Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Fotbalový brankář Adam Jágrik se vypracoval v jedničku FC Vysočina. Na mistrovství světa jej zaujal kamerunský gólman.

Předloni byl „na odpis“ a střídal se s kolegou v juniorském týmu. Uběhly dva roky a dvaadvacetiletý Adam Jágrik si vychytal v druholigovém A-týmu pozici brankářské jedničky. „Nemám rád, když se někdo vzdává příliš brzy,“ řekl v rozhovoru pro JL.

Úvodem se nemohu nezeptat na aktuální mistrovství světa. Koukáte na přenosy z Kataru?

Zápasy pochopitelně sleduji, ale mezi účastníky turnaje nemám vyloženě oblíbený tým, kterému bych fandil a přál. Baví mě mladé  a živé týmy jako Amerika nebo Kanada. Jejich hra má spád, je tam spousta šancí a střel. Takový fotbal se mi líbí. Naopak mě úplně neberou zápasy, kdy hrají slabší týmy, například Katar proti někomu, což pro diváka není úplně tahák.

Při světovém šampionátu, nebo i EURO, fotbaloví trenéři na celé planetě hltají novinky ohledně herních systémů či taktiky. Co brankáři? Pozorujete nějaký vývoj?   

Trend je takový, aby se gólmani čím dál více zapojovali do hry. Jako příklad uvedu Manchester City, který přes Edersona startuje  většinu akcí. Na mistrovství světa mě zaujal Kamerunec André Onana, který v prvním utkání hrál v podstatě dalšího stopera. V některých momentech stál na polovině vlastní půlky hřiště mezi stopery a rozehrával balony. To se mi  líbilo, protože hra nohou mě baví.    

Na jaře vás tedy máme čekat nejen v bráně, ale i blízko půlící čáry?

(úsměv) To úplně nevím. Musíte se zeptat trenéra, jakou má představu. Chtěl jsem tím říci, že přihrávky od gólmanů, ať  se jedná o jednoduchou do strany přes obránce nebo průnikovou prostředkem, kterou vyřadíte soupeřův vysoký presing, mě ohromně baví, protože tím pomohu týmu.

Oblíbený tým v Kataru nemáte. Ani oblíbeného brankáře?

Co se týče klubu, odmala fandím Arsenalu, takže se mi samozřejmě líbí Aaron Ramsdale, který ale plní v anglické reprezentaci roli náhradníka. Nechytá ani dříve zmíněný Ederson. Na šampionátu se výborně jeví Polák Wojciech Szczęsny. Po technické stránce vypadá velice dobře Švýcar Yann Sommer. Na mistrovství mi z mých favoritů chybí italský gólman Gianluigi Donnarumma. Celkově, i mimo Katar, se ale snažím sledovat všechny vrcholové brankáře a brát si od nich to dobré.

Zmínil jste Kamerunce Onanu… Afričtí brankáři jsou trochu jiní, mají specifický styl chytání…

(úsměv) Je to pravda. Onana je ještě trochu jiný… Je tak trochu zvíře, ale v dobrém slova smyslu. Jedná se o osvaleného a vysokého gólmana, jenž prošel akademií Barcelony a velice brzy dostal příležitost v Ajaxu. Je na něm vidět obrovské sebevědomí s balonem na noze.

Vypsali jste v kabině tipy, kdo postoupí do finále?

(úsměv) Dělali jsme to v rámci Ligy mistrů před zápasy Plzně. Pro mistrovství světa jsme sázky nevypsali.

Váš spoluhráč Mame Tall má jasno, drží palce svému Senegalu…

(smích) Ano. Před prvním zápasem říkal, že Nizozemsko nemá proti Senegalu žádnou šanci. Trochu jsme Mameho krotili, ale nevím, jestli se to úplně podařilo… (úsměv).

Koho tipujete vy?

Jsem přesvědčen, že Brazilci mají obrovskou kvalitu, aby se dostali minimálně do finále. Uvidíme, jestli budou mít pro play off k dispozici Neymara, což by mohl být klíčový faktor. Já osobně bych minimálně v semifinále rád viděl Portugalsko nebo Španělsko.

Určitě jste zaznamenal názory, jestli se turnaj měl konat v Kataru, navíc v tomto ročník období…

Je to hrozně zvláštní… Trochu se bojím toho, jak bude vypadat jarní část soutěží v nejvyšších ligách, kde hráči, co jsou na šampionátu, prakticky nebudou mít přestávku. Začínali s přípravou koncem června a pojedou dvanáct měsíců v kuse. Při takovém zápřahu hrozí zranění, což se ostatně několika hvězdám přihodilo. A těch hráčů podle mě bude přibývat. To je jeden pohled…

A druhý?

