Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Potřetí v řadě má jihlavský volejbal svého extraligového mistra, přesněji řečeno mistryni. Po zlatém tažení Patrika Indry s Karlovarskem (2021 a 2022) letos dosáhla s brněnským Královým Polem na český titul Daniela Digrinová. 
„Určitě mám radost, že se mi podařilo přidat se k lidem, kteří dokázali něco podobného. Já i Patrik jsme oba měli možnost hrát v kvalitním ambiciózním klubu a po těžké práci se dostavily výsledky,“ řeklo reprezentační libero.

Jaké byly oslavy, nota bene po dlouhých 16 letech?  
Všichni v klubu byli určitě nadšení, že se nám to po takové době podařilo vyhrát. V Brně se dlouhodobě pracuje s mládeží a poslední dvě sezóny ukázaly, že trpělivost v té dlouhodobé práci se vyplácí. Postupně jsme šly jako tým nahoru, a právě touto sezonou to mělo vyvrcholit. A také se tak stalo.

Přijedete do Jihlavy s pohárem?
Ráda bych pohár dovezla ukázat, ale byl tak těžký, že jsem ho ani nezvládla sama zvednout (úsměv). Zlatou medaili ale dovezu.

Byla radost o to větší, že jste ve finále porazili městské rivalky, brněnské Šelmy?
Myslím, že radost z titulu by byla stejná, i kdybychom hrály proti komukoli jinému. Finále se prezentovalo jako „bitva o Brno,“ což byla pravda, ale my to braly jenom jako finále a nebylo v tom nic jiného. Trochu speciální bylo, že spousta hráček ze Šelem prošla v mládí právě Královým Polem. Samozřejmě to, že jsme hrály proti Šelmám, znamenalo obrovskou a úžasnou diváckou kulisu, kterou jsme si všichni moc užili.

Hrála jste někdy před dvoutisícovou návštěvou? 
Nikdy jsem před tolika lidmi nehrála, a ještě k tomu většina z nich byli naši fanoušci. Byl to pro mě hodně velký a silný zážitek, a ještě před takovým publikem vyhrát, to bylo jako sen… Vždycky jsme si s holkami přály vidět, jak se zaplní i část horní tribuny v hale na „Vodovce“, a to se podařilo.

Co rozhodlo finálovou sérii v prospěch Králova Pole?
Ukázalo se, že domácí prostředí hrálo velkou roli. Oba týmy si ho uhájily. Celá série byla jako na houpačce, ale ten poslední zápas jsme to chtěli více a vybojovali jsme si to. Nakonec zvítězilo dravé mládí nad zkušenějšími Šelmami. 

V pátém utkání se v druhém setu konala „přestřelka“ setbolů. Jak jste se v tu chvíli cítila?
Byla jsem celý zápas nervózní. Nebyl to první zápas, kde jsme takovou koncovku hrály. Na konci sezony jsme ale byly v koncovkách silné, takže jsem věřila, že i tuhle zvládneme, a ten set zlomíme. Myslím, že právě druhý set byl klíčový. Kdyby se nám nepodařilo ho vyhrát, zápas by se mohl ještě dost zamotat.

Prý jste se nechala slyšet, že vám osobně to poslední finálové utkání nevyšlo podle představ. Je to pravda? 
Ano. Po finále jsem nebyla spokojená se svým výkonem, ale s odstupem času to beru jinak. Volejbal je týmový sport a každá máme někdy slabou i silnou chvilku. Naším úkolem je podržet se za každé situace, za každého stavu a pomoct si. Myslím, že každý jsme si udělali nějaké svoje chyby. Nejdůležitější je, že jsme je společně dokázali překonat a zvítězit.

Po loňském stříbru byl titul předsezonním cílem? 
Od začátku sezony jsme se netajili tím, že chceme hrát znovu finále. Že chceme vyhrát titul, byla spíš touha než přímo cíl. Před play off jsme si ale jasně řekli, že cíl je titul. Cítili jsme, že máme velkou šanci, formu a můžeme se o to porvat.

