Ve středu 17. května se uskutečnilo společné setkání tříd 9.A a 9.B Základní devítileté školy Dřevěné Mlýny, Havlíčkova ulice, Jihlava, rok ukončení 1973, tedy 50 let od absolutoria. K setkání jsme zvolili důstojné prostory Dělnického domu.

Účast přislíbilo více než 35 osob. Kvůli dojíždějícím spolužákům, dnes již mimojihlavským, bylo časové rozpětí setkání od 13.30 až do zavírací hodiny, tedy do 22.00 hodin.

Rádi bychom touto cestou poděkovali panu řediteli Jirouškovi za umožnění tohoto setkání, personálu restaurace za skvěle zvládnutou obsluhu a kuchařům za výbornou krmi. Nikdo si na nic nestěžoval, vše bylo vynikající. 

Na různých místech salonku se tvořily hloučky diskutujících a vzpomínajících osob.

Pak přišel zlatý hřeb našeho setkání. Podařilo se nám zjistit, že zde v Jihlavě stále žije jeden pedagog, který nás tehdy učil. Potkala jej jedna naše spolužačka, oslovila jej, nabídla účast na setkání, on přislíbil a přišel. Jedná se o pana učitele Bohumíra Jakubíka. 

Pan učitel ozdobil naše setkání svojí účastí. Je to skvělý člověk s vynikající pamětí. Vyučoval předmět nepopulární, těžký, jakým už fyzika bývá. Mnoho z nás se s tímto předmětem po základní škole již nesetkalo, ale pro některé pan učitel vytvořil dobré základy.

Vzpomínal na kolegy pedagogy, kteří už mezi námi nejsou. Objasňoval nám jejich mnohdy nelehké osudy. Je tak trochu jako kronika.

S každým chvilku poseděl, živě se zajímal o naše osudy. Připadalo nám, jako když je spíše naším spolužákem než naším pedagogem.

Svým věkem přitom již překročil osm křížků.

Bohužel jsme ve věku, kdy už se „kácí i v našem lese“.

Vytvořili jsme takové pietní místo (viz foto). S velkou úctou a láskou vzpomínáme na naše spolužáky, kteří nás na věky opustili. Budiž jim zem lehká.

Také jsme vzpomněli na našeho skvělého ředitele pana Karla Tůmu, na třídní učitelku 9. A paní Jiřinu Ederovou a na třídní učitelku 9. B paní Jiřinu Hutařovou. Čest jejich památce.

Symbolicky jsme každému spolužákovi i pedagogovi zapálili svíčku a jejich památku uctili minutou ticha.

Pro pana učitele Jakubíka jsme nechali vytvořit Pamětní list, který jsme všichni podepsali a předali na závěr dojatému pedagogovi.
Akce se velmi vydařila. Většina účastníků se začala vytrácet až krátce před zavíračkou.

Jsme rozhodnuti se scházet dál, minimálně jednou za rok. Ani se nenadějeme a bude tu 55., 60., 70. výročí…

Díky okolnostem jsme se stali nedílnou součástí kolektivu té které třídy. Stále je na co vzpomínat, tak proč se nesetkávat. Je toho ještě tolik nevysloveno… 

Diskuze k článku