Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Jako zdravotní sestra musí být Jiří Balabán k pacientům jemný, ale coby mistr světa v mrtvém tahu oplývá až neuvěřitelnou silou.
Nabízí se otázka, jak si zvykl na profesní oslovení „sestro“, a jak se s tím vypořádali sami pacienti. 

S úsměvem odpovídá, že oslovení bývají různá a on se naučil „slyšet“ na všechna. „Oslovují mě ,sestro´, ,bratře´ nebo i ,pane Jirko´. Je vidět, že pacienti jsou kolikrát překvapeni, že k nim přijde muž v roli sestry,“ uvádí zdravotník, kterému se pod uniformou rýsují svaly.
Sport je jeho velkým koníčkem. Ze silového trojboje si vybral právě mrtvý tah, který mu jde ze všech tří disciplín nejlépe. 
„Je výhodou být menšího vzrůstu, to pak nemusíte činku tak vysoko zvedat,“ říká Jiří, vysoký 174 cm. Nedávno slavil úspěch ve své sportovní kategorii do 75 kilogramů. 

„Povedlo se mi v Maďarsku vyhrát Mistrovství světa v mrtvém tahu. Při něm musí závodník zvednout z země ležící činku do výše pasu. Já jsem zvedl činku vážící 280 kilogramů,“ popisuje disciplinu, v níž soupeřům dokonale vytřel zrak. 

„Mou specializací je zvedat činku bez pásku, ostatní jej většinou mají. Ale já jsem se naučil cvičit bez něj, nevyhovuje mi. Břicho i záda si už na to zvykly,“ usmívá se sportovec.

Se silovým trojbojem začínal před dvanácti lety. 
Poprvé zvedl šedesátikilovou činku a postupně přidával další a další zátěže, až na letošní 280kilogramový rekord. Z devětatřiceti závodníků z celého světa se mu to podařilo jako jedinému.

Mrtvý tah patří mezi základní trojkombinaci silových cviků a zatěžuje svaly téměř celého těla, hlavně zad a nohou. Laika tak při pohledu na vzpěrače napadne, zda si při tomto sportu neničí záda. K tomu Jiří vysvětluje, že jako každý cvik má i mrtvý tah jasně definovaná pravidla a techniku. 

„Když ji člověk dodrží, tak je zvedání bezpečné. Důkazem toho může být i fakt, že soutěže se účastní závodníci kolem 60 až 70 let, a to jak muži, tak ženy,“ poukazuje. 
S pravidelnými tréninky Jiří začal už při studiu Střední zdravotnické školy a VOŠ ve Žďáře nad Sázavou. 
„Tuto školu jsem si vybral proto, že jsem chtěl být jako můj táta záchranářem. Již při studiu jsem chodil na brigádu do nemocnice a sloužil jako sanitář na urgentním příjmu,“ ohlíží se. 

V nemocnici se Jiřímu zalíbilo, takže když se zrovna uvolnilo místo na chirurgii, čerstvý absolvent neváhal. 
„Práce mě oslovila natolik, že jsem tu dodnes. Je to profese velice zajímavá. Díky různorodé skladbě diagnóz na chirurgii nemám pocit, že bych dělal pořád to samé,“ vysvětluje Jiří Balabán, který letos v červenci oslavil 28. narozeniny. 

Do zaměstnání dojíždí z malé vesničky Křídla poblíž Nového Města na Moravě, kde žije s manželkou a dvěma dětmi.
Jak říká, vytrénované svaly využívá téměř každou směnu, zejména při manipulaci s těžšími pacienty. A byť má nemocniční personál různé pomůcky a způsoby k ulehčení polohování pacientů, tak je větší síla stále výhodou.

„Ale musím mít v rukou i cit, ten je pro zdravotní sestry taky velmi důležitý,“ říká mistr světa, který téměř bezbolestně píchne injekci, zavede kanylu či nabere krev ap. 
Na otázku, co jeho profesi v nemocnici říká tatínek záchranář, a zda mu nebylo líto, že syn nejde v jeho stopách, Jiří Balabán vysvětluje, že pacienti, které do nemocnice přiveze otec, častokrát skončí na chirurgii. 

„A tak se posléze u nás na oddělení o ně starám já. Myslím, že tátovi nevadí, na jaké pozici pracuji, jelikož každý přidáme svůj díl do pomyslné mozaiky zdravotnictví,“ poukazuje Jiří. 
Nyní se sportovec těší na zimní pauzu. Poslední soutěž tohoto roku Jiří Balabán absolvoval 5. listopadu, kdy se mu ve Vrchlabí podařilo na MČR v mrtvém tahu obhájit titul mistra ČR.

„Tím jsem uzavřel náročnou sezónu 2023. Do konce roku plánuji volnější režim, aby si tělo odpočinulo, a po Novém roce již pomalu začnu v trénincích přitvrzovat. První soutěží roku 2024 bude nejspíš v květnu Mistrovství Evropy v Trutnově,“ plánuje Jiří Balabán.

Diskuze k článku