Nastává na ženském volejbalovém trůnu střídání královen?
Moc bych si přála, aby „KáPéčko“ pokračovalo v této spanilé jízdě a sbíralo titul za titulem. Obhajoba je vždy nejtěžší, navíc se tým trochu rozpadne. Bude se muset pracovat dál a dát si takový cíl, třeba za pár let.

Díky prvenství v poháru letos máte zlatý double. Byla to pro vás osobně nejlepší sezona kariéry? 
Zatím to byla rozhodně nejlepší sezona. Uvidíme, jestli to ještě nějaká další překoná…

Jak jste zvládala roli kapitánky? Braly vás starší spoluhráčky? 
Roli kapitánky jsem brala jako velkou zodpovědnost. Ze začátku to bylo spíše o tom, že jsem rozhodovala, co si kam oblečeme, v kolik se kde sejdeme a další organizační věci. Postupem času, a hlavně ke konci sezony, jsem se začala projevovat i na hřišti během zápasu, když mi přišlo, že to bylo potřeba. Byla jsem letos nejstarší Češka a zahraniční starší hráčky se tomu přizpůsobily.

Musela jste spoluhráčky v kabině často umravňovat, nebo třeba motivovat? 
Jelikož jsme s holkami spolu už nějaký čas, nebyla potřeba je nějak extra usměrňovat. Všechny už věděly, jak to v týmu funguje. Motivace byla potřeba hlavně v době, kdy se nám moc nedařilo, ale na konci sezony bylo cítit, že každá z nás je sama v sobě přirozeně namotivovaná vyhrávat.

Loučíte se s českou extraligou a míříte do belgického klubu Tchalou Volley. Jak se váš přestup „upekl“? 
V průběhu roku jsem začala cítit, že se potřebuji posunout dál a vyjít ze svojí komfortní zóny. Ozval se trenér z Belgie, že by měl zájem se mnou pracovat a chtěl by, abych hrála příští rok u nich. Po hovoru s trenérem, jsem měla skoro jasno, že bych tu nabídku chtěla vzít.

Nebude vám tamní liga malá? Nechtělo by to spíše nějakou top evropskou soutěž? 
Řekla bych, že jako první zahraniční angažmá je to pro mě ideální. Liga je kvalitní, tým bude ambiciózní, má kam postupovat, takže tam bude určitě hodně práce. Budu mít prostor pracovat na sobě a zvyknout si na život profesionální volejbalistky.

Na co se v Belgii, kromě volejbalu, nejvíce těšíte?  
Asi na jiný životní styl. Bude to možná trochu stereotyp, ale těším se, až se budu soustředit jenom na sebe a poprvé za několik let nebudu muset myslet i na studijní povinnosti. Je to úplně nová zkušenost. Těším se na to, že poznám nové lidi a budu s nimi pracovat. Určitě se ve volnu pojedu někam podívat.

Belgičané hovoří třemi jazyky. Jaký budete používat vy?  
Ve volejbalovém prostředí budeme mluvit anglicky, takže věřím, že si vystačím s angličtinou. Ale asi už tři týdny se snažím něco málo francouzsky naučit přes aplikaci Duolingo (úsměv). Mým druhým jazykem ve škole byla němčina, takže francouzština je pro mě úplně nová, ale věřím, že tam něco pochytím. Jazyky mě baví, takže snad to půjde.

Aktuálně máte volno, nebo vás ještě čekají reprezentační povinnosti? 
Měla jsem týden volna na regeneraci a psychický odpočinek. Od poloviny května nám začala reprezentační příprava. Čeká nás Zlatá Evropská liga, Mistrovství Evropy a kvalifikace na olympiádu, takže s volnem letos moc nepočítám.

Diskuze k článku