My, senioři, co scházíme nepravidelně na pravidelných schůzkách ve vinárně U Coufalů, se dělíme na monarchisty a republikány. Ne, není to podle doby narození, kdy monarchisti by se narodili ještě za Rakouska-Uherska a republikáni za první republiky. 
To bychom všichni museli být zarytí komunisté, protože jsme se narodili právě v této době, a není tomu pravda ani zbla. Dělíme se na monarchisty a republikány proto, že část z nás by se klidně vrátila k Českému království a část z nás horuje pro republiku. 
Zvláště před prezidentskými volbami jsou naše hádky velice výživné a mnohokrát nás musí vinárník krotit rundou ferneta, abychom se zklidnili. Republikáni říkají, že demokracie je nejlepší zřízení, protože umožňuje volit svého zástupce lidu.

Což u monarchie nejde, tam jsou král či královna dáni rodem a hlas lidu na tom nic nezmění. Monarchisté kontrují, že v té demokracii se může pak stát prezidentem kdejaký hejhula, který získá podporu určité části obyvatelstva a vůbec tam nemá co dělat. 
„Krále či královnu pro tu roli vychovávají odmala, ale na prezidenta žádná škola, ať už mateřská, základní, střední či vysoká není. Ba ani žádný učební obor se tomuto řemeslu nevěnuje,“ argumentuje monarchistka Kája. 

Republikáni okamžitě kontrují, že takový Harry ve velkobritské královské rodině byl vychováván jako možný budoucí král, a jak to dopadlo. Ale další monarchista Jirka kontruje, že britská královská rodina podcenila předmět podpantoflismus a jistě ho nyní zařadila do výchovy nástupnické generace. 

Ženy z naší party si také myslí, že by se měl prezident volit podle vzhledu, protože nepěkný prezident, byť by mluvil jako kniha, nás rozhodně ve světě patřičně nebude reprezentovat. 
Mělo by se dbát i na vzhled jeho partnerky či partnera, protože i ta se stane součástí prezidenta, a není na škodu se podívat, jak to mají s dětmi. 

My, mužové, to považujeme za diskriminaci, protože všichni letošní kandidáti vypadají k světu, a tedy mají právo se klání zúčastnit. Ale naše ženy se nedaly a vyhlásily Miss prezident za celé období naší republiky. 
Monarchisti tam chtěli zařadit i krále, císaře či císařovny, ale proti tomu republikáni protestovali, protože u žádného krále, s výjimkou císaře Františka Josefa I., se nedochovala fotografie a portrét, byť od věhlasných malířů, nemusejí zdaleka říkat pravdu.
Je také pravda, že my mužové monarchisti jsme chtěli volit Marii Terezii, a proto jsme z volby byli vyškrtnuti, což nás zase tolik nemrzelo, protože naši nevoli vinárník utlumil další rundou ferneta. 
Mezi ženami se rozhořel tak lítý boj, že vinárník nestačil rundy nalévat a volba Miss prezident se postupně změnila v lidovou veselici, kdy jsme se navzájem objímali a zpívali kdysi zakázané písničky o Masarykovi, jak nás svolává do boje, či o Havlovi, o kterém zpíval Jaroslav Hutka. 

Ten večer se volba nekonala, mnohým volitelkám postupně ztěžkl jazyk, mnohý monarchista společně s republikánem spali s hlavou opřenou o stůl a druhý den jsme se shodli, že řešit politické rozepře rundami ferneta není to pravé ořechové a rozhodně to nikomu neradíme. 

Od památného večera uplynul týden a volal mi Jirka, zda by to zase nechtělo ve vinárně menší hádku, protože se mu ten večer líbil. Tak nevím.  

Diskuze k článku