Dětské říkání na neděli smrtelnou (smrtelnošská) - zapsáno farářem Františkem Dohnalem na konci dílu křestní knihy farnosti Nové Syrovice z roku 1902. 
Poetickou říkanku jsem objevil při hledání v digitalizovaných matrikách Acta publica (Geburts und Taufbuch - Rodní a křestní kniha z let 1881-1902, díl, farnost Nové Syrovice, číslo knihy 10 664, snímek 291 z 362 - pokud by si chtěli čtenáři přečíst v originál textu). 

Napsáno, jak je tehdy uvedeno, v místním nářečí:          „Smrtelnoško smrtelná, kdes tak dlouho byla? U studánky, u vodánky, ruce, nohy myla. Čím sis je utírala? Šátečkem hezkým, kvítečkem, pěkným lupínečkem.“ 
Smrtelná neděle je 14 dní před Velikonocemi, týden před je Květná neděle.    

Následující je velikonoční koleda, kterou odříkávali koledníci u každého domu, když po třídenním „vrkání“ (jak se u nás říká), které nahrazovalo zvonění zvonů, ztichlých po ukřižování, ty se pak znovu rozezní v sobotu při slavnosti Vzkříšení.
Při poslední, polední koledě pak dostávali koledníci vajíčka a peníze.

Koledy se měnily podle vesnic. S touto jsem se však setkal poprvé až v zápisu p. faráře:
„Paňmámo krásná, dejte lžicu másla, pár vajíček na rendlíček, jaký je to mazanec, bez koření, bez vajec? Shořela nám brána, vedle pivovára, všecko zlato shořelo, jen olovo zůstalo.“
Koledníci „zašmajchlovali“ panímámě, aby dostali bohatou koledu, lžíci - v nářečí lžicu, nebo žlicu másla, a další v té době dobroty.   

Zajímavou historii jedné koledy jsem se dozvěděl od kamaráda J. Gráfa z Kojatic, který je živá kronika a duše regionu Moravské Budějovice.
V Kojaticích, na jednom ze statků hraběte Nimpsche, majitele zámku v Nových Syrovicích, byl kolem r. 1920 šafářem p. Kadlec, který koledníky vždy bohatě odměňoval, a ti se mu odměnili koledou, složenou na míru na něj:
„Vzkázal Kadlec kopu vajec a Kadlička 3 vajíčka, jedno bílý, dvě červený, však vám slípka snese jiný, v komoře v koutku, na vrbovém proutku, proutek se ohýbá, vajíčko se kolíbá. Slepička kdák, vajíčko bác, máte nám ho, panímámo, dát.“
Na závěr říkanky koledníci zarámusí na své nástroje, dostanou odměnu a jdou o dům dál.

Šafář Kadlec byl zřejmě ke koledníkům opravdu štědrý, kopa vajec - 60 ks + 3 od paní Kadlecové? Ale zase díky své štědrosti vstoupil do historie regionu.
Ke koledám přidávám ještě fotku jednoho velikonočního rámusidla. Říkali jsme tomu „vergl“ a nosil ho vedoucí party vrkáčů - „partafýra“ (když místo ý dáte ü, tak je původ slova zřejmý). „Vergl“ na fotografii je z roku 1946 a je opravdu pěkně řemeslně vyrobený. 
Předal jsem jej do muzea. Až se po úpravách znovu otevřou expozice, tak se s ním možná, na příští Velikonoce, spolu s vámi v některé síni muzea zase s radostí setkám.

Diskuze k článku