FOTOGRAFIE jihlavského autora Nazgúla si návštěvníci v Galerii Smrčná mohou prohlížet až do léta. Foto: Jiří Varhaník
Práci fotografů z prostředí Jihlavska představuje Galerie Smrčná, kterou obec vybudovala adaptací někdejšího neutěšeného a nepořádkem zaplněného sklepení budovy místního úřadu, někdejší německé školy.
Vedle osobností tvůrců se v galerii střídají i fotografické žánry, a tak tu byly v nedávné minulosti k vidění dokumentární i umělecké fotografie autorů Josefa a Petra Klukanových, portréty barrandovských filmových hvězd od Antonína Chloupka, anebo reportážní snímky třešťského agenturního novináře Luboše Pavlíčka.
Nově na ně navazuje výstava počítačově upravovaných ženských aktů z dílny jihlavského autora, který zde vystupuje pod pseudonymem Nazgúl. Na slavnostní vernisáži přivítal starosta obce Josef Nechvátal 9. února ve společenské místnosti úřadu několik desítek místních občanů doslova všech generací. Kdo ovšem chyběl, byl samotný protagonista výstavy.
Kolekci svých fotografií totiž třebíčský rodák Nazgúl zastřešil titulem „Chci zůstat v anonymitě...“. „Vymínil si, že nechce zveřejnit svoji identitu. Odmítl se osobně zúčastnit vernisáže a místo sebe poslal rentgenologický snímek svého chrupu,“ pobavil v úvodním slově návštěvníky vernisáže kurátor galerie Jiří Čada ze Školy ekonomiky a cestovního ruchu (ŠECR).
I tak se návštěvníci zahájení (při kterém nakonec mimoděk padlo i autorovo křestní jméno) o vystavujícím dověděli řadu indicií.
Tak například, že je mu 66 let, že je vystudovaným vojenským inženýrem a v armádě strávil třicet let, ale pro svou uměleckou vášeň pro ženský fotografický akt měl problémy s vojenským kariérním postupem.
„Jednou jsem vyfotil nahatou dceru jednoho plukovníka a kontrarozvědka mně zabavila všechny mé negativy. Díky tomu mému focení jsem pak do civilu po letech odcházel jako pouhý major, zatímco moji vrstevníci už byli plukovníky,“ vzpomíná sám Nazgúl.
Při vernisáži zazněly i další „nápovědy“ k identifikaci autora: že v minulosti pracoval v redakci Jihlavských listů, anebo že se po listopadu 1989 stal prezidentem Horáckého fotoklubu a zasadil se o záchranu této značky.
Že fotit začal už v šestnácti letech poté, kdy po otci zdědil východoněmecký fotoaparát Exa a fotokomoru. A že jeho prvními „modelkami“ byly slepice doma na dvoře, aby ovšem už vzápětí svlékl před fotoaparátem svoji tehdejší kamarádku. Na fotkách prý překvapivě vypadala lépe, než ty slepice, a o celoživotním fotografickém zaměření bylo rozhodnuto.
V obci naučných stezek
Výtvarnými a vzdělávacími aktivitami oslovuje obec Smrčná návštěvníky v rámci rodinné turistiky, ale i školáky z Jihlavy a okolí. Děti při výletech navštěvují místní včelí, historicko-naučnou i přírodovědně-naučnou stezku v osobním doprovodu starosty, zažívají exkurzi u zemědělce, projdou si okolí Černého rybníka, tvoří v keramické dílně, navštíví galerii i novou knihovnu, kterou obec zřídila „za covidu“.
„Děti vytáhnou mobily a fotí si, co se jim líbí. Fotky či obrázky v galerii vnímají svýma očima, mnohé si z nich odnášejí - třeba z fotografií pana Josefa Klukana informaci o tom, jak vypadal Krecl na jihlavském náměstí. Mnohé z dětí věděly, že stával na místě dnešního Prioru,“ popisuje rodačka ze Smrčné Monika Jonášová, koordinátorka dění kolem galerie i zdejších naučných stezek.
Při jejich budování obec využívá možnosti dotací. Nedávno ve Smrčné otevřeli novou naučnou stezku v místní části Vranov. Tabule na ní přinášejí informace k tématům Zvířata kolem nás, Rostliny kolem nás a Evropské rozvodí.
Obec také zmapovala boží muka na svém katastru a s využitím evropských prostředků už většinu z nich zvládla i zrenovovat. „Máme jich celkem patnáct, a už jen poslední čtyři nejsou opraveny,“ vypočítává Jonášová.
Naučné stezky, mapu božích muk i historické informace obec zpracovala v podobě turistických tištěných materiálů a pohlednic. Nechybí mezi nimi materiály o místní „fabrice“ - Sklárnách Victoria z konce osmdesátých let 19. století, anebo o historii německé školy (Volksschule Simmersdorf). Právě v její budově z roku 1797 dnes sídlí obecní úřad a Galerie Smrčná. Podobně obec zpracovala historii českého školství, která se v obci začala psát převratem v roce 1918.
Ve Smrčné mají nejdéle vedenou kroniku v Kraji Vysočina, je z roku 1836. K výrazným zaznamenaným událostem v ní patří požár zdejšího barokního kostela a následná výstavba nového kostela sv. Mikuláše. V té souvislosti v obci usilují o získání a instalaci důstojného zvonu do kostelní zvonice.
„Měli jsme tři zvony, teď už je na věži jen ´umíráček´. První zvony nám shořely, ty druhé nám sebrala válka. Ty třetí bychom chtěli pořídit třeba z prostředků za titul Vesnice roku, o který usilujeme…,“ uvažuje Jonášová.
Obec se do soutěže zapojila už třikrát. Mimo jiné v ní vyhrála tzv. „Modrou stuhu“ za aktivity v oblasti společenského života.
„Zvon přijde tak na 250 tisíc, zatím máme kolem 80 tisíc. Ty peníze shromažďujeme na jedné hromádce a řekla jsem, že bych byla ráda, abychom je neprojedli, nepropili, nekupovali za ně počítače, ale koupili si za ně jednou právě hezký zvon,“ zve M. Jonášová k návštěvě Smrčné.
Světlovody ponorek
Výstavu fotografa Nazgúla v místní galerii bude možné při výletech do Smrčné navštívit celý půlrok. Potrvá do poloviny léta.
Nazgúl fotí v ateliéru, v městském či industriálním prostředí i v přírodě. Výstava ve Smrčné zřetelně dokládá také jeho vášeň pro fotografický digitál ve spojení s výpočetní technikou.
Do finální podoby vystaveného souboru snímků promlouvaly také studentky žurnalistiky na jihlavské škole ŠECR, které se podle J. Čady zapojují do výběru fotografa i konkrétních děl. Komorní rozměr galerie přitom vede k soustředění na podstatu tvorby vystavujících. Ta se zde dostává do dialogu s rustikálním prostředím, do jehož vzniku se při adaptaci sklepního prostoru zapojili místní řemeslníci.
Odhalený kámen zdiva i podlaha ze zámkové dlažby korespondují s mikroexpozicemi, které v zákoutích galerie komentují historii obce, ať už jde o zemědělský život, provoz domácností, nedalekou Starou Huť či místní sklárnu.
Návštěvník tu narazí na zajímavé exponáty doslova od starých nahřívacích žehliček, kolovratu, vah či závaží, přes mlýnské kameny, cepy a chomouty pro koňský zápřah až po skleněné válce světlovodů do britských ponorek nebo kruhové skleněné terče lodních oken, které se tu vyráběly. Galerie Smrčná je přístupná v provozní době obecního úřadu.
Diskuze k článku