Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Nebýt fantastických výkonů, které podává v nejvyšší polské soutěži, sledoval by hokejový brankář Tomáš Fučík probíhající mistrovství světa v Praze a Ostravě jenom doma v Havířově v televizi. Dva dny před startem šampionátu dostal polské občanství a tím pádem „povolávací rozkaz“ do národního týmu.
„Jsem vděčný za příležitost, že tady mohu být. Díky Polsku mohu pokračovat v kariéře a chtěl bych mu to nějak vrátit,“ řekl třicetiletý rodák a odchovanec Třebíče, jenž prošel mimo jiné i jihlavskou Duklou. 

Ze dne na den jste se stal hokejovou celebritou. Zajímají se o vás   fanoušci a hlavně novináři…
(úsměv) Je to pro mě šok, nikdy jsem to nezažil. Někteří kamarádi a známí nevěděli, že ještě hraji hokej. Poté, co jsem se trochu ukryl v Polsku, o mě možná někdo ani neslyšel… 

Ale pozornost potěší, ne?
Jsem rád. Na druhou stranu vím, a nebudu si lhát, že jsem úplný „no name“. Jako o talentu se o mně hovořilo možná v době, kdy mi bylo devatenáct dvacet let.

Jak si šampionát užíváte?
Jak to jenom jde. Na tohle člověk čeká celou kariéru. Navíc je mistrovství světa v Česku, což tomu dává ještě jiný rozměr.

A jste skoro doma…
Ano. Z Havířova to mám do Ostravy, kde se hrajeme skupinu, městskou hromadnou dopravou dvacet minut (úsměv).

Pocity po debutu proti Francii?
Nebýt výsledku (porážka 2:4), tak krásné. Ale takovou euforii, jakou bych po premiéře očekával, jsem neměl.

Váše máchnutí lamačkou proti tutovce Stéphana Da Costy kandiduje na zákrok turnaje…
Nevím, jestli to byl zákrok mistrovství. Možná zmařená šance mistrovství… Nechám to na vašem posouzení (úsměv).

O tom, že byste mohl obdržet polský pas a pomoci tamní reprezentaci se nějaký čas hovořilo. Jak se to celé seběhlo?
Již při prvním angažmá v Polsku mi to svaz nabídl. V posledním roce, i díky postupu polské reprezentace do elitní skupiny mistrovství světa, celá záležitost nabrala spád. Při hledání potřebných dokumentů se ukázalo, že vzdálená část mojí rodiny má v Polsku kořeny, konkrétně v ukrajinském Lvově, který byl před druhou světovou válkou polský. Jsem tady sedmý rok a našel jsem si manželku, což mělo na udělení občanství velký vliv. Zkrátka jsem splnil všechny potřebné náležitosti. Českého pasu jsem se vzdát nemusel.

Co na to říkají vaši rodiče?
Nijak to nekomentovali. Rozhodnutí nechali čistě na mně. Ale určitě jsou hodně pyšní, že mě mohou vidět na mistrovství světa, a současně vděční za celou tu cestu, kterou se mnou prošli, a hodně jí ve svém životě obětovali a podřídili.

Překvapilo mě, že na polské soupisce jste všichni brankáři naturalizovaní cizinci…
Jedna generace tamních gólmanů skončila a zůstala po ní velká díra. Pro mě je to dobře. Měl jsem štěstí, že se to generační okno otevřelo. Díky tomu jsem se na šampionát dostal. Celkově je práce s gólmany v Polsku slabá. Kluby a svaz se tomuto problému budou muset začít věnovat.

V kabině se domluvíte polsky, nebo ještě občas sáhnete po angličtině?
Umím plynule polsky. Že bych s Poláky hovořil anglicky, to si už vůbec nedovedu představit. Doma s manželkou také mluvíme polsky.

Diskuze k článku