Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Jihlavské Muzeum Vysočiny ukončilo v závěru září rekonstrukci svých expozičních domů Masarykovo náměstí 57 a 58 a představilo veřejnosti nové expozice. Hovořili jsme o nich s ředitelem muzea, geologem Karlem Malým.
 

Vedle stavebních rekonstrukcí v domech prošly různým stupněm výměn či úprav takřka všechny expozice muzea. Co přesně projekt představoval a proč jste se do něj pustili?  

Ta rekonstrukce probíhala na různých úrovních. Původní expozice jsme dávali dohromady v průběhu asi dvanácti, čtrnácti let, podle toho, jak se kdy podařilo získat nějaké dílčí peníze. Takže v době nedávno minulé byly expozice velmi různé, co se týká kvality instalací. Některé už byly morálně přežité, některé byly ještě dobré, ale v každém případě to mělo takovou nejednotnou vizuální podobu. 

Takže některé expozice jsme (nyní) nahradili úplně totálně - něco jsme totálně vystěhovali, demontovali a úplně nahradili. Pak tam jsou expozice, do kterých jsme „sahali“ podstatně méně, protože jsme usoudili, že jsou ještě na takové úrovni, že je můžeme dále používat. Ale proběhlo v nich nějaké grafické sjednocení, doplnění AV technologií, interaktivních záležitostí a podobně. 

No a pak máme dvě místnosti, které tady tematicky vůbec nebyly a vznikly úplně nově. Jednou z nich je „cechovka“ (expozice cechů, pozn. red.), a potom je to plošně nejmenší místnost, které jsme pracovně začali říkali Kunstkomora. A ono se to tak zažilo, že už jsme tomu tenhle název ve stylu Rudolfa II. ponechali.   

O co konkrétně v Kunstkomoře jde? 
Ideou téhle malé místnůstky je, že v ní chceme vystavovat takové s prominutím „špeky“, které ve sbírkách máme, ale které bychom jinak vystavit nemohli. Bude to něco ve smyslu hodně dlouhodobých výstav, na půl roku, na rok. Ukážeme návštěvníkům něco, co je opravdu velmi zajímavé, vzácné, výjimečné. V téhle chvíli jsou tam vystaveny broušené drahé kameny, které jako surovina pocházejí z Českomoravské vrchoviny. 

Jaký byl ekonomický rozsah celého projektu rekonstrukce muzea? 
Projekt jsme začali připravovat ještě v době hluboce covidové. Je to samozřejmě hrazeno z evropských peněz… Celý je za 33 milionů korun, přičemž do expozic šlo okolo 17 milionů korun, do fasád těsně přes sedm milionů. Další prostředky směřovaly do vybavení, pomůcek, edukace…

Kozí chlupy v omítkách 
Jako první zaregistruje návštěvník opravené fasády obou expozičních domů…
My tomu neříkáme oprava, ale revitalizace fasády. Protože tu fasádu jsme vraceli opravdu do historické podoby, na které jsme se usnesli s orgánem památkové péče. Včetně staronových vstupů, které původně byly, pak nebyly a teď už zase jsou. 
Důvod byl jednoduchý. Jsme prostě instituce, která prezentuje nějaké kulturně-historické a přírodní bohatství. Čili i to, jakým způsobem vypadá ten objekt, ve kterém to prezentujeme, má samozřejmě obrovský význam. Chtěli jsme prostě, aby ty baráky k něčemu vypadaly, když to řeknu velmi stručně. 

Provázely rekonstrukci historických domů nějaké zásadnější problémy, anebo zajímavosti? Medializován byl např. objev náhrobních kamenů použitých u vstupu do objektu…  
Problém byl od začátku do konce. Ale ne, to jsou prostě záležitosti, které se nedají předvídat, protože pak by to nebyly problémy. Ale nic zásadního nás asi nepotkalo. S výjimkou toho, že nám před tím rokem, kdy jsme projekt připravovali, ulétla střecha. Což chvíli vypadalo, že projekt nebude, ale naštěstí se to podařilo vyřešit, takže to na projekt nakonec nemělo vliv. 

Zajímavostí bylo určitě dost. Kromě těch zmíněných kamenů bylo třeba pro mě strašně zajímavé, že v původních omítkách se našly kozí chlupy. Což jsem byl poučen, že nebylo úplně výjimečné, že to používali na to, aby jim omítka dobře držela, aby se dobře hladila. Takových drobnůstek tam bylo víc.   

V nových omítkách už kozí chlupy nejspíš nejsou?
Nedávali jsme je zpátky, technologie jsou novější. Ale tu historickou omítku máme samozřejmě schovanou. 

Na všechno se nedostalo 
Je nyní využito pro expozice více prostor?
Prostor je obsazeno víc. Rozšířené je to minimálně o tu Kunstkomoru. Počítal jsem metry a jsme zhruba na 1200 metrech čtverečních výstavní plochy. 

Které expozice tedy aktuálně muzeum návštěvníkům nabízí?
Řekl bych, že v téhle chvíli máme tři samostatné celky. Ve sklepě je expozice dolování a mincování stříbra, která nebyla součástí projektu. Pak máme expozice historické, počínaje nejstaršími včetně lapidária, až po 20. století. A pak máme expozice přírodovědné. Asi bych to dál vnitřně nedělil na části, ačkoli to samozřejmě části má. 

Jen pro přehlednost. Které expozice jsou tedy nyní plně nahrazeny novými a do kterých jste pouze „sáhli“? 
Velmi zjednodušeně řečeno jsou úplně nové historické expozice, tam ta rekonstrukce byla zcela zásadní. Ty přírodovědné prošly dílčí rekonstrukcí grafiky, „ávéček“, nějakých optických prvků a takových záležitostí. 

Už jste zmínil, že expozice dolování se do projektu nedostala. Důvody byly ekonomické? 
My jsme celý projekt, jeho rozpočty a grantové žádosti plánovali ještě v covidové době. To mělo jeden velice neblahý efekt, že dvě témata víceméně neprošla žádnou změnou a jsou v nich opravdu jen drobné úpravy. 

Jedním z nich je (vedle expozice dolování) k mé velké lítosti i geologie. Takže i tato expozice zůstává, a ta je opravdu stará 20 let. Myslím si, že není vizuálně špatná, ale chce to zase minimálně to vizuální sjednocení s tím ostatním. Ale to musí počkat zase na příště, do toho jsme se prostě nevešli. Protože jak všichni víme, za těch posledních pár let je všeobecná ekonomická situace taková, jaká je. Takže to, co jsme plánovali v době covidu, bylo rázem cenově o dvacet, pětadvacet procent jinde. Někde jsme prostě ušetřit museli. 

Diskuze k článku