Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Dva nejnovější domovy pro seniory na Vysočině - v Humpolci a v Jihlavě se správnému bydlení seniorů v domovech velmi přibližují, míní hejtman kraje Vítězslav Schrek, který získal Cenu Asociace poskytovatelů sociálních služeb za přínos sociálním službám.

Získal jste Cenu Asociace poskytovatelů sociálních služeb za přínos sociálním službám. Můžete přiblížit, za co konkrétně?
Asociace podle sdělení jejího prezidenta Jiřího Horeckého ocenila především mou aktivní roli předsedy sociální komise Asociace krajů ČR při vyjednávání rozpočtu na sociální služby v tomto roce včetně jejich dofinancování.
A pak také spolupráci při vyjednávání s jednotlivými ministerstvy, hlavně práce a sociálních věcí a zdravotnictví o potřebných legislativních úpravách nebo třeba o zajištění péče praktických lékařů v domovech pro seniory s vedením VZP. Pan prezident zmínil i mou dlouholetou práci a její výsledky v sociálních službách v Kraji Vysočina.

Na kongresu jste vystoupil s prezentací transformace pobytových sociálních služeb. Co si pod tím představit?
Proces transformace je přechod klientů s mentálním či kombinovaným postižením z ústavního typu péče do tzv. komunitních domácností, kde je jim v podstatně vyšší míře poskytována individuální podpora, díky níž se mohou lépe zapojovat do běžného života.

Jak taková komunitní domácnost vypadá?
Místo jednoho velkého zařízení žijí klienti v menších rodinných domcích, v domácnostech pro maximálně šest osob, kde si společně nakupují, vaří, uklízí a starají se o domácnost a třeba o zahrádku. Díky doprovodu sociálních pracovníků mají podstatně vyšší šanci na začlenění do společnosti a získání pracovního uplatnění.
Doprovodné služby tvoří malé stacionáře, do kterých klienti dochází na terapie a volnočasové aktivity, aby si posílili pracovní a sociální návyky. Kraj Vysočina v letech 2007–2020 vybudoval, tedy nově postavil či přestavěl z původních pěti velkých ústavů téměř 70 menších moderních objektů, ve kterých dnes žije více než 350 osob a v tomto svém úsilí dál pokračuje. Důležitým prvkem transformace je přitom začlenit takové objekty do běžné městské či obecní zástavby, aby pokud možno splynuly s normálním životem a fungováním města či obce.

Není to ale mnohem dražší než když žijí v jednom velkém zařízení?
Provozně je to určitě nákladnější, ale je třeba se na to dívat z několika dalších úhlů pohledů. Tím prvním je určitě úroveň kvality života osob s nějakým druhem postižení a snaha většinové společnosti vnímat jejich životní potřeby. Společnost je vždy natolik vyspělá, nakolik se dokáže postarat své nejslabší.
Tím druhým důležitým aspektem je ekonomika, respektive možnost čerpat na transformaci evropské peníze. Kraj Vysočina dokázal vyčerpat za posledních 13 let více než miliardu korun, což v celkových investicích představuje zhruba 80% podpory z dotačních zdrojů EU.
Opouštíme díky tomu postupně staré energeticky a provozně velmi náročné budovy a staráme se o lidi v nových moderních a energeticky úsporných objektech, což se v dlouhodobém horizontu projeví v celkové ekonomice našich sociálních služeb pozitivně.

Jak dlouho by taková transformace měla trvat?
V novém programovém období 2021+ hodláme zatím alespoň částečně transformovat naše poslední zařízení a tím je Domov Černovice-Lidmaň. Vzniknout by mělo komunitní bydlení pro 72 klientů. Pokračovat budeme i v případě Domova ve Zboží a dokončíme také ambulantní služby v Golčově Jeníkově, které patří pod již transformovaný domov Háj.
Celkové finanční prostředky pro toto období jsou plánované ve výši takřka 600 miliónů s tím, že přislíbená alokace z evropských peněz určených k transformaci činí více než 400 miliónů korun.
V příspěvku na kongresu jste také zdůraznil, že je nutné vnímat rozdílnost potřeb klientů se zdravotním postižením oproti seniorům.

