdy, že bude členem národního týmu, potažmo mistrem světa?
Tohle je spíše otázka na trenéry, kteří ho vedli, nebo spoluhráče, kteří s ním hráli. Ale kdybych měl odpovědět za sebe, určitě to nebyl ten typ hráče, o kterého by se rvali agenti a předpovídali mu NHL. Ondra šel postupnými krůčky za svým snem. Později udělal dobré rozhodnutí jít do Karlových Varů, kde se „prokousal“ až mezi extraligovou elitu, odkud je do reprezentace hodně blízko.
Dělá čest pověsti svých brodských předchůdců. Je to bojovný, dravý a obětavý hokejista, před ničím a nikým neuhne, umí rozdat i přijmout ránu…
Přesně jak říkáte. Ondra perfektně demonstruje prototyp bojovníka z Kotliny, a ještě k tomu dokáže dávat góly. Pro klub i národní tým je to velice cenný a užitečný hráč.
Jak jste cestu české reprezentace za titulem prožíval? Byl jste se na nějakém utkání osobně podívat?
Pochopitelně jsem sledoval každý zápas Čechů. Pokaždé to hodně prožívám. Byl jsem na zápase našich s Norskem. Ještě předtím jsem navštívil zápas Kanady s Velku Británií, na který jsme vyrazili hromadně se všemi trenéry z klubu. Byl to skvělý zážitek!
Věřil jste, že Češi vybojují medaili? V čem byla největší síla týmu?
Pokaždé věřím v medaili, ale letos po Českých hrách jsem měl trochu obavy. Každopádně se tým během turnaje vhodně doplnil a největší sílu jsem viděl právě v týmovém pojetí, herní disciplíně a skvělém citu trenérů při skládání útočných formací. A samozřejmě i fantastická divácká kulisa udělala své…
Do jaké míry tento úspěch pomůže českému hokeji? Nebo jakým směrem by ho měl správně využít?
Těžko odhadovat, do jaké míry to našemu hokeji pomůže, ale slibuji si od toho opětovný příliv malých začínajících hokejistů, kteří mistrovství světa se svými rodiči určitě sledovali a prožívali. Je pak na nás v klubech, a hlavně na trenérech, abychom děti zaujali, dobře je vedli a co nejdelší dobu je u hokeje udrželi. Potom je větší pravděpodobnost, že český hokej bude mít dalšího Pastrňáka, Nečase nebo Kašeho.
Brankářský triumvirát
Dříve šířili slávu třebíčského hokeje na mistrovství světa hráči v poli, letos to byli brankáři. Lukáš Dostál s Karlem Vejmelkou v českém týmu a Tomáš Fučík jako naturalizovaný Polák. „Pracovat s gólmany v našem klubu umíme,“ řekl Martin Svoboda, předseda Horácké Slavie.
Jste pyšný, že hned tři brankáři, nominovaní na šampionát, prošli třebíčským klubem?
Celý náš klub je pochopitelně pyšný na každého hráče, který u nás hrál a dosáhl takového úspěchu. Bez ohledu na to, jestli je to náš odchovanec, nebo u nás působil jenom krátce.
Díky hostování v Třebíči se Lukáš Dostál odrazil do profesionálního hokeje. Tušili jste tehdy, že vyroste ve hvězdu světového formátu?
Lukáš byl talentovaný brankář s příkladným přístupem k tréninku. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že v takto mladém věku vychytá titul mistra světa.
Karel Vejmelka byl na minulých dvou šampionátech uvažovanou jedničkou, přesto jej trenéři střídali. Letos mu připadla role „trojky“. Není neprávem podceňovaný?
Karel je v současnosti jedním z našich nejlepších gólmanů. Nominaci si určitě zasloužil, ale o pozici v mužstvu či jeho herním vytížení rozhoduje daný trenér, nebo trenérský tým. Mě v žádném případě nepřísluší toto hodnotit. Když se zpětně podíváme, letošní rozhodnutí trenérů o hierarchii brankářů bylo evidentně správné, když nám „cinklo“ zlato.
Překvapil vás Tomáš Fučík rozhodnutím reprezentovat Polsko?
Tato skutečnost mě nechala úplně chladným. Tomáš dlouhodobě působí v Polsku, má polskou manželku a v této zemi se mu hokejově velice daří, takže jeho rozhodnutí chápu a nijak mi nevadí.
