Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého si dal za svůj hlavní cíl vybudovat v objektu v Okrouhlici na Havlíčkobrodsku, kde se narodil světoznámý výtvarník, kulturní centrum.
„Chtěli jsme tam umístit kromě muzea připomínajícího Zrzavého knihovnu, měly tam být klubovny a chtěli jsme tam provozovat i malou kavárničku. Vše umožňovala dohoda s obecním úřadem, že nemovitost získáme po dostavbě nové školy, původní sídlila právě tam. A Zrzavého otec tam byl řídícím,“ informuje za spolek Ladislav Langpaul. 

Spolek proto udržoval okolí domu a podařilo se mu zrekonstruovat jednu z místností, kde měla být výstava připomínající osobnost Zrzavého. 
Nakonec vše dopadlo jinak, obec budovu uzavřela a shromážděné věci vyvezla do zámku, což členy spolku rozhodně nepotěšilo. „Mezitím jsem se proto rozhodl, že na pozemku, který vlastním a který patřil Zrzavého rodině, jeho otci, později jeho bratrovi, což byl můj dědeček, část plánované výstavy umístit. Do domku původně určeného pro zahradnické nářadí a techniku,“ vítá nás Ladislav Langpaul. 
Tolik na úvod. Přecházíme do zmiňovaného improvizovaného muzea Na Skalce. Langpaul vzpomíná, že na zahradě byly pařníky a skleníky, a protože se jeho dědeček vydal na vandr až do Nizozemska, také velké záhony tulipánů.

Skleníky zboural 
„Skleníky jsem nakonec zboural, protože chátraly, stromy jsem už vysazoval já,“ pokračuje Langpaul. Vcházíme do objektu muzea a prohlížíme si sbírku fotografií, které fotografoval právě malíř. Foto Krucemburku připomíná, že tam rod Zrzavých žil od počátku 17. století, a ještě tam potomci malíře žijí. 
Dozvídáme se, že matka Zrzavého Viléma, rozená Kaizlová, pocházela z měšťanské rodiny, původem z Třeboně, předkové prý z Mohuče. Měla umělecké sklony stejně jako její bratr Rudolf Kaizl, který si na přelomu 19. a 20. století postavil s bratrem Hugem v Okrouhlici vilku.

Matka se ovšem narodila rodičům ještě před svatbou, a proto byla dána do pěstounské rodiny do Humpolce. Se svými bratry měla hezký vztah a Langpaul je přesvědčený, že právě po ní a jejím bratrovi podědil Jan Zrzavý výtvarné sklony. 
„Otec se v Okrouhlici stal řídícím a jeho manželka učitelkou praktických dovedností u dívek. Zrzavý pocházel z osmi dětí a svého otce se velice bál, i když o něm psal hezky,“ vypráví Langpaul. 

Zrzavého nejoblíbenější sestrou byla Jarmila, její manžel byl Žid a celou druhou světovou válku prožil v koncentračním táboře. „Zažil jsem ho, byl to velice optimistický člověk, i když prošel asi pěti koncentráky,“ říká Langpaul.
V místnosti vidíme i obraz Rudolfa Kaizla, je na něm zobrazený Jan Nepomucký, který odmítá říct králi, jak to bylo s královnou. Václav mu na díle ukazuje na most, odkud brzy bude shozen. 
Mezi výkladem se ptáme, co vlastně Ladislava Langpaula vede k tomu, aby propagoval Jana Zrzavého. Odpověď je prostá: „Protože ten člověk si to zaslouží. Něco v české kultuře znamená a nechat jeho jméno a dílo ladem je ostuda. Spolek jsme založili na záchranu rodného domu, bohužel.“ 

Dodává, že chtěl dům dokonce odkoupit s tím, že tam spolek bude působit, ale ani to se nezdařilo. Ale Langpaul je stále ještě optimistou, věří, že se to snad ještě povede. 
Okrouhlice mají raritu, v době návštěvy se jednalo o obec bez starosty, protože to nikdo ze zvolených zástupců nechtěl vykonávat. „Člověk nechápe, proč volby chtěli vyhrát,“ přemítá Langpaul a tím naznačuje, že ani není s kým jednat.  
Prohlížíme si Zrzavého ilustrace, například kresby k Máchovu Máji či k Erbenově Kytici, ale i mnoho dalších. Dozvídáme se o další činnosti spolku, vydávání knih. 

Jedna dokonce získala Magnesiu literu za nakladatelský čin, za vydání knihy Lipnická bible. Publikace vyšla k unikátní příležitosti, kterou je zapůjčení originálu latinského rukopisu v roce 600. výročí vzniku této rukopisné památky (1421-2021). Vlastníkem manuskriptu je dnes Museum of the Bible ve Washingtonu, které bibli zapůjčilo do České republiky. 

Publikace pojednává nejen o vzniku rukopisu samotného, zabývá se detailně jeho výzdobou, dodatečně připojenými texty a jejich rozborem, místem Lipnické bible v rukopisné kultuře doby, stavebním vývojem hradu, svěcením kleriků podobojí na Lipnici roku 1417, uměleckou výzdobou podlipnických kostelů a výsledky posledního bádání o tomto jedinečném rukopisu.

Oblíbené křeslo
V improvizovaném muzeu je k vidění i oblíbené křesílko Jana Zrzavého, bohužel příliš mnoho původního nábytku zatím muzeum nenabízí, ale pan Langpaul věří, že se situace časem zlepší. „Až oslovím další příbuzné,“ nastiňuje. 
Ten má k dispozici i dokument o Janu Zrzavém z roku 1963, který nám pouští. Během promítání se dozvídáme, že Zrzavý nemaloval v přírodě, ale doma v ateliéru často podle fotografií. A pracoval převážně v noci. 
V dokumentu zazní i věta, kdy se malíř svěřuje, že bude malovat, i kdyby byl slepý. 

„Pro mě to byl největší člověk, jakého jsem potkal. Cítím k němu čím dál větší úctu. Spouštěl jsem ho v Krucemburku do hrobu. Myslím si, že takové lidi stojí za to si připomínat,“ vyznává se Ladislav Langpaul. 
V době pobytu provázel Ladislav Langpaul i návštěvníky Aleše Hlavičku a Hanu Krejčovou. Oba dva neskrývali nadšení, že se něco takového v Okrouhlici podařilo.  

Diskuze k článku