„Pojďte, budeme na sebe zase hodní!“ Vladimír Altán Mátl
Když mu v mládí začali spolužáci a kamarádi říkat Altám (zkomoleninou jeho příjmení čteného pozpátku), byl to už jen krůček ke vzniku přezdívky Altán, která jej dodnes odlišuje od jmenovců a zároveň mu přinesla mnohé zážitky.
„Jednou mi někdo řekl - myslím, že nějaká holka, že si myslela, že se mi tak říká proto, že jsem taková ta vrba. Že se mi dá vypovídat jako v nějakém tom altánku, že mám schopnost naslouchat,“ směje se osobnost dobronínských Zmatkařů, divadelník Vladimír Altán Mátl.
Asi ve čtvrté třídě základní školy si jeho učitelka Eva Ullmannová všimla, jak procítěně zarecitoval básničku „Rudou barvou dneska září / sedmička v mém kalendáři…“ Od následného zapojení do recitačního kroužku a působení ve školním pěveckém sboru vedla ovšem k jeho současné fascinaci divadlem celkem krkolomná cesta.
K zamýšleným přijímačkám na konzervatoř nedošlo, nevzali ho ani na maturitní obor. Až o mnoho let později se dověděl, že vše souviselo se skutečností, že jeho otec - dělník v roce 1984 vystoupil z KSČ.
Nakonec se jen díky velké náhodě nevyučil soustružníkem, nýbrž prodavačem motorových vozidel. Jak ale vzpomíná, bylo zásluhou přístupu a rad učitelky ekonomie, že odmítl osud zneuznaného rebela a při zaměstnání vystudoval nástavbový maturitní obor Provoz obchodu. Vedle ekonomie se pokusil také o studium psychologie, pracovně ale zůstal u aut, v tehdejší Mototechně.
Aktivně prožil listopad 1989 a s dvojicí přátel se brzy pustil do podnikání, což přerušilo jeho další studijní plány. Slovo podnikatel sice nemá zrovna v lásce, cítí se být spíše živnostníkem, ale profesně se v malé firmě bez zaměstnanců dodnes zabývá problematikou vstřikovacích zařízení pro automobily.
A právě do firmy se před lety za Vladimírem už podruhé v životě dostavila divadelní múza.
Začalo to Sultánem
Bylo to někdy v roce 2000, když návštěva inzertní poradkyně regionálního tisku, shodou okolností manželky někdejšího režiséra Zmatkařů i Horáckého divadla Petra Žáka, vedla k pozvání na premiéru do Dobronína.
Hrála se inscenace Brechtovy Svatby a Vladimír Mátl si opět uvědomil, že divadlo miluje. Za dva roky už ke Zmatkařům dostal „lano“ na roli v inscenaci Babička. Spolu s Petrem Šarykem Coufalem provedli publikum dějem v postavách psů Sultána a Tyrla a divadlo bylo zpět v jeho životě.
Během pár sezón měl u Zmatkařů na kontě několik zásadních rolí, začal významně ovlivňovat i dramaturgii souboru vedoucí úspěšně k psychologickým titulům. Divák tohle směřování přijal a kvalita souboru umožňovala vyrovnat se úspěšně i se závažnými tématy.
„Do našeho veřejného prostoru se v poslední době dostala spousta jakéhosi ´hnusu´, který jsme si dřív všichni tak nějak vybíjeli sami v sobě. Ale teď se každému dostává veřejného prostoru a někteří lidé v tom prostě našli zalíbení, že mohou kohokoli beztrestně urazit, napadnout, vysmát se mu,“ zamýšlí se Vladimír Mátl.