Katar jako takový… Líbil se mi názor, který zazněl v podcastu Kudy běží zajíc z úst promotéra a komentátora Ondřeje Novotného, že když se jednou o Kataru jako pořadateli turnaje rozhodlo, hledejme spíše pozitivní věci. Pomůže to propagaci fotbalu v oblasti Perského zálivu, fanoušci poznají novou kulturu. Pochopitelně nesouhlasím s tím, jakým způsobem FIFA pořadatelství přidělila (údajná korupce a úplatky – pozn. red.), ale na druhou stranu by byla škoda, kdyby se nějaké týmy odhlásily kvůli tomu, že jim to nepřipadá fér, nebo kvůli porušování lidských práv, ke kterému v Kataru podle všeho dochází.

Přejděme k podzimu ve Fortuna:Národní lize v podání FC Vysočina. Je osmé místo v tabulce odpovídající?

Řekl bych, že ano, protože naše výkony byly nahoru – dolů. Začátek sezony jsme měli velice povedený. Dařilo se nám a věřili jsme, že by to mohlo být dobré. Bohužel nás srazil domácí zápas s Opavou, v kterém šlo o hodně a my jsme ho nezvládli. Navíc jsme ho prohráli smolným a zbytečným gólem. Potom jsme se trochu sesypali… Je to škoda, protože jsme to měli dobře rozehrané… O to více práce musíme odvést na jaře.

V září a říjnu přišla série více jak měsíc a půl bez ligového vítězství. Hrála v tom roli jenom chabá produktivita?

Určitě to bylo i naší neefektivitou. Brankové příležitosti jsme si vytvářeli, ale málo jsme jich dokázali proměnit, což nás „zabíjelo“. A naopak jsme dostávali nešťastné góly, například od Varnsdorfu z penalty nebo od Vyškova z přímého kopu. Dalo se chytat, nedalo… Po inkasovaném gólu na nás padla nervozita. Úvodní branka vždy napoví, jak se zápas bude dále vyvíjet, a my jsme ji většinou dostali jako první…

Dal se ten vyškovský přímák chytat?

Vyhodnotil jsem to tak, že ano. Soupeřův hráč to dobře trefil, ale bylo to z dálky a měl jsem balon na ruce. V ten moment jsem si říkal, že kontakt s rukou je dost velký na to, abych míč vytlačil ven. Bohužel to nestačilo… 

Co se brankáři honí hlavou, když vidí, jak jeho spoluhráči „pálí“ tutovky?

Je to frustrující pocit. A není to jenom o šancích. Na některých klucích jste viděli ohromnou snahu, ale v danou chvíli jim to nešlo. Byli pod tlakem, neměli den nebo nebyli stoprocentně fit. Faktorů, které mohou hrát ve váš neprospěch, je spousta… Jako gólman zkoušíte spoluhráče povzbudit slovně, vyburcovat je nebo udělat dobrý zákrok, abyste jim pomohl.

Pro vás osobně to byl nejlepší půlrok kariéry, když jste si vychytal post jedničky?

Nevím, jestli nejlepší, ale určitě nejobsáhlejší co se týče nasbíraných zkušeností. Abych pravdu řekl, věřil jsem, že pro mě osobně bude lepší, že podzimní část zvládnu lépe. Po individuální stránce jsem trochu zklamaný. Některé výkony byly velice dobré, jiné průměrné, ale naše zápasy často vybízely k tomu, že jsem nebyl tolik vidět. Věřil jsem, že dokážu výkonnost ustálit na nějaké hranici, což se nepovedlo. Na druhou stranu mám velkou radost, že jsem od trenérů dostal příležitost, klub se mnou počítá a mohu se zde nadále rozvíjet a posouvat.

Přitom to není tak dávno, kdy jste podle názoru některých trenérů byl neperspektivní…

Občas o sobě říkám, ať to vyzní jak chce, že nejsem hloupý gólman ani člověk. Dokážu vycítit, jak to daný funkcionář nebo trenér myslí a vidí. Dva tři roky nazpět jsem cítil, že se tady se mnou nepočítá… V juniorce jsme se střídali s Michalem Lancmanem. On se pak díky covidové situaci dostal do brány „áčka“, dochytal sezónu, čili by byla hloupost, nedat mu příležitost na začátku té další. Já jsem půl roku nechytal. Abych dohnal manko, rozhodl jsem se trénovat s „béčkem“. Jenomže někdo z hráčů chytil covid a šli jsme na dva týdny do karantény. Klub musel reagovat a přivedl na hostování Lumíra Číže…

Najednou jste v prvním týmu byli tři věkově stejně staří brankáři…

A já jako trojka… Pomohl mi až příchod trenéra gólmanů Matúše Moťovského, pod jehož vedením jsem udělal obrovský progres, a najednou jsem tady jako jednička (úsměv).

