Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Prvoligová éra basketbalistů BC Vysočina byla spojena hlavně s bojem o udržení, občas rychlým koncem v play off. V ročníku 2017/18 ale Jihlavané výsledkově „ustřelili“. Jako naprostí amatéři se v konkurenci poloprofesionálních a plně profesionálních klubů probojovali do finále!
„Je to největší úspěch v novodobé historii jihlavského basketbalu. Takhle blízko nejvyšší soutěži ´áčko´ nikdy nebylo. Doufám, že jednoho dne se všichni sejdeme a připomeneme si, co jsme dokázali a prožili,“ řekl hlavní kouč Petr Pešout.
Od stříbrné sezony uplynulo pět let, BC Vysočina letos sestoupil do 2. ligy. Trochu smutné jubileum…  

Co vás napadne, když se řekne play off 2018?
Zázrak. Tohle slovo vystihuje úplně všechno (úsměv). Podařila se nám neuvěřitelná věc, která se v amatérských podmínkách nebude opakovat. Jeli jsme na vlně euforie, v kabině byla super parta, všechno do sebe zapadlo. Nevím, co více k tomu dodat…

Třeba prozradit, co jste s mančaftem udělal, že jako mávnutím kouleného proutku porážel favority…
Byl to přirozený vývoj. Do každé sezony jsme šli s cílem udržet první ligu. Kluci měli hlavy nastavené na boj o přežití. Rok od roku sbírali zkušenosti, postupně se vyhráli a výkonnostně zlepšovali, až najednou zjistili, že jsou konkurenceschopní. Základ kádru tvořili jihlavští hráči, ke kterým jsme přivedli tři čtyři charakterově dobré posily. Vyjasnili jsme si, kdo má jakou pozici, a mančaft začal neuvěřitelně šlapat. Zafungovala týmová chemie. 

Úvodní dvě kola jste paradoxně prohráli…
Ale podali jsme v nich výborné výkony. Poté jsme se rozjeli.  Udělali jsme sérii sedmi vítězství a prakticky jsme byli zachráněni. Poté jsme si chtěli prodlužovat sezonu, co to půjde. Zastavili jsme se ve finále (úsměv).

Hodně utkání jste otáčeli, nebo udrželi vedení, v závěrečné čtvrtině, což byla dříve vaše slabina…
Jednoznačně. Začali jsme vyhrávat zápasy, které nám o sezonu dříve utekly v rozmezí jednoho až sedmi bodů. Důležité bylo, že se nám podařilo nastartovat kluky v hlavách, protože psychika dělá nejen ve sportu hrozně moc. A co bylo naprosto klíčové: celou sezonu se nám vyhýbala zranění. Díky úzké rotaci hráčů se tým lépe a rychleji sehrál. 

Kde nastal zlom, od kterého jste se odrazili?
Při zápase s „béčkem“ Nymburka. Jeli jsme tam v sedmi lidech, o poločase jsme prohrávali o dvacet bodů… Já tvrdím, že takové vedení po první půlce je zrádné, což se potvrdilo. V kabině jsem klukům řekl, že nedovolíme, aby z nás domácí měli legraci, a zkusíme to otočit. A najednou to šlo. Nám se všechno dařilo, soupeři odešla střelba, skončil na sedmi procentech… Po tomhle vítězství jsme chytli lauf, kluci si začali neskutečně věřit.     

Pomohlo vám přeřazení do západní skupiny?
Říkalo se, že na západě je to těžší, ale mně to tak nepřišlo. V play off se většinou týmy z obou skupin promíchaly. Co nám pomohlo, byla přítomnost „béčkových“ týmů. Daleko častěji jsme vyhrávali a díky tomu jsme šli do nadstavby v příjemnější pozici.

Základní část jste skončili dva body od prvního místa ve skupině…
Ano, o čelo tabulky jsme bojovali do posledního kola. Byli jsme nahoře plným právem, výkony jsme podávali vynikající. Najednou jsme se ocitli v úplně jiné roli. Říct, že jedeme na USK a jedeme tam vyhrát, nám znělo až absurdně (úsměv).