Jak jste cestu české reprezentace za titulem prožíval? Byl jste se na nějakém utkání osobně podívat?
Jako skoro každý v naší republice jsem držel národnímu týmu palce, což ale dělám každoročně. Osobně jsem s rodinou navštívil utkání Kanada – Finsko a našich hokejistů s Velkou Británií.
Věřil jste, že Češi vybojují medaili? V čem byla největší síla týmu?
Úspěch přeji naší reprezentaci každý rok, ale domácí šampionát to umocnil. Síla mužstva spočívala v kolektivní síle kabiny a byla hodně umocněna příjezdem posil z NHL v závěru základní skupiny.
Do jaké míry tento úspěch pomůže českému hokeji? Nebo jakým směrem by ho měl správně využít?
Každý takový úspěch zvýší zájem o hokej, a to hlavně u dětí. Nesmím opomenout ani zvýšení kreditu hokeji při jednání s partnery, při zajišťování financí pro hokej. Tento úspěch by se měl především využít ke zvýšení a zkvalitnění dětské a mládežnické hokejové základny v Česku.
Následník žďárského božstva
Doma má zlato z dětské olympiády 2014, kterou pořádal Kraj Vysočina. Ale co je to oproti titulu mistra světa, vybojovanému před domácími fanoušky… „Jeden z největších momentů mojí kariéry. Kvůli tomuhle jsem odmalička dřel,“ řekl útočník Martin Nečas, rodák a odchovanec Žďáru nad Sázavou, v rozhovoru pro server hokej.cz.
Češi obsadili trůn pro světového šampióna po dlouhých 14 letech. Když se radovali v roce 2010 naposledy, „křepčila“ s pohárem nad hlavou i žďárské trio Petr Koukal, Tomáš Rolinek a Petr Vampola. Nečasovi bylo v té době 11 let a držel palce, co to šlo…
„Byli u nás jako bohové. Všichni jsme k nim vzhlíželi,“ prozradil. „Když je mistrovství světa, každý pustí televizi a kouká na zápasy. Letos naši fanoušci mohli být v hale. Mám obrovskou radost, že jsme je mohli potěšit,“ dodal.
Jako teenager se Martin Nečas toužil svým hokejovým idolům vyrovnat.
Díky pevné vůli, píli a pracovitosti již mnohé vzory překonal. Ze Žďáru vedly jeho další kroky do brněnské Komety, kde se jako extrémně talentovaný mladík brzy prosadil do extraligového A-týmu a pomohl mu ke dvěma titulům. Byl členem mládežnických reprezentací a na draftu NHL 2017 figuroval kousek za top 10. Jako 12. v pořadí jej vybrala Carolina.
V roce 2018 Nečas debutoval na seniorském mistrovství světa, konaném v Dánsku. Při premiéře proti Slovensku srovnával 10 sekund před koncem řádné hrací doby na 2:2 (Češi vyhráli 3:2 v prodloužení, na turnaji obsadili 7. místo).
Na další šampionát mohl Martin Nečas dorazit až letos. Důvod je jasný: bojoval v play off NHL o Stanley Cup. Na farmě v Charlotte si sáhl na Calder Cup pro vítěze AHL (2019). V letošních vyřazovacích bojích Carolina vypadla v 2. kole, a její česká opora ihned spěchala na letadlo směr Praha.
„Nezáleží na tom, jestli mám nebo nemám v NHL kontrakt na příští sezonu. Domácí šampionát se neodmítá. Hrozně by mě mrzelo, kdybych nepřijel,“ svěřil se Nečas, jenž se připojil k národnímu týmu před utkáním s Velkou Británií. Postupně se rozehrál k vynikajícím výkonům. Bolavé žebro a zlomený prst na noze? Nezájem…
„Naštěstí to nebyl typ zranění, co by se mělo zhoršit. Vzal jsem si pár prášků na bolest a byl jsem v pohodě. Adrenalin a fanoušci vás nabudí tak, že to necítíte. Při zápasech jsem na to nemyslel,“ řekl.
Vítěznou brankou Martin Nečas přispěl k semifinálovému postupu přes Švédsko. Ve finále asistoval u gólů Davida Kämpfa při švýcarské power play. „V té chvíli jsem byl úplně hotovej… Na poslední vteřiny zápasu nikdy nezapomenu,“ hlásil.
Od letoška patří mezi hokejové božstvo i on!
Diskuze k článku