Pocit, že za takové projevy jejich autoři nenesou žádnou odpovědnost, je ovšem podle něho jen zdánlivý: „Ta nenávist je kontraproduktivní, protože když ty někomu ublížíš, tak logicky musíš počítat s tím, že zase někdo bude mít potřebu ublížit tobě. Nejvíc mi na tom vadí, že nejvíce vysmívanými jsou dnes ti pozitivní lidé, kteří do veřejného prostoru vysílají dobro.“
Uznávaný lektor
Vladimír Mátl se stále více profiloval jako režisér. Prvotní zkušenosti sbíral od profesionála Michaela Junáška z okruhu Horáckého divadla, který se Zmatkaři spolupracoval. Přístupy a postoje Vl. Mátla našly odezvu také ve spřáteleném souboru Zmatkařů Rádobydivadlo Klapý vedeném zkušeným režisérem Ladislavem Valešem.
Na divadle se Vl. Mátl nevyhýbá „těžším“ psychologickým tématům: „U komedie se lidi báječně pobaví, ještě dva dny se možná zasmějí nad pár vtípky, ale postupně jim to z hlavy vymizí. Ale cestou z vážnějšího divadla si třeba řeknou – hele, ještě na tom nejsem až tak zle, mohl bych na tom být klidně hůř. To zjištění pro člověka může být osvobozující. Ale úplně nejlepší je podle mě laskavá tragedie, která má v sobě nějaké srdeční poselství.“
Komunita okolo ochotnického divadla Vladimírovi učarovala svým specifickým životem a silnými příběhy. V Dobroníně má na kontě režie inscenací Zlomatka, Cesar a Drana a Podnebí, pohostinsky režíroval kolegy v Kroměříži a v brněnském Divadelním studiu „V“.
Jeho projev je ale znám i mnohým, kdož se v Jihlavě přicházejí naposledy rozloučit se svými blízkými a drahými. Už před lety kývl na možnost stát se smutečním řečníkem a jeho ambicí je vrátit tomuto oboru prestiž a úctu, kterou tak trochu podkopává jeho karikování v mnohých filmech.
Na divadle si aktuálně dává Vl. Mátl jednu sezónu tvůrčí pauzu. Dnes patří k respektovaným lektorům festivalů amatérského divadla. Zkušenosti s hodnocením získal především od Dr. Ladislava Langra při rozborech na moravské a poděbradské divadelní přehlídce FEMAD. Aktuálně pravidelně lektoruje na krajské přehlídce Divadelní Kojetín, pozvání do role porotce obdržel také na Třešťské divadelní jaro. V roce 2021 byl rovněž nominován do seznamu osob pro výběr inscenací na přehlídky Svazu českých divadelních ochotníků.
Vedle toho se Vl. Altán Mátl pustil do provozování facebookové stránky Divadelní Vysočina a letos v lednu se stal členem redakce webového portálu Divadelnik.cz. Zde spolu s kolegy nahlíží do světa neprofesionálního divadla formou rozhovorů, článků a tipů, tvoří interaktivní mapu divadelních přehlídek a reflektuje dění ve spolcích.
Vladimír Altán Mátl
* 14. května 1970
Herec, režisér a scénograf divadelního souboru Zmatkaři Dobronín.
Pohostinsky režíruje i v dalších českých neprofesionálních souborech. Je lektorem přehlídek a redaktorem v oblasti neprofesionálního divadla.
Divadelní role a režie
DS Zmatkaři Dobronín: 2002 Sultán (Babička) 2003 Jonatán Bubla, detektiv (Parohy na objednávku) 2004 Chrudoš Velen (Ze starých pověstí) 2004 Jimmy (Prolhaná Ketty) 2006 Gustav (Bratrstvo pekelných andělů) 2007 Kjell Bjarne (Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství 2009 režie + Cesar - alternace (Cesar a Drana) 2010 Spartakus (Na správné adrese) 2011 režie + scéna (Zlomatka) 2014 On (Dva) 2018 Jireš, Žigo, Frank (Skřivani už jen v Shakespearovi) 2021 režie + scéna (Podnebí).
DS Kroměříž: režie (Slaměná židle).
Divadelní studio „V“ Brno: režie (Rozmarný duch, Slečna Julie).
Vysoké nad Jizerou: ztvárnění postavy Karla Kramáře při příležitosti výročí 100 let od vzniku ČSR (parafrázováno při oslavě v Jihlavě u pomníku svobody a demokracie Klíče).
Diskuze k článku