Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Ředitelka muzea ve slovinském městě Velenje Tanja Verboten zahájila v polovině července v pobočce jihlavského Muzea Vysočiny na Starém městě v Telči výstavu, která připomíná osobnost a působení Ireny Foitové z Telče (14.7. 1913, Louny - 24. 7. 2005, Jihlava).

Irena Foitová byla dáma, na kterou pamětníci v Telči dodnes vzpomínají. Při studiu obchodní školy se v Praze seznámila s akad. sochařem Františkem Vladimírem Foitem z vesnice Doupě u Telče. Už jako manželé se 18. listopadu 1947 vypravili na plánovanou devítíměsíční pracovní cestu do Afriky (svoji první cestu sochař realizoval už v roce 1931). 

Z Telče odjížděli automobilem, za zvuku pochodu. Cílem bylo modelovat pro Antropologický ústav Karlovy univerzity tváře příslušníků afrických kmenů. Paní Irena manželovi při práci pomáhala v pozici asistentky a při dorozumívání, byla jeho pravou rukou. Své hudební vzdělání využila při nahrávání hodin autentické domorodé hudby. Dochovalo se 313 nahrávek na 18 svitcích z let 1948 – 1950, dnes uložených v ČR. 

Když se v roce 1948 chopili moci v Československu komunisté, přišli manželé o vše a nemohli se do své země vrátit. Po nebezpečném konfliktu s místními domorodci (vypálené portrétní hlavy černochů považovali za skutečné odříznuté hlavy a Foitovy za lidožrouty) navíc manželé, v té době na sedm měsíců izolovaní v buši, trikem konzula československé ambasády přišli o pasy. 

V roce 1952 dostali povolení k pobytu v Tanzanii, kde paní Irena pracovala pro českou rodinu Lany v hotelu Marangu – výchozím bodě pro výpravy na Kilimandžáro. Na jeho vrchol i paní Irena v roce 1961 vystoupila.   

Africký pobyt Foitových se prodloužil na 24 let. V keňském Nairobi Foit vyučoval mladé budoucí učitele v oboru Keramika a sochařství jako profesor tamní Kenyata College, národní školy založené v roce 1964.  Paní Irena v Keni pracovala ve fotografickém studiu Pegas. 
V 70. letech Foitovi požádali o přesídlení do tehdejší Jugoslávie, které přislíbili darování množství svých etnografických sbírek. V roce 1971 zde pak sochař Foit zahynul při automobilové nehodě. 

Šarmantní dáma
Irena Foitová ve slovinské Velenji africkou sbírku uspořádala. Dnes jsou etnografické předměty vystaveny v muzeu na tamním hradu.  V roce 1989 získala paní Irena zpět československé občanství a v roce 2000 se definitivně vrátila do Telče, kde žila do svých 92 let. 

Jako na energickou, houževnatou a šarmantní dámu na vysokých podpa

tcích vzpomíná na Irenu Foitovou např. Zdena Vaníčková, někdejší vedoucí telčské muzejní pobočky a bývalá kastelánka hradu Roštejna. 
Z muzea v Třešti, kde se podle ní v depoziáři zázračně zachránila mnohá Foitova díla, se sbírky převedly do muzea v Telči. Paní Foitová na této práci spolupracovala. 

„Spolupráce s Irenou přerostla v přátelství, ale přesto, že mi nabídla tykání, byla pro mě osobností, které jsem tykat nedokázala,“ vzpomíná Vaníčková. 

Ráda vzpomíná např. na společnou přípravu jubilejní Foitovy výstavy v Justičním sále zámku v roce 1995: „Čistily jsme spolu zaprášené sbírky, patinovaly hliněné modely hlav afrických domorodců…, a hlavně si povídaly o tom, co Irena zažila v Africe.“  

Také Helena Grycová Benešová, od roku 2001 vedoucí telčské muzejní pobočky, vzpomíná na Irenu Foitovou jako na elegantní a do vysokého věku vitální dámu, vždy perfektně upravenou a na vysokých podpatcích, neuvěřitelně vstřícnou a kdykoli připravenou vyprávět o svých životních zážitcích.  

Dcerka zůstala doma
U rodičů paní Ireny museli Foitovi při odjezdu v roce 1947 zanechat svoji tehdy osmiletou dceru Reginu. K rodičům se nemohla připojit ani poté, kdy se usadili v Tanzanii. 

Navštívit je mohla v Keni až po dvaceti letech, v době přechodného uvolnění tzv. Pražského jara (1968, v muzeu ve Velenje je uložen filmový dokument z této návštěvy). Dcera Regina působila v Telči jako učitelka hudby na zdejší LŠU. Zemřela v lednu roku 2018. Celá rodina je pochována v Telči, její jméno nese i jedna z místních ulic. 

Ze své první cesty do Afriky v roce 1931 napsal a vydal sochař Foit knihu Napříč Afrikou. Na vydání deníkových záznamů z druhé cesty prý Foitovým nezbyly peníze. 

Vynaložit prostředky na vydání deníkových záznamů schválil posléze Muzejní spolek v Telči. I za přispění města Telče a soukromých dárců pak kniha Z Telče do Afriky a nikdy zpět vyšla v roce 2006. Paní Irena už se jejího vydání nedožila. 

Některé snímky objevili nedávno  
V den 110. výročí narození Ireny Foitové uvedla červencovou vernisáž v Telči ředitelka muzea ve Velenji Tanja Verboten, která výstavu spolu s H. Grycovou Benešovou připravila. Ze slovinského jazyka tlumočila vedoucí Muzea Vysočiny Třešť Milina Matulová. 

Jak uvedla Verboten, navázalo slovinské muzeum také spolupráci s Muzejním spolkem v Třešti a ředitelka věří, že tato spolupráce bude pokračovat. 
„Dá se říci, že mi Telč a celý tenhle kraj přirostly k srdci,“ oslovila Verboten po několikaleté spolupráci publikum telčské vernisáže.  

Jak podotkla, mluví se často o sochaři Foitovi a jeho práci, a přitom se zapomíná na jeho manželku Irenu a její zásadní roli. Některé vystavené fotografie s ní jsou objevem zpřed pěti let, kdy byly ve sbírce ve Velenji teprve objeveny a veřejnost je dosud nemohla vidět. 
 

Diskuze k článku