Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Dočkal se… Víkendový 11. ročník Jihlavská 24 MTB, klání vytrvalců na horských kolech, přinesl nejvíce radosti a štěstí Radku Musilovi. Na desátý pokus, svůj poslední, byl na domácí trati absolutně nejlepším jednotlivcem.
„Ještě v pátek ráno jsem nevěděl, jestli pojedu. Nejtěžší bylo přemluvit sám sebe, abych se přihlásil,“ prozradil.

Po třetím a druhém místě v minulosti konečně prvenství…
Je to tam! Jsem spokojený. Krásný pocit. Mohu jít do závodního důchodu (úsměv)

Jak budete oslavovat?
Vykoupu se a půjdu spát (úsměv).

Ten závodní důchod myslíte vážně?
Ano. Byl to můj poslední závod. Rodina není proti, abych ještě pokračoval, ale já sám nechci. Bylo toho dost. Původně jsem chtěl skončit před „čtyřiadvacítkou“. Mám radost, že jsem si to rozmyslel (úsměv). 

Ve startovní listině vaše jméno chybělo…
Ještě v pátek ráno jsem přemýšlel, jestli se přihlásím. Nechtělo se mi jet, přemlouval jsem sám sebe. Odpoledne jsem se zaregistroval.

Co vás přimělo jít na start?
Koukal jsem, že je letos málo účastníků, a tak chtěl jsem podpořit úsilí pořadatelů. Když se s takovou akcí dělají, bylo by hloupé, kdybych jako místní závodník seděl doma.

Prakticky celou sobotu jste s největšími konkurenty sváděl boj o první místo. Kdy jste jim ujel?  
Závod se lámal v noci na neděli. Někdy po dvanácti hodinách jsem se ptal, jak na tom výsledkově jsem. Taktika byla sednout na kolo a šlapat (úsměv). Do ráno jsem měl na Jirku Vika a ještě jednoho soupeře náskok tří okruhů. Kolega Martin Palásek mi hlásil, že celkově jsem první a pomáhal mi náskok hlídat. Měl jsem v plánu dojet na pohodu, ale abych o náskok nepřišel, makal jsem až do konce. 

V depu jste se příliš nezdržel, že? 
Ani chvilku jsem neodpočíval. Letos jsem to pojal tak, že pojedu celou dobu. Do depa jsem se stavil jenom pro jídlo, pití a valil jsem dál.

Žádná krize vás nepřepadla?
Nejhorší bylo přemluvit se a jít se přihlásit.

Zkušenosti s nočními přejezdy v rámci 1000 Miles Adventure přišly vhod?
Míle jsou trochu jiný závod, ale určitě není špatné, mít nějaké noci odježděné. „Čtyřiadvacítek“ mám za sebou spoustu a kromě jedné jsem pokaždé strávil celou noc na kole. 

Kvůli úbytku závodníků letos bylo na trati relativně prázdno. Jak se jezdilo? 
V dřívějších ročnících mě předjížděli štafetáři a já předjížděl sólaře. Pořád jsem někoho potkával. Letos se stalo, že jsem celý jeden okruh byl na trati sám, nikde nikdo. Hrozný nezvyk… 

Chyběli nejen závodníci, ale i diváci. Co říkáte na atmosféru?
Byla taková mrtvá…

Hovoří se o tom, jestli by jihlavská „čtyřiadvacítka“ měla pokračovat…
Říkalo se, že kdo chce pořádat mistrovství světa, musí nejprve uspořádat evropský šampionát. Loni se „Evropa“ v Jihlavě jela, a vyjma té tragické události, se vydařila. Třeba se tady jednou dočkáme toho mistrovství světa, kdo ví… Je to otázka spíše na pořadatele, jestli budou mít chuť a elán udělat další ročník. Na druhou stranu je pravda, že „čtyřiadvacítky“ obecně jsou rok od roku slabší. Připadá mi, že jdou „do kopru“…

Nebude vám závodění chybět?
Takhle: do nějakého kultovního závodu se možná přihlásím, ale jenom jako účastník, abych si to užil. Za co nejlepším výsledkem se hnát nebudu…

Více v tištěném vydání JL s datem 20. 6.

Diskuze k článku