„Dělej chyby, ale nenech tu po sobě svinčík!“ Šárka Býčková
Dětství prožila v Sušici na Šumavě. „Myslím, že v době, kdy jsem vyrůstala, v Sušici ani nebyl žádný dětský dramaťák. Ale byla jsem takové to dítě, které hraje na klavír a závodně jsem tancovala,“ ohlíží se Šárka Býčková.
V sedmnácti letech se přihlásila na workshop lektorovaný pražskými herci Alenou Štréblovou a Tomášem Petříkem: „Na základě toho jsem zjistila, že by mě herectví bavilo, takže jsem už potom své kroky směřovala k divadlu.“
Ze sušického gymnázia se hlásila na DAMU i na JAMU, chvíli trvalo, než byla přijata na brněnskou divadelní akademii. Hned její první angažmá ji pak přivedlo na Vysočinu, do Horáckého divadla.
Ačkoli si to sama dlouho nepřipouštěla, prostředí Šumavy ji ovlivnilo a formovalo: „Dokud jsem tam žila, do těch dvaceti let, tak jsem si nějak myslela, že to takhle vypadá v Čechách všude. Nijak zvlášť mě ty lesy a kopce nedojímaly. Tím spíš, že jsem alergik a bývala jsem ´fracek´, kterého v podstatě každý výlet do přírody iritoval a obtěžoval,“ usmívá se herečka.
Dnes, při návratech domů, cení všudypřítomnou vůni dřeva i specificky sladkou vůni kohoutkové vody. Na otázku, kde by chtěla žít, přesto nezaváhá ani na vteřinu: „Stoprocentně v New Yorku!“
To město osobně poznala, když tu spolu s kolegyní z Horáckého divadla, choreografkou Denisou Musilovou, vystupovaly v taneční performanci v tanečním studiu Marty Graham: „Probrečela jsem potom celou zpáteční cestu přes oceán, že se vůbec musím vracet do Evropy, natož do Čech, natož do Jihlavy!“
Sílu New Yorku vnímá Šárka Býčková v několika rovinách: „Možná je to trochu v tom, že člověk vyrostl na seriálech Sex ve městě a Přátelé. Když tam potom chodíte, máte pocit, že jste se ocitli v tom seriálu. Ale hlavně, mě obrovsky baví kosmopolitnost toho města, to, že je tam taková spousta umělců. Taky cením jejich nebojácný styl oblékání a miluju, když všichni spěchají ulicemi s kávou. Kavárny a bistra mají zcela jinou atmosféru, někdy se mi v Čechách stane, že vám tu podávají kávu a sendvič s výrazem, jako kdyby šlo o jadernou hlavici. Americká nátura je jiná, lidé se nebojí říct, že něco bylo fakt skvělé, dávají vám milou zpětnou vazbu. A to mi tam bylo moc sympatické.“
K alternativním formám uměleckého vyjádření tíhla Šárka Býčková už od dob studií na JAMU. Dodnes od oficiální dramaturgické linie HDJ ráda tu a tam odbočuje k tanečním formám a k žánru performance.
Do Jihlavy přicházela v době, kdy se začala měnit dramaturgie zdejší profesionální scény: „Tehdejší umělecký šéf, který mě přijímal - Pavel Šimák - započal nové směřování HDJ, a tedy jsem věděla, že se nebude jednat o typické měšťanské divadlo. Jsem velmi ráda, že jsem součástí téhle složité proměny. Zatímco ještě před pár lety se Jihlava krčila na české divadelní mapě, minulý rok bylo HDJ nominováno na divadlo roku. To si myslím, že je ultra úspěch, a vůbec jsem nečekala, že to může být takhle rychlé.“
Šárka Býčková cení nové dramaturgické smýšlení, které dává důraz na věci autorské a také „oslavuje“ významné rodáky Vysočiny (Zahradníček, Martinů, Florian). Stejně tak skutečnost, že Horácké divadlo neopomíjí autorskou tvorbu.
Čerstvě odpremiérovaný titul na malé scéně Tajemství, šílenství, podivnost, láska (Ženy Boženy Němcové) je hra napsaná na motivy povídek Boženy Němcové a herečka v ní ztvárňuje několik postav. Pro HDJ ji napsali režisér Jakub Čermák a jihlavská dramaturgyně Barbora Jandová.
Šárka Býčková si také váží možnosti pracovat s talentovanými režiséry, mimo jiné s Dodem Gombárem. Setkala se s ním již na JAMU, kde režíroval jedno z jejích absolventském představení, na kterém se textově podílela.
„Je to režisér, který přesně ví, co chce, ale zároveň vám dává i značnou volnost v tom, jak si tu věc vystavíte. Je neuvěřitelně empatický,“ komentuje herečka práci s Dodem Gombárem na jihlavské inscenaci Martinů - Česká rapsodie Bohuslavova, kde ztvárnila postavy Charlotty Martinů, Libušky a Zdenky.
Podobně vysoko řadí práci s již zmiňovaným Jakubem Čermákem, anebo s režisérem Martinem Františákem, s nímž v HDJ nazkoušela postavu básnířky Suzanne Renaudové v inscenaci Poklekni před duší: „Znali jsme ho už na škole jako uměleckého šéfa v brněnské Mahence a působil na nás tehdy - řekla bych - velmi arogantně, takže jsem se na zkoušení příliš netěšila. Ale moc mě potom překvapil způsobem své práce a toto zkoušení řadím mezi ta nejlepší.“
MgA. Šárka Býčková
(* 1991, Sušice)
Od roku 2016 členka činoherního souboru Horáckého divadla v Jihlavě (HDJ). Angažuje se v alternativních divadelních a tanečních projektech.
Divadelní role, HDJ (stručný výběr) Linda, Tomova žena (Tři bratři v nesnázích) Tea Elvstedová (Heda Gablerová) Magda (Neuvěřitelné dobrodružství Ústavy) Kate, vůdkyně bandy (Čtyři vraždy stačí, drahoušku!).
Žena 2, Čeledín, Betty, Stařena (Utrpení mladého Werthera) Kočička (O Pejskovi a Kočičce) Lucy Lockitová (Žebrácká opera) Pionýrka I (Šakalí léta) Marta Nováková (Škola základ života) Matilda / Marta židovka (Tisícročná včela) Sibyle Vaneová (Obraz Doriana Graye).
Máša (R/A/C/E/K) Carol Melkettová (Černá komedie) Lina, Zpěvačka a Baletka (Hra snů) Gyzzi (Kabaret z lágru) Maryška (Rok na vsi) Hraběnka Thunová (Adéla ještě nevečeřela).
Filmové a televizní role
„Nebráním se seriálu, kdyby přišlo něco, co by bylo vkusné. Už v rámci studia jsem si uvědomila, že tím typem divadla, který bych já chtěla dělat, bych se absolutně neuživila, že musím jít jinou cestou. Pořád ještě ale nejsem smířená s tím, že bych hrála třeba v nějakém nekonečném seriálu, jehož scénář by mi přišel hloupý.“
Diskuze k článku