„Když se octneš na dně, hledej místo k odrazu.“ Eva Kaplerová
Své první roky prožila rodačka z Ivančic u Brna ve válečné době. K divadlu ale tíhla už od raného dětství.
„Dlouho jsem byla v Oslavanech. Chodila jsem na pohádky, a když se ve škole objevil divadelní kroužek, okamžitě jsem do toho naběhla, protože mě to nějakým způsobem přitahovalo. Pořád jsem v těch školních letech někde šaškovala,“ vzpomíná s úsměvem paní Eva Kaplerová.
Její tatínek byl technický úředník. Bylo jí třináct, když se rodina přestěhovala do Brna. Vystudovala Obchodní akademii a směřovala k dráze ekonomické úřednice.
„S divadlem jsem doma blbla, líbilo se mi to. Ale otec říkal - teď na to nemysli, protože tam se vůbec nemusíš dostat, tak ať aspoň umíš počítat,“ vzpomíná. Ve čtvrtém ročníku „ekonomky“ se nicméně vypravila na zkoušky na JAMU. Škola měla v té době čtyřletou pauzu ve svém působení, mladá adeptka herectví naskočila do druhého ročníku po obnovení výuky.
Po absolvování JAMU zamířila na rok do angažmá v Uherském Hradišti. Už tady se potkala se svým manželem, pozdějším dlouholetým režisérem Horáckého divadla Karlem Bryndou. Z Hradiště jí tehdejší ředitel Horáckého divadla Ladislav Panovec „hodil lano“ do Jihlavy.
„Říkala jsem si, že Jihlava je dobré místo uprostřed na trase mezi Brnem a Prahou, že bych tak mohla jezdit i po divadlech,“ popisuje Eva Kaplerová.
Velké vzdušné zámky si ale podle svých slov nestavěla: „Všude po divadlech bylo spousta hereček mého typu. Já jsem nikdy nebyla taková ta naivka, jaké každé divadlo potřebuje a je o ně velký zájem. Byla jsem vždycky dramatický typ a tu ´naivkovskou´ dobu jsem vlastně ani moc neměla. Jak se říkalo u divadla, hrávala jsem vždycky takový ty ´charakterní mladý´.“
Doba ostatně přinášela i angažované tituly. Eva Kaplerová prožila svá divadelní angažmá v Horáckém divadle (s desetiletou pauzou v Ostravě) ve dvou velkých etapách v letech 1962-1981 a 1991-2002. V prvním období musel repertoár povinně obsahovat i tituly soudobé sovětské divadelní literatury, a tak ji potkaly i role typu „Valentinina sestra Žeňa“ apod.
Hodně se ale hrála i ruská klasika, a tak si ráda připomíná třeba své role ve Strýčkovi Váňovi nebo ve Třech sestrách: „Tohle byly krásné role, ruská dramatika, to je radost. Za Taťánu v Oněginovi jsem byla šťastná. Ale vedle toho byla tzv. povinná úlitba. Dramaturgové museli vždycky k výročí říjnové revoluce nebo osvobození nasazovat určitý sovětský ideový repertoár. To byly hloupé hry plné frází, nerada na to vzpomínám.“
Vedle ruské klasiky milovala i další své „hauptky“. Třeba v Kočce na rozpálené plechové střeše si zahrála Margaretu, a po letech pak i Mamku.
Každý je trochu sobec
V náročné divadelní práci je podle Evy Kaplerové vůbec nejhorší, když se člověku nedaří vyjádřit, co po něm režisér chce: „Člověk se o to musí pořád snažit, a je to pak strašně dobrý pocit, když najednou zjistí, že to chytil.“
Režisér podle jejího názoru musí herci především vysvětlit svoji představu, jaké místo má postava ve hře: „Nejdůležitější je vždycky situace a vztahy postav. Já si to můžu přečíst, a řeknu si, to je takhle. Ale mýlím se. Protože trošku sobecky sleduji linku té postavy a najednou zjistím, že je to jinak. Režisér a dramaturg musí dávat dohromady celek, ze kterého postava vychází, zatímco vy mylně vidíte jen sebe. Každý je trochu sobec.“
I dnes zůstává paní Eva Kaplerová stálým hostem v souboru Horáckého divadla, donedávna tu hrála roli Vysočiny v oceňované inscenaci Poklekni před duší.
V nedávných sezónách ztvárnila postavy Tety Juřičkové v Šakalích letech (2020), Tisícročné včely ve stejnojmenné hře (2018) či Lady Agáty v Obrazu Doriana Graye (2018). V roce 2017 si zahrála postavy Lilith (Bůh je žena), hraběnky alias Tante (Zapomenuté světlo) nebo Frau Schwarz (Kabaret z lágru).
Milovala svoji velkou roli Věry Malmgrenové v titulu Popel a pálenka, kterou si ještě v roce 2018 zahrála na malé scéně HDJ: „To mě bralo od začátku. Ale byla to práce - tam mám velký monolog, a to jsem se učila dlouho. Protože když je člověk sám, bez pomoci kolegy, který pomůže… Tak jsem si říkala, jo, holka, to musíš nadřít…“
V divadelní práci nemá příliš ráda režisérské nápady proti smyslu hry, přehnané exhibování vlastního vidění: „Každý má samozřejmě svoje vidění. Ale podle mě je nejlepší režie taková, která perfektně vychází z textu, aniž by byly přidávány ´nápady odjinud´, takříkajíc, jen aby to trčelo.“
Proto není obdivovatelkou „moderních Shakespearů“, v nichž jsou herci oblečení do džín a místo „zapíchnutí“ v souboji se tu střílí. „Možná je to někdy pro někoho zajímavé, ale když je něco ´zajímavé´, tak je to někdy, jak já tomu říkám, ´šejdrem´,“ zamýšlí se herečka.
