„Kdybych viděl člověka, jak jí trávu, řekl bych, že má hlad.“ Vít Hofmann
Do Horáckého divadla přibyl letos v létě a záhy se publiku představil v titulní roli inscenace Fabian, jednoho ze zásadních titulů letošní divadelní sezóny. Svým věkem je Vít Hofmann zároveň benjamínkem jihlavského činoherního souboru.
„Měl jsem tu výhodu, že můj tatínek byl herec,“ ohlíží se původem opavský kluk za počátky svého vztahu k divadlu. Jeho otec nastoupil jako elév do českého Těšína a po dostudování konzervatoře hrál řadu let v Opavě.
Ačkoli se tím pádem cesta Víta Hofmanna k uměleckému oboru nabízela, vydával se v dětství i docela jinými směry: „Zkoušel jsem kanoistiku i florball, ale nic z toho mě příliš nebavilo. Až jednou, to jsem byl v sedmé, osmé třídě, přišla k nám na základku nabídka ze ZUŠky, jestli bychom nechtěli zkusit dramaťák. A já tam začal docházet…“
Souběžně přišla v té době poptávka ze Slezského divadla v Opavě, které právě hledalo tři chlapce pro alternaci do jedné z inscenací. V konkurzu uspěl, a ve 14 letech se tak postavil na jeviště profesionálního divadla.
„To divadlo člověka tak jako obejme, a už nepustí,“ zamýšlí se Vít Hofmann nad momentem, kdy při volbě střední školy vyhrála konzervatoř. Už v závěru prvního ročníku školy si ho potom šéf činohry v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě Peter Gábor (v Jihlavě režíroval v roce 2015 inscenaci Merlin aneb Pustá zem) vybral pro spolupráci s divadlem.
„Takže už jako patnáctileté pískle jsem začal hrát v divadle, a tahle spolupráce pokračovala přes celé studium, než jsem utekl do Šumperka,“ usmívá se Vít Hofmann.
I po maturitě ale ještě zůstal v Ostravě jako stálý host a během sezóny tu sehrál několik rolí. Vedle toho byl součástí divadelního uskupení Stará Aréna: „To byl vlastně jeden z důvodů, proč jsem ještě rok po škole zůstával v Ostravě. Bylo to takové progresivnější, alternativnější divadlo, ale z organizačních důvodů jsme v lednu před čtyřmi lety uměleckou aktivitu ukončili.“
V roce 2017 se také objevil vedle moderátora Tomáše Jeřábka v několika historických postavách v ostravském televizním vzdělávacím cyklu pro děti DějePIC! Režisér Roman Motyčka ho tu obsadil do rolí Karla IV., sv. Václava, Jana Nepomuckého nebo Bedřicha Smetany. Bratra princezny Zlatovlásky si Vít Hofmann zahrál ve filmu Slíbená princezna.
Mašinky i Fabian
V angažmá v šumperském divadle strávil tři roky. Dvakrát tu spolupracoval se současným uměleckým šéfem HDJ Michalem Zetelem, pod jehož vedením si zahrál titulní roli v Amadeovi, a po dvou letech pak ve Frankensteinovi. Když posléze z jihlavského souboru odcházel mladý herec Michal Kraus, Michal Zetel si v letošní sezóně Víta Hofmanna „stáhl“ na Vysočinu.
Na zdejší scéně naskočil Hofmann nejprve do rozsahem menší role Režiséra v doku-inscenaci Tak šel čas jihlavskou ulicí. S novými kolegy se také zapojil do edukativního projektu pro školy Zombie nejsou demokrati, který vychází z někdejší inscenace Neuvěřitelné dobrodružství ústavy na malé scéně HDJ.
Právě na malé scéně se Vít Hofmann aktuálně potkává s dětmi, když tu ztvárňuje jednu z postav nedávno premiérovaných Pohádek o mašinkách.
„Mě to šíleně baví, už tím, že ty mašinky jsou právě na malé scéně a že děti sedí přímo v našem hracím prostoru a jsou nám blíž. Není tam to oddělení, že by na nás jen koukaly a my pro ně hráli, ale jsou aktivními účastníky toho příběhu,“ oceňuje Vít Hofmann.
Má rád jistou formu improvizace, braní nových okolností do hry: „A tím, že ty děti jsou nevyzpytatelné, velmi okázale vám dají najevo, jestli se jim něco líbí, nebo ne. Člověk je neopije rohlíkem, i proto je mi divadlo pro děti hodně blízké. Je při něm zapotřebí většího uvolnění a větší hravosti než při večerních produkcích.“
Ze zcela jiného ranku je Hofmannova titulní role mladíka Jakuba Fabiana v existenciálním dramatu Fabian podle Ericha Kästnera, v příběhu jedné noci z dekadentního Berlína na prahu druhé světové války.
„Vnímám tu aktuálnost,“ komentuje herec tuhle inscenaci, „myslím si, že v těch třicátých letech v Německu to nebylo příliš odlišné nežli teď. Můžeme se bavit o míře nezaměstnanosti nebo o jisté neinformovanosti lidí, ale chování Jakuba Fabiana, který vlastně jen přihlíží a kouká na to, má vlastně velmi blízko k tomu, co mnoho z nás dělalo, dělá, nebo možná ještě bude dělat v naší době. Pakliže má být člověk informovaný, tak musí být aktivní a musí být v něčem odvážný. A myslím si, že celková atmosféra, která je teď kolem nás, odvaze příliš nepřeje. Že když někdo odvážný začne být a začne proti tomu brojit, je kolikrát velmi rychle utnut, ať už svými blízkými, známými, nebo úplně cizími lidmi. Mám pocit, že boj s dezinformacemi je běh na dlouhou trať, stejně jako tehdy.“
Hudba je mi blízká
Na Vysočině pobývá Vít Hofmann od letošního července, před začátkem sezóny měl podle svých slov čas se trochu zabydlet a poznat kraj.
„Žije se mi tady fajn, cítím velkou podobnost se Šumperkem, co se týče přírody v okolí, takže se člověk najednou necítí jako v betonové džungli, což Jihlava rozhodně není,“ říká mladý herec.
Relaxem je pro něj hudba: „Byla mi vždycky blízká, takže je pro mě velký relax vzít do ruky kytaru a poskládat kousek písničky, nebo si zahrát něco, co už znám.“
Do komponování divadelní hudby se ovšem zatím nepouští. „Ambice tam možná je, ale velmi malinká až nepatrná. Zatím v sobě hledám odvahu vůbec některé hudební věci pustit do světa. A abych se třeba pustil do nějaké inscenace hudebně, tak na to ještě nemám to správné sebevědomí,“ směje se divadelník.
Cesta Víta Hofmanna k divadlu byla spíše netypická, už v patnácti letech se chytl drápkem v profesionálním divadle. „Doufejme, že ten drápek je dost ostrý a že u divadla ještě nějakou dobu zůstanu,“ usmívá se herec na začátku své jihlavské divadelní štace.
Vít Hofmann
* 1998 v Opavě
Od letošní sezóny člen činoherního souboru Horáckého divadla (HDJ) v Jihlavě.
Divadelní role, HDJ
Mašinka (Pohádky o mašinkách) Fabian (Jakub Fabian) Lukáš / alt. - Zombie nejsou demokrati Režisér - Tak šel čas jihlavskou ulicí.
Filmové a televizní role
Slíbená princezna (2016, TV film)
DějePIC! (2017, TV vzdělávací pořad)
Diskuze k článku