Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Zajímavé jméno se letos objevilo na extraligové soupisce tenistů jihlavského Spartaku. V předkole proti Pardubicím nastoupil, a svůj singl vyhrál, třicetiletý Švýcar s německým pasem Jacob Kahoun, jenž ale cizincem vlastně není…

„Oba moji rodiče jsou Češi, takže můžeme mluvit česky,“ hlásil věčně usměvavý rodák z Vispu, který měl tu čest trénovat mimo jiné s trojnásobným grandslamovým šampiónem Stanem Wawrinkou.

Čekal bych, že touhle dobou budete zpět ve Švýcarsku, ale vy jste pořád v Jihlavě…

Měl jsem v plánu potrénovat s Radimem Páralem, ale má poraněnou ruku, tak se jako kouč věnuji dvěma jiným hráčům z klubu. Chtěl jsem v Jihlavě zůstat do středy, takže proč ten volný čas nevyužít k trénování?

Nebo k nákupu vánočních dárků?

Ano, to také. Becherovka, pivo, oplatky a tatranky, to prostě musí na Vánoce být (úsměv). Přivezu je rodičům a mému trenérovi, který je Slovák.

Švýcarské pivo není dobré?

Já na pivo tolik nejsem, ale co mi říkají známí, tak s českým pivem se nedá vůbec srovnat (úsměv).

Ale Vánoce slavíte podobně jako Češi, že?

Do Švýcarska jezdí na vánoční svátky lidé z celého světa. Popíjejí v horských chatách a každý to slaví trochu jinak. Co mám informace od svého okolí, jsou švýcarské Vánoce podobné těm českým, akorát místo ryby se hodně jí masové fondue.

A vy máte na Štědrý den sníh, kdežto my bláto a kaluže…

Ano, sníh máme, ale jen v horských oblastech. Dole ho tak příliš není (úsměv).

Kde vás kapitán jihlavského týmu Michal Holenda objevil?

Přes Radima Párala, jenž se účastnil kempu naší tenisové školy v Turecku. Tam jsme se poznali a od té doby jsme v kontaktu. Radimovi jsem říkal, že bych si někdy rád zahrál českou extraligu.  Letos v létě mě kontaktoval, že by to mohlo klapnout. Byl jsem nadšený, ale počítal jsem spíše s příštím rokem. Radim odpověděl, že se to stihne vyřídit ještě letos (úsměv).

Jak se vám hrálo v mladém týmu?

Bylo to super. Hrozně rád hraji týmové soutěže, takže se mi tady velice líbilo.

Jenom škoda toho výsledku…

To ano, ale na druhou stranu nikdo nevěřil, že budeme tak blízko postupu… Vlastně máme radost, že jsme smutní (úsměv). Kdybychom nebyli smutní, znamenalo by to, že jsme jeli na předkolo na výlet a dostali jsme nakládačku…

Co k postupu přes Pardubice chybělo?

Trochu více štěstí. Zápasy byly vyrovnané, v singlu jsme třikrát vyhráli tříseťák a jednou ho prohráli. Po singlech to klidně mohlo být 4:2 pro nás, ale také 1:5 pro soupeře… Určitě se nemáme proč stydět. Důležité je, že všichni členové týmu, včetně mě, se ještě mohou výkonnostně zlepšit. Třeba to příští rok vyjde…

Kapitán s vámi za rok počítá?

Já bych hrozně chtěl hrát, ale co bude za rok, to dopředu nikdo neví… Když to časově vyjde a Jihlava bude mít zájem, sednu do auta a přijedu (úsměv). 

Vyptávali se jihlavští spoluhráči na nějaké rady?

Ano, a měl jsem z toho dobrý pocit. Den před zápasem jsem se bavil s Radimem Páralem i Lubošem Laštovičkou, jestli chtějí, abych s nimi byl na lavičce jako trenér, nebo tam chtějí sedět sami. Oba mě prosili, abych přišel. I holkám jsem přispěl nějakou radou. Cítil jsem se jako užitečná součást týmu, protože mě všichni poslouchali. Nejsem někdo, kdo hodně mluví. Divám se na zápas a snažím se hráčům poradit, co v daný moment prioritně zlepšit, aby hráli co nejlepší tenis.

Můžete porovnat českou a švýcarskou tenisovou školu?

Těžká otázka… O českých hráčích nemám takový přehled, abych  přesně věděl, jak se jim daří. Obecně mají Češi i Švýcaři několik talentovaných hráčů, kteří stoupají žebříčkem. Dříve bylo jasné, kdo jakým stylem hraje, že česká škola je taková, švýcarská taková a třeba španělská má jiná specifika. Dnešní tenis je daleko více individuální. Hodně záleží na trenérovi, jaký vás naučí styl, jestli funguje vzájemná chemie… Chcete-li jít do špičky, není jiná cesta než vybudovat s trenérovou pomoci herní styl, který vám nejvíce sedne.

Líbí se vám zázemí jihlavského Teniscentra?

Ano, je to tady pěkné. Kurty jsou dobré, lidé milí, cítil jsem se tady příjemně. Klidně bych zůstal déle, ale musím říci, že doma ve Švýcarsku jsem spokojený a šťastný. Tenisová škola nám funguje, máme několik velice zajímavých projektů a daří se vychovávat šikovné hráče.

Vy osobně se hodně věnujete deblu. Tady ve vestibulu visí fotka Leoše Friedla…

(úsměv) Dobře vím, o koho jde. Škoda, že jsme se ještě nepotkali. Rád bych Leoše poznal. Třeba příště…

Friedl ještě nedávno extraligu za Jihlavu hrál a pořád to má v ruce, jak se říká… Třeba byste si někdy mohli „střihnout“ čtyřhru…   

(úsměv) Já na jednom kurtu s vítězem Wimbledonu? To by bylo neskutečné…

Potkal jste někdy Rogera Federera?

Viděl jsem ho hrát na turnaji v Basileji, ale nikdy jsme se nepotkali, ani spolu nemluvili. Ale měl jsem to štěstí trénovat se Stanem Wawrinkou. Bylo to speciální a velice poučné…

Hlavně když Wawrinka „vypustil“ po lajně svůj proslulý jednoručný bekhend, že?

Na tom je zajímavé, že Stan mi jednou půjčil svoji raketu, která byla těžká. Jakoby mi dal do ruky kladivo… (úsměv) Napadlo mě, že než s ní odehraji gam, tak přijdu o loket (smích). Vážila minimálně 400 gramů. To se pak člověk nediví, že dává takové „bomby“.

Když hovoříme o vašich tenisových krajanech, olympijskou vítězku Belindu Benčičovou jste někdy potkal?

Mluvili jsme spolu na jednom turnaji. Obdivuji ji. Dostala se na určitou úroveň, pak si prošla sérií zranění a nyní se vrací. Podle mého názoru hraje lépe než před pauzou. Připadá mi, že dříve hrála hodně intuitivně a nyní daleko lépe ví, co dělá.

Ještě k Ferederovi… Jak švýcarská veřejnost přijala informaci o konci jeho kariéry?

V první moment se o tom hovořilo a psalo úplně všude. Ale ve Švýcarsku to chodí tak, že když se něco stane, mluví se o tom nanejvýš týden a poté to utichne. Možná ještě na konci roku při bilancování na to přijde řada… Zajímalo by mě, co bude Roger dělat, jestli se v nějaké roli, funkcionářské nebo trenérské, k tenisu vrátí. Řekl bych, že ne…

Diskuze k článku