Divadlo je chrám
Obdivovala herce Josefa Somra, který před několika týdny odešel. „Kamarádili jsme se, učil mě slovácké písničky, když jsem hostovala u Mrštíků, kde on byl. To byl absolutně skromný, laskavý a pokorný člověk,“ vzpomíná. Podobné přátelství a úcta ji pojilo např. s kolegou Bořivojem Navrátilem.
S těmito staršími zkušenými herci, ke kterým vzhlížela s obdivem, podle ní z divadelního světa trochu mizí staré tradice, pokora a úcta k „divadelnímu chrámu“. Spíše se prosazuje vysoké sebevědomí.
Eva Kaplerová čte o evropském divadle, s kolegy z divadelního světa stále sleduje i domácí divadlo a jeho směřování.
Svému divadlu by přála dobrý a vyvážený repertoár: „V Praze je padesát divadel, každý může jít, na který chce žánr. Ale my máme jedno v kraji, proto si myslím, že se tady musí dost brát v potaz diváci, musí se myslet na lidi, kteří se potřebují taky zasmát.“
Paní Evu stále zajímá dění ve společnosti. Sleduje politiku, ruskou agresi na Ukrajině: „Jsem z toho špatná, je to něco hrůzného. Rusko dnes, to je pořád sovětské myšlení, systém postavený na lži. Opravdu se musím držet, aby mě to nerozčilovalo, a nerozumím tomu, že je někdo schopen i u nás něco tak strašného podporovat.“
Eva Kaplerová
(* 16. 2. 1938 v Ivančicích)
Dlouholetá herecká osobnost souboru Horáckého divadla v Jihlavě. V angažmá zde byla v letech 1962-1981 a 1991–2002.
V současné době působí jako stálý host souboru.
Za svoji divadelní práci oceněna Cenou Kraje Vysočina.
Filmové a televizní role
Jahody na stéble trávy – seriál (Epizoda 4, 1984).
Start do protisměru - TV film (1987).
Smrt Anežky Hrůzové - TV dokument (1992)
Četnické humoresky – seriál (Čest rodu, 2003).
Čekání na Roberta – krátkometrážní (2004).
Divadelní role, HDJ
(stručný výběr od 1991)
Frau Ebr - Rok na vsi Bába Cajtl a První Žena - Šumař na střeše Paní Svatá - Ostře sledované vlaky Černá královna - Alenka v říši za zrcadlem.
Baronka de Champigny - Slaměný klobouk Žebračka - Žebrácká opera Divuka - Strakonický dudák Sestra a Mexikánka - Tramvaj do stanice Touha Řivnáčová - Muzikantská Liduška Paní Monteková alt., Paní Capuletová alt. - Romeo a Julie Klára Zachanasjová - Návštěva staré dámy.
Evelyn Thomasová - Jak to vidí Amy Paní Desmemortesová - Pozvání na zámek Matka - Labyrint světa a lusthaus srdce Nina Alexandrovna - Idiot Jacobina - Pravda barona Prášila Olympie Ferraillonová - Brouk v hlavě Kuplířka - Londýnská zlodějka.
Mamka - Kočka na rozpálené plechové střeše Pythie - Héráklés Paní Soamesová - Naše městečko Ftatatita - Caesar a Kleopatra Paní Paddyová - Podivná paní Savageová Paní de Rosemunde - Nebezpečné vztahy Beatrice - Sto dukátů za Juana.
Durand-Benechelová - Květ kaktusu Paní Eynsford-Hillová - Pygmalion Eleonora - Lev v zimě Dueňa - Don Juan a jeho sluha.
Divadelní role, HDJ
(stručný výběr 1962-1981)
Kostelnička Buryjovka - Její pastorkyňa Emily Brentová - Deset malých černoušků Madeleine Béjartová - Molière Phoebé - Nejkrásnější válka Alžběta Tudorovna - Marie Stuartovna Kaškinová - Loni v létě.
Stařena Stevenynová - Thyl Ulenspiegel Slečna Elis - Filosofská historie Komisařka - Optimistická tragédie Lady Plymdalová - Vějíř lady Windermerové Aurelie – Podskalák.
Varja - Manželé hledají pokoj Albína - Jakub Oberva Kaluginová - Sůva Machna - Zázrak na louži Královna Anna - Tři mušketýři Margareta - Kočka na rozpálené plechové střeše.
Eva, krajčířka - Gazdina roba Valentinina sestra Žeňa - Valentin a Valentina Kordula - Strakonický dudák Eva Adamová - Teta z Bruselu Kačenka - Jak se vám líbí.
Miss Betting - Taková ženská na krku Běta - Dva na koni a jeden na oslu Mary Ashburyová - I smrt chce svou šanci Jelena - Strýček Váňa Maryša - Maryša Paní Vodičková - Veselé paničky windsorské.
Kněžna Jelizaveta - Anna Karenina Káča - Hrátky s čertem Kateřina - Zkrocení zlé ženy Hraběnka - Figarova svatba Mam´zelle Margarethe - Fidlovačka Máša - Tři sestry Markytka - Naši furianti Lucietta - Poprask na laguně.
Líza - Obchodník s deštěm Klára - Slaměný klobouk Curleyová - O myších a lidech Helena - Sen noci svatojánské Modesta - Manon Lescaut Kamila - Obrácení Ferdyše Pištory Klásková – Lucerna Slávka Hlubinová - Měsíc nad řekou Baronesa Gwendolina Fairfaxová - Jak je důležité míti Filipa Taťána - Evžen Oněgin Mefistotela - Černá kočka přes cestu.
Diskuze k článku