Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Nikdy nepatřila mezi módní umělce, ale přitom byla prakticky vždy pokládána za respektovanou a oceňovanou oborovou autoritu, jejíž názor má váhu i díky kvalitě vlastní tvorby. Tak charakterizuje kurátor Radek Wohlmuth osobnost Šárky Trčkové (1965–2015), jejíž práci představuje na přelomu let 2022 a 2023 OGV Jihlava.

Spolu s Vladimírem Kokoliou tvořila podle Wohlmutha Trčková vyrovnaný a vzájemně se doplňující tým ve vedení ateliéru Grafika II na pražské AVU. V expozičních prostorách domu Komenského 10 je nyní tvorba výtvarnice a pedagožky vystavena do 19. února spolu s pracemi některých jejích následovníků.

Pokud jde o Trčkové uměleckou výpověď, tu kurátor výstavy vnímá jako výjimečnou díky technologickým experimentům nebo předznamenáním renesance české akvarelové malby: „Tou nejvýznamnější kvalitou je ovšem tichá, ale důrazná schopnost téměř minimalistickými prostředky sdělovat zásadní pravdy a danosti týkající se lidského života.“

Výstava v OGV není pojata jako tradiční retrospektiva či pocta výrazné umělkyni. Dostala výmluvný název Šárka Trčková a její „žáci“, když uvozovkami kurátor podle svých slov vyjádřil, že od Šárky Trčkové se mohl něco přiučit každý.

Z tvůrčích etap a tvorby Trčkové zahrnuje výstava všechna zásadní období i média, s nimiž výtvarnice pracovala. Výstava přitom podle kurátora klade větší důraz na ne tolik známé a akcentované polohy, jako jsou expresivní velkoformátové dřevoryty párované s linorytem z 90. let, nebo naopak zatím nikdy nevystavené akvarely z poslední životní etapy.

Příslušnost k ateliéru

Svou účastí na výstavě se ke spřízněnosti a ovlivnění osobností umělkyně otevřeně přihlásili výtvarníci různých generací. Nechybí tu již zmíněný Vladimír Kokolia (* 1956), vystavují František Novák (1977), Tomáš Predka (1986), Pavel Příkaský (1985), Ondřej Roubík (1988) a Štěpán Vrbický (1978).

Práce participujících umělců jsou do výstavy „vloženy“ bez ohledu na rok vzniku či použitou výtvarnou techniku. Sestavu tvůrců charakterizuje kurátor coby kompatibilní společenství lidí, které k sobě vážou prožitky, dialogy, vzpomínky. Způsob vzájemné interakce je ovšem různý.

„Jednou to může být důraz na způsob malby či barevné spektrum, jindy koncentrace na figuru, příště zas téměř metafyzický prožitek běžného okamžiku. Krom toho všechny autory samozřejmě spojuje příslušnost ke stejnému ateliéru, umělecký potenciál a možná i jistý solitérní aspekt, který se k nim váže,“ poodhaluje Radek Wohlmuth princip, podle něho oslovil zúčastněné umělce.

Jedním z takových solitérů je na výstavě např. třešťský výtvarník František Novák. Absolvent AVU tentokrát opouští svůj osobitý figurální motiv a sociální téma lidí na okraji společnosti. Zůstává ale věrný kartonu jako pro sebe typickému materiálu, když přímo pro daný galerijní prostor vytvořil variaci prostorové instalace písma a znaků (Mez, Znaky - karton, akryl, 2022). 

Obecně komentuje kurátor Wohlmuth zvolený přístup ke společné prezentaci několika osobností jako práci s vitálním a autentickým a aktuálním materiálem nabitým empatií: „Rezonují v ní stejně tak obavy, existenciální tíseň a osamění, jako sounáležitost, podpora a pocit blízkosti.“ 

To, že jeden ze vzájemně napojených autorů momentálně není fyzicky přítomný, podle Wohlmutha neznamená, že vůbec neexistuje, neovlivňuje ostatní, nevyslovuje se k současnosti. Proto jsou podle něho právě práce, které vznikly teprve ex post, z určitého pohledu možná cennější, než ty, jež se vztahují k přímému kontaktu s titulní protagonistkou výstavy. 

Diskuze k článku