Nedávno byla dokončena oprava dálničního přivaděče – silnice I/38 – v úseku od křižovatky se silnicí Smrčenskou po ulici Romana Havelky v Jihlavě. Jízda k dálnici a do průmyslové zóny bude zase rychlejší a jednodušší.

 
Nebylo to tak v době této opravy, ale ani v roce 1977, kdy se jihlavský přivaděč začal stavět. Když tudy jedu od dálnice do města, vidím, co se na přivaděči změnilo a vzpomenu si také na mnohé těžkosti a složitosti, které bylo během přípravy a stavby nutné překonat.

V místech bývalé první stavby bylo v prostoru u Starého Pávova v letech 2013-2014 vyřešeno nové napojení průmyslové zóny a silnice II/352 od Polné na přivaděč, později také ochrana této části města protihlukovou zdí. 

Navazující druhá stavba přivaděče – v prostoru letošní opravy – byla stavebně náročná. 
Když jsem před lety se zástupci investora procházel lesíkem podél Smrčenského potoka, nevěřili, že tímto složitým terénem má vést čtyřpruhová silnice. 

Nakonec zde vše dopadlo dobře. Projektanti vypracovali projekt a dodavatelé provedli v letech 1980–83 stavbu tak, že jiné řešení si už nedovedeme představit.
Křižovatka ulice Romana Havelky byla původně navržena a postavena k možnosti napojení pouze od Pávova. 

Pak byla z podnětu města Jihlavy a v součinnosti s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) dostavěna tak, že je nyní příjezd k supermarketům možný i ze směru od Pístova. 

Rozhodlo až ministerstvo
Přemostění údolí u bývalého Českého mlýna jsem v úvodní studii z roku 1971 uvažoval jedním mostním objektem v délce 300 metrů. 
Z úsporných důvodů pak bylo provedeno dvěma kratšími mosty, zvlášť nad ulicí Romana Havelky a zvlášť nad řekou Jihlavou. Střední část přivaděče mezi mosty tvoří zemní násypové těleso.  

Následující křížení železniční tratě Jihlava – Horní Cerekev bylo řešeno podjezdem silnice pod touto tratí. 
Muselo být prováděno za vyloučení vlakového provozu. To byla pro cestující železnicí značná komplikace. 
Křižovatku přivaděče s ulicí Jiráskovou jsem ve studii navrhl nadjezdem nad přivaděčem, který měl pokračovat tehdy nezastavěným prostorem po okraji Horního Kosova. 

Toto řešení však nebylo původně vyššími orgány odsouhlaseno.
O uskutečnění našeho záměru mohlo tenkrát rozhodnout jedině ministerstvo. To stanovilo termín jednání na 30. 1. 1989. Jeli jsme do Prahy s malou nadějí na úspěch. 
Vedoucí delegace místopředseda ONV Brunner na jednání u náměstka ministra argumentoval velmi usilovně, ale bezvýsledně. 

Ministerstvo vnitra však v té době mělo v kompetenci řešit i záležitosti životního prostředí. A tak s ohledem na můj poslední argument, že jejich souhlas s pokračováním stavby přivaděče centrem města řeší jen dopravu, ale ne dopad na životní prostředí, nakonec náměstek souhlasil. 
Rozhodl, že stavba přivaděče se bude realizovat dle našeho návrhu, avšak jako silnice dvoupruhová. I tak jsme byli rádi. Práce přípravné i projekční mohly pokračovat.

Realizace byla obtížná
Nastalo však zdržení a tak se mezitím k prostoru budoucí trasy silnice přiblížila ve směru od centra Jihlavy zástavba bytových domů a ve směru od Horního Kosova rodinné domy. 

K zábraně šíření nežádoucího hluku od provozu na přivaděči navrhl projektant protihluková opatření – zemní valy, stěny a zeleň. 
Aby bylo řešení účinnější, byl v prostoru ulic Za Prachárnou a Rantířovská realizován silniční tunel v délce 304 metrů. 
Křížení přivaděče s ulicí Pelhřimovskou (nyní silnice II/602) bylo navrženo mimoúrovňově. 

Silnice I/38 je převáděna v celkové délce cca 100 metrů. Příprava a realizace čtvrté stavby byly také hodně složité. 
Územní rozhodnutí, které jsem už jako úředník stavebního úřadu na městském úřadě v Jihlavě v listopadu 1997 vydal, tvořilo 16 stran a obsahovalo celkem 40 podmínek. Stavba byla následně odborem dopravy Okresního úřadu v Jihlavě povolena a po překonání všech problémů provedena.

Dobré dílo zůstává
Pak zbýval k dokončení přivaděče na dálnici, vlastně už obchvatu Jihlava jih, poslední úsek od křižovatky Pelhřimovské po ulici Znojemskou na jižním okraji Jihlavy. 
V roce 1977 jsem nevěřil, že se obchvat, navržený částečně ve vojenském prostoru, podaří celý brzy realizovat. 
Události z konce roku 1990 nám pomohly, neboť vojsko prostor opustilo. 

Bylo však ještě třeba odstranit některé vojenské objekty a území pro silnici „vyčistit“. I to musel zajistit investor stavby – ŘSD ČR, správa Jihlava. 
Přeložka silnice I/38 pak byla dostavěna, i když v tomto úseku částečně jinak, než se původně předpokládalo. 
Konečně mohla tehdejší ředitelka ŘSD správy Jihlava Ing. Marie Tesařová 30. 7. 2008 slavnostně předat poslední úsek obchvatu Jihlava jih motoristické veřejnosti k užívání. 

Na realizaci stavby se podílely projekční organizace, zejména Dopravoprojekt Brno a Profi Jihlava, z dodavatelských firem Silnice Brno, závod Jihlava, Colas Jihlava a Stavby silnic a železnic Praha aj. 

Z jednotlivců například Ing. Sedláček, Ing. Sedlák, pan Martének, Ing. Revúcká a řada dalších.
Celá stavba dálničního přivaděče – obchvatu Jihlavy – je minulostí. Obtíže jsou za námi, dobré dílo zůstává. 

V blízké době však budou dokončeny i další velké stavby Vysočiny: jihovýchodní obchvat Havlíčkova Brodu, jižní část jihovýchodního obchvatu Jihlavy. Nové komunikace pak vymyslí, nakreslí a provedou příslušníci další generace, věřme, že také úspěšně.

Diskuze k článku