Nepožadovali hráči, jakožto amatéři, po klubu za dobré výsledky finanční odměnu?
Po každém zápse říkali, že je čas… Ptám se, na co, a oni, že minimálně na prase po sezoně (úsměv). Fórky byly na denním pořádku. Na každý zápas jsme se těšili. I když jsme venku hráli v sedmi lidech, šli jsme na palubovku s tím, že vyhrajeme, a opravdu jsme vyhrávali. Soupeře to muselo hrozně deptat… A co mělo další psychologický efekt, v té sezoně se dařilo i ostatním kategoriím. Například ´dvanáctky´ a ´třináctky´ se probojovaly na národní finále. V celém klubu panovala vynikající nálada.

Nadstavbovou částí jste propluli s klidem…
Přesně tak. Jelikož jsme splnili hlavní cíl v podobě záchranu, basketbalem jsme se hlavně bavili. Neřešili jsme, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme. Nespekulovali jsme, kdo na nás v play off vyjde…

Ve vyřazovací části nastal divácký boom. Pamatuji si dobře, že jste otvírali i balkon?
Ano, protože hala by jinak byla narvaná k prasknutí. Atmosféra na domácích zápasech byla fantastická. Lidé nám fandili, hnali nás dopředu, zpívalo se… Člověku naskočí husí kůže, když si ty okamžiky vybaví… Hodně tomu pomohla účast našich bývalých hráčů na straně soupeře. Olomouc přijela s Martinem Novákem, Zlín s Tomášem Vošlajerem. Hlavně semifinále proti Zlínu mělo pořádné grády. Byl to basketbal jako řemen.

V boji o titul jste se postavili Hradci Králové, bažícím po postupu…
Účast ve finále byla jako pohádka. Neskutečné okamžiky… Dostat se tam není vůbec jednoduché. Podívejte se letos na Svitavy. Obrovský favorit a vypadl ve čtvrtfinále… Postup do finále měl pro nás stejnou váhu jako titul. Věděli jsme, že je to pro nás konečná, protože soupeř měl našlapaný kádr, a ještě na poslední chvíli přivedl jednu americkou posilu. Finále jsme neprohráli, krásně jsme si ho užívali (úsměv).

I kdyby finále dopadlo jakkoli, vás se baráž netýkala, že?
Ano, kvůli nevyhovující hale to bylo nemyslitelné. Ale hlavně jsme věděli, že baráži se pravděpodobně nevyhne Jindřichův Hradec, náš spřátelený klub. Trénoval ho můj kamarád Karel Forejt. Dohody a přátelství byly jasně dány. Proti „Jindřicháči“ bychom v žádném případě nešli.

Chtěla vám po sezoně konkurence rozebrat kádr?
Jakub Dokulil po druhém finálovém zápase v legraci říkal, že končí, a jde do Nymburka (úsměv). O některé hráče byl velký zájem, ale zůstali v Jihlavě, čehož si cenním. Odešli kluci, kteří u nás hostovali z vyšší soutěže. A ten rok tady jim nesmírně prospěl, protože dostali velkou porci minut.   

Dočká se někdy jihlavský basketbal podobného úspěchu?
Neřekl bych. Znovu opakuji, že při současných amatérských podmínkách, v jakých tady basketbal děláme, je to nereálné. I když o dva roky později se nám to mohlo podařit…

Myslíte sezonu 2020/21?
Ano. Měli jsme kvalitní kádr. Posílili jsme o Adama Gogu a navrátilce Martina Nováka, což jsou na první ligu nadstandardní hráči. Opavu jsme porazili o třicet, Prostějov o sedmatřicet bodů. Play off bychom udělali, o to jsem přesvědčen, a mohli jsme v něm dojít daleko. Bohužel, po dvou zápasech sezonu utnul covid…

Diskuze k článku