Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Dvojice výstav byla připravena k uctění odkazu letošní jubilantky, právě před sto lety na-rozené malířky Bohumily „Míly“ Doleželové.

První výstava proběhla od 7. do 20. června v prostorách Senátu PČR. Na celou druhou polovinu roku pak připravily město Telč a tamní galerie Hasičský dům velkou retrospektivní výstavu, vytvořenou ve spolupráci s Muzeum Vysočiny a Oblastní galerií Vysočiny Jihlava a Univerzitním centrem Masarykovy univerzity (MU) v Telči.

Tři desítky obrazů jsou pro výstavu zapůjčeny z majetku České dominikánské provincie na základě dohody s MU, která má tato umělecká díla ve správě. Čtyři obrazy zapůjčila Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových.

Červnovou vernisáž provázely ve zcela zaplněné galerii na telčském náměstí slavnostní atmosféra a enormní zájem publika. Představena byla nová reprezentativní monografie Míla Doleželová. K dílu malířky a jejímu vztahu k Telči hovořila více než desítka mluvčích.

Doleželová proslula jako malířka romských témat, osobitě stylizovaných postav Romů a velkých černých očí, často na plátnech velkých rozměrů. Ve svém odkazu zanechala ohromné množství kreseb, olejů a grafik. Jen olejomaleb podle odhadů vytvořila asi 1800.

Kurátorka výstavy Jana Bojanovská (OGV Jihlava) komentovala při vernisáži Doleželovou jako „nezařaditelnou autorku“. Jak připomněla, jsou její obrazy zastoupeny ve sbírkách po celém světě, paradoxně doma v Čechách ale zůstává poněkud nedoceněnou umělkyní a většina jejích obdivovatelů se rekrutuje z lokálního prostředí Vysočiny, Telčska a Jihlavska.   

Výstava je koncipována jako retrospektivní průřez tvorbou. Řazena není chronologicky, ale spíše tematicky. Nechybí zde střední formáty s portrétní tvorbou, zátišími, krajinami i abstrakcí, ale ani typické velké formáty s romskou nebo náboženskou tematikou.

Několika velmi kvalitními pracemi je zastoupen také manžel a významný životní průvodce, spolupracovník a pomocník Doleželové, malíř a grafik Jiří Mareš. „Svoji vlastní tvorbu upozadil ve prospěch talentu své ženy. Bez jeho podpory a pomoci by jistě mnohá její monumentální díla nemohla vzniknout,“ vyzvedla jeho přínos Bojanovská.

Raněné lidství

Výstava tak nakonec mimo jiné i výběrem z nábožensky laděných témat připomíná také smutný závěr života malířky v osamění a dobrovolné izolaci, právě po smrti Jiřího Mareše.

Spoluautor právě vydané monografie Tomáš Mazáč komentoval v úvodu výstavy křesťanskou tematiku v díle Doleželové. Jak uvedl, souvisí tato pozdní oblast autorčiny tvorby přirozeně se zbytkem jejího díla, protože jejím stěžejním námětem je vždycky obyčejný člověk.

„Často jsou to na těch náboženských plátnech lidé tělesně poznamenaní, nositelé stigmat... Sama malířka se společně s Romy cítila být poznamenaná stigmaty chudoby. Myslím si, že na jejích obrazech jsou ty tělesné rány vlastně metaforami raněného lidství v nejširším slova smyslu, lidství tímto světem všelijak pošlapaného, utiskovaného, ustrkovaného. Ale tím, že na těch náboženských plátnech jsou tito lidé zřetelně připodobněni Kristu, se v tom utrpení zároveň vždycky nachází naděje, což je jedním z nosných poselství malířčina díla, kterými můžeme být dodnes oslovováni,“ uvažoval Mazáč.

Více v tištěném vydání JL s datem 1.11.

Diskuze k článku