Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Český a hlavně jihlavský hokej truchlí nad skonem další ikony. V pondělí zemřel kouč Stanislav Neveselý. V pravém slova smyslu mistrovi trenérského cechu bylo 87 let.
„Cítím obrovský smutek. Domácí i světový hokej přišel o jednoho z největších velikánů

a špičkových odborníků. Upřímnou soustrast rodině,“ vzkazuje jednatel jihlavské Dukly Bedřich Ščerban, jehož pojilo s Neveselým nejen klasické pouto hráč – trenér.
„Znal jsem ho od malička. Jeho syn je stejný ročník jako já. Byli jsme velcí kamarádi, chodili jsme spolu do jedné třídy, ještě s mladým Honzou Hrbatým. Jako kluci jsme pochopitelně dělali vylomeniny a pan Neveselý nás několikrát musel srovnat. Můj vztah k němu byl velice blízký, proto mě jeho odchod tolik ranil,“ vysvětluje Ščerban.
Čím je Scotty Bowman (9x vyhrál Stanley Cup) pro NHL, tím byl Stanislav Neveselý pro tuzemskou hokejovou scénu. 11x slavil s Duklou československý titul (premiérový jako hrající asistent), stál na lavičce mistrů světa 1985, jako manažer dával dohromady tým olympijských šampiónů 1998, o dalších menších úspěších nemluvě…

„Nagano bylo speciální. Poprvé startovali hráči z NHL. Kdybychom neměli v brance Haška, jeli jsme po čtvrtfinále domů,“ měl jasno. Za svůj vrchol na mezinárodní scéně považoval, jak opakovaně tvrdil, zlaté mistrovství světa na domácí půdě. „Když jsme ve finále porazili Kanadu, obracela se Praha vzhůru nohama. Po Naganu se obracela celá republika,“ líčil.

Stanislav Neveselý pocházel z jihočeských Břilic. Jako aktivní hráč se proslavil gólem od červené čáry do sítě Vladimíra Dzurilly. „Napálil jsem puk na branku a jel střídat. Nesledoval jsem, kam letí. Kvůli tomuhle gólu Bratislava ztratila titul,“ vyprávěl.

Z pražské Sparty se Stanislav Neveselý stěhoval v roce 1964 do Jihlavy, s kterou byl spjatý až do roku 1987. Učil se od legendárního Jaroslava Pitnera, později se chopil taktovky hlavního kouče. Jako absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu dbal o fyzickou kondici hráčů. Na téma intervalových tréninků napsal diplomovou práci.
„Kluky v Dukle, hlavně ty mladší, jsem dřel. Opakoval jsem jim: Vy blbci, jestli se to tady nenaučíte a neuděláte ze sebe špičkové hráče, neuděláte to nikdy,“ prozradil.
„Neveselkovy“ kondiční tréninky přirovnávali jeho svěřenci ke galejím, jaké tehdy neměly v československém hokeji obdoby. Nejvíce jim v hlavých utkvěly brzké ranní rozcvičky u studánky na Telečské ulici.

„Je vám devatenáct let, o půl sedmé ráno vás budí nadšený pan Neveselý, že se jde běhat… Trasa vedla od dnešního krajského úřadu ke Skalce, do prudkého kopce směrem ke křížku a zpět. Následně jsme v rámci rozvcičky hráli fotbal. Pan Neveselý se umýval ledovou vodou ze studánky, která měla snad sedm stupňů,“ vypráví s úsměvem Ščerban. 

„Tehdy jsme všichni prskali, dnes to hodnotíme pozitivně. Překonávali jsme překážky, šli na krev, na samý kraj našich schopností, což se nám hodilo jak ve sportovním tak osobním životě,“ domnívá se Bedřich Ščerban.
Stanislav Neveselý byl na hráče náročný, tvrdý a přísný, ale ke každému se choval férově. Uměl ukázat lidskou tvář a „vyžehlit“ některé prohřešky. Když ovšem Petr Klíma opravdu vážně porušil disciplínu, bez mrkutí oka ho poslal na opravdovou vojnu, do únorového mrazivého lesa k průzkumné rotě…
„A přesto ´Kozel´ měl pana Neveselého rád, stejně jako ostatní kluci, co ´kroutili´ v Dukle vojenskou službu. Pořádáme-li nějakou exhibici, pokaždé rádi přijedou. Dobře vědí, kdo jim pomohl k úspěšné kariéře…,“ dodává Ščerban.    

   
Stanislav Neveselý měl vytříbený cit pro vyhledávání skrytých talentů, které následně v jihlavském klubu „vybrousil“ do podoby špičkových či nadstandardních hokejistů. „Povídal mi: Olinku, ta Třebíč se na tobě podepsala. Ty máš tu zamrzlou pubertu, s tebou bude ještě práce…,“ dával k dobru kanonýr Oldřich Válek.
I jejich vztah byl speciální. Válek považoval Neveselého za svého druhého otce. „Dobře vím, že takových hráčů, jako jsem byl já, měl ve svojí trenérské kariéře spoustu a všem odevzdával to nejlepší ze svého já. Ale pro mě, vyrůstajícího jen s babičkou, byl něco víc…,“ smutnil „El Obro“.

Dravé mládí Stanislav Neveselý prosazoval i na mezinárodní scéně. Jako asistent byl u toho, když v národným týmu debutoval brankář Dominik Hašek, respektive útočná formace teenagerů ve složení Jaromír Jágr – Robert Reichel – Robert „Bobby“ Holík.
„Vychoval tolik generací hokejistů jako žádný jiný trenér u nás. Žil hokejem, někdy mimo čas i prostor. Bylo ho všude plno, o to větší bude prázdno,“ vyťukal na svůj twitterový účet Robert Záruba, uznávaný televizní glosátor a komentátor.

Po odchodu z Dukly měl Stanislav Neveselý ještě několik dalších štací, ovšem jeho srdce nadále tlouklo pro jihlavské barvy. O dění v milovaném klubu byl dokonale informován. Málokdo ví, že pomohl k záchraně jeho existence.
„Když město vypsalo výběrové řízení na pozici jednatele, jako první mě oslovil Jan Hrbatý mladší, jestli se nechci přihlásit. Mě ovšem lákala trenérská kariéra, nikoli funkcionařina,“ vrací se Ščerban do roku 2008.

Nápad konzultoval se Stanislavem Neveselým. „Jednatel si musí ohlídat sportovní, ale i ekonomickou stránku, musí umět jednat s lidmi, firmami, koordinovat, řídit. A on věděl, že jsem byl na škole dobrý v matematice, a že zvládnu i tu funkci. Řekl mi: Jedna věc je, co tě láká, a druhá, co je potřeba. Nemáš na výběr, půjdeš to dělat,“ dostal Ščerban „rozkaz“.

„Kdyby to tehdy Béďa nevzal, Dukla by brzy skončila. O tom jsem přesvědčený,“ tvrdil Stanislav Neveselý. A on se často nemýlil…
Je to smutné, ale symbolické… V úterý by měly odstatrovat práce na bourání jihlavského zimního stadionu. O den dříve se v rodinném kruhu (bez přítomnosti veřejnosti) vydá na cestu do hokejového nebe jedna z největších postav historie Dukly, ne-li ta úplně největší, jaká kdy chodila jeho útrobami…
„Je obrovská škoda, že se pan Neveselý nedožil nové haly…,“ uzavřel Bedřich Ščerban.

Diskuze k článku