CHALOUPEK z perníku před adventem napeče a nazdobí Ivanka Svobodová s manželem Stanislavem každoročně nepočítaně. Foto: David Kratochvíl
Když na ulici ve Větrném Jeníkově potkáte Ivanku Svobodovou (63), prakticky nikdo už ji nezná jinak, než jako paní Perníčkovou. Přitom je úplně jedno, jestli se jako teď blíží čas adventu, nebo třeba Velikonoc.
Vůně perníkového koření se totiž z domu paní Svobodové line prakticky celý rok. „Když mě děti zdraví: ´Dobrý den, paní Perníčková´, mám z toho velkou radost, protože mě s perníčky už mají spojenou, a to mě moc těší,“ směje se.
Její záliba v pečení a zdobení dobrot z perníku se začala tvořit prakticky úplnou náhodou a příhoda s tím spojená je stará už skoro 18 let, když působila ještě jako prodavačka v obchodě se smíšeným zbožím v sousedním Ústí.
„Jedna z místních obyvatelek mi darovala betlém z perníku od paní Řezníčkové z Jihlavy. Strašně moc se mi líbil, tak jsem ho doma celý rozebrala, obkreslila a zkusila ho upéct také, ale s originálem to tehdy ještě nemělo nic společného,“ směje se stále aktivní penzistka.
To by ale nebyla ona, aby hodila flintu do žita a snahu vytvořit svůj vlastní perníkový betlém vzdala. Zkoušela to totiž tak dlouho, až se nakonec výsledek zdařil na výbornou. Momentálně její výrobky dělají radost nejen v rodině, ale také v místní mateřince, družině nebo žákům v základní škole.
Před Vánoci, kdy je o její dílo největší zájem, vyrábí perníkové těsto z 60 kilogramů hladké mouky a na zdobení spotřebuje litry perníkové polevy. Do domácí manufaktury se bez nároku na honorář pravidelně zapojuje i manžel paní Svobodové – Stanislav (64).
„Zaděláváme spolu i čtyři nebo pět těst najednou. Neživíme se tím. Pro nás je největší odměna, když pak přijdou naše vnučky a řeknou: ´Babi a dědo, to je nádhera´,“ ukazuje paní Svobodová výrobky v rámci každoroční výstavy, kterou má instalovanou na chodbě u sebe doma.
Na advent je pečící trouba u Svobodů v permanenci už od října. „Manžela k účasti nenutím. Za ty roky, co je v důchodu, jsme už sehraná dvojka. Kdyby to bylo jen o mně, tak bych pekla furt. Nejvíc mě ale baví zdobení. Ideálně v noci, kdy na to mám absolutní klid, pustím si rádio a končím někdy i až hodně brzo nad ránem,“ vysvětluje.
Za ty roky už dokážou odhadnout, jaké výrobky z perníku lidem nadělají největší radost. „Nejvíc vyrábíme perníkové chaloupky nebo adventní svícny,“ předesílá s tím, že inspiraci na novinky čerpá s manželem přes internet.
„Co mě zaujme, to mi manžel překreslí do šablonky a já pak podle ní vykrajuji těsto.“ Doma už má ale přes 700 nejrůznějších plechových vykrajovaček. „Sotva skončí Vánoce, tak už v lednu začneme vyrábět na Velikonoce,“ popisuje.
Na výstavu se svými výrobky jezdit nechce. Pravidelně je ukazuje jen žákům v jedné z havlíčkobrodských škol, nebo když se k ní přijdou podívat děti na expozici u ní doma. Na pečení je ale podle ní znát, jak se zdražily vstupy včetně energie.
„Mouku, cukr nakoupíte v akci. Kupujeme vždy jen ingredience, které máme vyzkoušené. Už neexperimentujeme. Když ale pak přijde faktura za elektřinu, tak to víte, že to je znát,“ říká otevřeně s tím, že ani zvýšené náklady ji nepřinutí s perníkařením v žádném případě přestat.
Kolik kusů perníčků před adventem společně s manželem vyprodukují, nepočítá, ale ví, že číslo se bude pohybovat v tisících. „Upečeme, ozdobíme. Perníčky se u nás dlouho nezdrží. Vnučkám perník strašně chutná, takže na něj čas od času chodí i na tajňačku a myslí si, že o tom nevím,“ směje se.
Do Větrného Jeníkova se oba přistěhovali na začátku devadesátých let minulého století, když dokončili stavbu rodinného domku. „Sehnali jsme tu levnou parcelu. Manžel je z Ježené. Já z Kalhova. V té době jsme ještě ale ani jeden netušili, že budeme volný čas trávit s perníčky,“ glosuje aktuální zálibu paní Svobodová s tím, že mezi její největší výrobky patří přesná perníková kopie farmy právě z místa jejího rodiště. „Z toho baráku pocházel můj tatínek,“ vzpomíná se sentimentem v hlase.
Dál chce podle svých slov péct hlavně pro radost. „Není větší odměny, než když vám výrobky někdo pochválí a má z nich radost. Když si uvědomíte, kolik radosti svými perníky rozdáte, to se nedá ničím nahradit,“ říká závěrem.
Diskuze k článku
Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři.
Registrace nového uživatele
Pravidla pro diskuse na www.jihlavske-listy.cz:
Nelze zveřejňovat příspěvky, které porušují zákony ČR.
Jsou zakázány příspěvky urážlivé, pomlouvačné, vulgární. Nepřijatelná je i neúcta vůči zemřelým a jejich rodinám.
Nesmí se vyhrožovat komukoli násilím či podněcovat k nenávisti k jednotlivcům, skupinám (národnostní, rasová, náboženská příslušnost).
Zakazuje se zveřejňovat další údaje o identitě ostatních diskutujících (např. telefon, adresa…). Musí být respektováno soukromí ostatních.
Diskutující se nesmí vydávat za někoho jiného.
V diskusních příspěvcích nesmí být šířena reklama, spamy, odkazy na stránky s nelegálním obsahem, příspěvky či odkazy nesouvisející s tématem článku.
!!! Uživatelé, kteří budou pravidla porušovat, musí počítat s tím, že jim budou příspěvky administrátorem smazány, může jim být i zablokován přístup do diskusí na www.jihlavske-listy.cz. Rovněž si Jihlavské listy vyhrazují právo diskusní příspěvky dle vlastního uvážení odstraňovat či diskusi kdykoli uzavřít !!!
Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů dle Zákona č. 101/2000 Sb.,o ochraně osobních údajů. "Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů".
Společnost Parola s.r.o. se zavazuje tyto údaje neposkytovat dalším subjektům s výjimkou orgánů činných v trestním řízení.