Co jiného potřebují například senioři? Nebo obráceně: Co děláme vůči seniorům špatně?
Zaznamenávám tendence určitých zájmových skupin u nás, ale třeba i hlasů v rámci evropské komise budovat podobné komunitní domácnosti jako pro osoby s postižením i pro seniory, namísto standardních domovů pro seniory.
Já takovou potřebu nevidím a jsem přesvědčen, že v případě seniorů nehraje hlavní roli celková kapacita zařízení, ale především architektonické pojetí stavby, dispoziční uspořádání v samotném objektu a především logistika sociálně-zdravotních služeb.
Navštívil jsem v Evropě řadu takových moderních zařízení s kapacitou klidně 150 i více seniorů a hodnotím péči o ně známkou vysokého standardu. U seniorů v pobytových službách je třeba vnímat kvalitu života především jejich očima, mít na mysli jejich skutečné životní potřeby.

Jak by to tedy mělo vypadat správné bydlení seniorů v zařízeních?
Podle mého názoru bychom měli v České republice usilovat o to, aby standardem pro naše domovy byla možnost bydlení v jednolůžkovém pokoji, ideálně s možností bezbariérového přístupu do zahrady či na balkon nebo terasu.
Budoucnost vidím v objektech, kde probíhá komunitní život v prostorných a dostatečně prosvětlených chodbách domovů, které slouží jako velké otevřené společenské místnosti s otevřeným pracovištěm personálu.
Důležité je naučit se pracovat hlavně s logistikou ošetřovatelské péče. Měli bychom se snažit zachovat pro seniory dostatečnou nabídku kulturních, duchovních a terapeutických programů, protože i to má velký vliv na jejich duševní a fyzické prospívání.
Hlavně ale musíme být schopni zajistit tyto služby odborně, personálně a plánovat tento druh péče z hlediska dlouhodobé ekonomické udržitelnosti, která s ohledem na stárnutí populace a prodlužující se lidský věk bude zásadním aspektem pro dostupnost sociálních služeb v České republice v budoucích letech.

Vyhovují takovému pojetí některé domovy pro seniory na Vysočině?
Myslím, že dva nejnovější domovy pro seniory na Vysočině - v Humpolci a v Jihlavě se mnou popisovanému pojetí velmi přibližují.

Nesetkal jste se někdy s kritikou, že bydlení v domovech pro seniory je mnohdy mnohem lepší, než v jakých podmínkách bydlí kupříkladu mladé rodiny s dětmi? Co s tím?
Takovou kritiku naštěstí často neslýchám a ani si nemyslím, že by byla na místě. Pro většinu seniorů není vůbec snadný samotný přechod z domácího a rodinného prostředí do nějakého sociálního zařízení, a to i přes to, že nabízí často mnohem vyšší ubytovací standard, než si někteří mohli ve svých dosavadních domácnostech dovolit.
Je třeba ale říct, že za svůj pobyt a stravu senioři platí ze svého důchodu, na péči přispívají svým státem přiznaným příspěvkem na péči a zdravotní péče je jim hrazena ze zdravotního pojištění jako každému jinému pojištěnci.
Pouze v případě, že jejich důchod nestačí pokrýt náklady spojené s bydlením v domově seniorů a jejich rodina není ochotna nebo jim nemůže pomoct s úhradou služeb, zaplatí rozdíl provozovatel domova.
To je ale koneckonců běžná praxe i v dalších evropských zemích, i když směrem na západ je mnohem vyšší tlak na to, aby movitější senioři, případně jejich blízcí hradili vše v plné výši a nezatěžovali finančně stát.

https://www.primasenior.cz/

Diskuze k článku