Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Žádný fotbalista v druholigovém kádru FC Vysočina nemá ve sportovním životopise uvedeno tak prestižní angažmá. Brankář Ondřej Mastný strávil pět let v akademii Manchesteru United. Na slavné adrese potkal charismatického kouče Josého Mourinha a mohl se stát spoluhráčem globální superstar Christiana Ronalda…
„Za nějakou extra personu se nepovažuji, snažím se nevyčnívat. Jsem normální kluk do kolektivu. Tady v Jihlavě držíme všichni pospolu. V tom je naše přednost a síla,“ řekl bývalý mládežnický reprezentant, jenž se letos do vysočinského klubu vrátil a dochytal podzimní část Fortuna:Národní ligy. 

Jak pětiletku v organizaci Rudých ďáblů hodnotíte?
Určitě pozitivně. Angažmá v Manchesteru United mi prospělo jak po fotbalové stránce, tak v osobním životě. Potkal jsem tam spoustu kamarádů a věřím, že napořád zůstaneme přátelé. Ostatně s rodinou, u které jsem bydlel, jsem stále v kontaktu.

Prý jste tu rodinu nedávno navštívil?
Ano. Jakmile jsme v Jihlavě skončili s trénováním, druhý den jsem letěl do Manchesteru. Rád jsem je opět viděl. Pozdravil jsem je a odvezl si věci, které jsem u nich měl.  

Při návratu do Česka jste nestihl všechno sbalit?
Chtěl jsem někam jít na hostování nebo přestup, abych pravidelně chytal, takže jsem měl předpřipravené věci, které si vezmu s sebou. Můj návrat do Jihlavy se domluvil velice rychle. Pobalil jsem, co šlo, a chvátal jsem na letiště (úsměv).

Vezl jste anglické rodině nějaké vánoční dárky?
Ano. Chutná jim čokoláda Studentská pečeť, tam jsem pár tabulek koupil. A nějaká česká piva na ochutnání. Oblíbili si Plzeň (úsměv).

Nepřemlouvali vás lidé z klubu, abyste zůstal? United mají v bráně problém. André Onana dobře nechytá… 
(úsměv) Je pravda, že ně-které zápasy se mu vyloženě nepovedly. Nikdo se bohužel neozval. Ale i kdyby ano, já jsem momentálně v Jihlavě spokojený.

Rozhodnutí přijmout nabídku od Manchesteru jistě nelitujete. Na druhou stranu jste určitě pomýšlel na vyšší mety než juniorskou ligu nebo hostování…
Bohužel mě přibrzdilo zranění. První rok jsem kvůli zádům vůbec nechytal. V polovině druhé sezony přišla covidová pandemie. Buď jsme nehráli, nebo se stalo, že spoluhráč dostal covid, a my ostatní jsme se museli izolovat. Byl to styl start – stop. Potřeboval jsem pořádně chytat. Proto, když se naskytla možnost návratu do Jihlavy, rád jsem ji přijal. Věřím, že jsem udělal správné rozhodnutí.

Ještě předtím jste si odskočil do Severního Irska…
Upeklo se to narychlo. Nechtěl jsem sedět na lavičce, a tak mi bylo nabídnuto hostování. Portadown byl na posledním místě tabulky, ale bojovali jsme o udržení do konce sezony. Byť jsme se nezachránili, hodnotím tohle angažmá pozitivně. Pomohlo mi to. Potřeboval jsem hrát mužský fotbal, který je jiný než akademický. V zápasech bylo hodně tvrdých soubojů. Někdy jsem si říkal, že to „smrdí“ zraněním.

Do United jste odcházel v šestnácti letech. Jaký je to pocit, když takhle mladý kluk vstoupí do kabiny „áčka“ na ikonickém stadionu Old Trafford?
Byl to úplně jiný svět. V první chvíli mi nedocházelo, čeho jsem účastníkem. Dýchne na vás atmosféra. Na fotografiích v útrobách stadionu vidíte legendy, které klubem prošly. Všechno pro mě bylo nové. Fantastické zázemí a spousta lidí kolem týmu, kteří se o nás starali. Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem to všechno vstřebal.

Který manažer na vás udělal největší dojem?
Těžká otázka… Já jsem až tolik času s „áčkem“ nestrávil. Za Josého Mourinha vůbec. Následně přišel Ole Gunnar Solkjaer, za jehož působení jsem absolvoval několik tréninků. Já jsem se nejvíce bavil s trenéry brankářů.

Pracuje se v Anglii s gólmany jinak než třeba v Česku?
Neřekl bych. Je tam kladen například velký důraz na hru nohou, ale to u nás také. Dokonce bych řekl, že co se brankářů týče, v Česku to děláme o trochu lépe. V zahraničních ligách je hodně našich kluků, a dostali se tam v mladém věku. Určitě bych netvrdil, že v Anglii se pracuje s brankáři nějak extra jinak. Naopak mi přijde, že čeští brankáři jsou více atletičtější a pohyblivější. Já si pamatuji, jak jsme dělali různá gymnastická cvičení, třeba skok přes kozu nebo parakotoul, což brankářům pomůže v rozvoji. V Anglii s tím někteří kluci měli problémy. Tam se jede na dril. 

Více v tištěném vydání JL s datem 19. 12.

Diskuze k článku