Berete to jako satisfakci?

Nemám rád, když se někdo vzdává příliš brzy. Je potřeba pracovat na sto procent. To, že jsem se vypracoval do nějaké pozice, neznamená, že jsem spokojený. Vždy jsem měl ty nejvyšší cíle. Mám radost, že chytám druhou ligu, ale u toho skončit nechci. Rád bych se podíval i do vyšší soutěže. To souvisí s tím, co jsem říkal, že potřebuji ustálit výkonnost a zdokonalovat se. Abych odpověděl, tak ano, vnímám to jako zadostiučinění a zároveň jako fakt, že cesta, kterou jsem zvolil, je správná.

Po vzájemné dohodě s klubovým vedením skončil u A-týmu hlavní kouč Jan Kameník. Překvapila vás a spoluhráče trenérská výměna, byť se o ní ve fotbalových kuloárech spekulovalo?

Kabinou několikrát proběhly informace, že by k tomu mohlo dojít, nebo že někdo někde někoho viděl… Čekali jsme to spíše po skončení podzimní části, proto nás to překvapilo. Kdyby pan Kameník dotrénoval podzim, třeba bychom udělali více bodů a situace by byla jiná. Vedení rozhodlo jak rozhodlo, a my to respektujeme. Doufejme, že nám to pomůže. Každá změna chce čas. Uvidíme na jaře…

Kouč Ondřej Smetana přinesl nový a svěží vítr?

Tréninky pod jeho vedením jsou hodně intenzivní. Předtím jsme je měli roztažené do hodiny a půl, nebo hodiny a tři čtvrtě. Pod panem Smetanou jsme trénovali hodinku, hodinku a čtvrt, intenzivně, s důrazem na kvalitu a velký výdej energie. Potřebujeme do sebe dostat větší dravost a soutěživost, což mi u některých kluků scházelo.   

Překvapil vás někdo ze soupeřů svým podzimním umístěním?

Myslel jsem si, že stejně jako loňskou sezonu bude Vlašim hrát vršek tabulky. Jenomže úvod podzimu jí nevyšel a nedokázala se z toho vyhrabat. Výkony neměla úplně špatné, ale nedělala body. Příjemně mě naopak překvapily Příbram s Vyškovem. Když jsem si před sezonou sám pro sebe tipoval, kdo bude nahoře, napadly mě Karviná, Líšeň nebo Opava.

V Líšni hráči měli, někteří možná pořád mají, kromě fotbalového živobytí ještě civilní zaměstnání. Dovedete si to představit?

Je to o zvyku. Představit si to umím, ale musí to být ohromně náročné. Jít po práci na trénink a dostávat ze sebe maximální výkony, abych se posouval, to není žádná legrace. Klobouk dolů před nimi. Vím, že i někteří hráči Chrudimi mají poloprofesionální podmínky. Je to možná dáno i dobou. Peníze ve sportu obecně chybí. Mám obavu, aby to za chvíli nebyl větší trend, že druhé ligy ve fotbale i hokeji budou poloprofesionální.

Jaká bude jarní část? Jihlava je čtyři body od sestupu…

Já osobně z toho nemám vůbec obavy. Naopak se velice těším. Jsem přesvědčen, že se naučíme styl hry, který po nás trenér chce, abychom zápasy zcela kontrolovali. Věřím, že můžeme navázat na začátek podzimu, kdy se nám herně i výsledkově dařilo. V zimní přípravě pořádně potrénujeme, abychom byli na jaro co nejlépe připraveni a dokázali fanouškům, že umíme hrát atraktivní fotbal. Hlavně si velice přeji, abychom vyhrávali právě domácí zápasy. To je základ všeho.

Máte vysvětlení, proč klesla na vašich domácích utkáních návštěvnost? Odvykli si diváci chodit kvůli covidové době, respektive lockdownu?

Bavíme se o tom. Když to řeknu blbě, člověk raději bude hrát každý týden venku v Opavě, kde přijdou dva tisíce lidí, hrajete pod světly na super trávníku a je tam skvělá atmosféra… Pochopitelně jsme rádi za každého jednoho fanouška, co nás přijde podpořit. Když se nám dařilo, byla vidět vzestupná tendence, takže výkony a výsledky návštěvnost určitě ovlivnily. Je potřeba vnímat i to, že Jihlava vždycky byla spíše hokejová, kdežto na fotbal se chodilo jen na atraktivní ligové soupeře. První liga tady momentálně není a druhá lidi tolik netáhne. Je naším úkolem, abychom hráli atraktivní fotbal, a lidé si řekli, že takový fotbal chtějí vidět, zápas pro ně bude zážitek a rádi se budou vracet na stadion. Na podzim jsme je v domácích zápasech příliš nepotěšili…

Diskuze k článku