Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Na Podzimním knižním veletrhu byla pokřtěna kniha Havlíčkův Brod včera a dnes II. Knížka je složena z desítek dobových snímků na straně jedné, na druhé straně je vždy ze stejného úhlu nafocen současný pohled, a to vše je doplněno textem.

První díl byl hodně zaměřený na centrum proměny náměstí, jaký je druhý díl knihy? „Chtěla jsem zmapovat spíše periferii, která se obrovským způsobem proměnila a rozrostla,“ říká autorka textů a výběru fotografií Alena Jindrová z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod.

„Museli jsme ale vycházet nejen z fotografií, které máme k dispozici především z fotoarchivu muzea, ale i z možnosti, zda je lze dneska vyfotit z důvodu zástavby, stromů a dalších věcí. A pak samozřejmě, zda se mohou popsat a přesně zasadit do kontextu, takže to byla dost náročná práce,“ vypráví.  

Hovořit o dalším, třetím díle, je prý otázka předčasná, ale pustit by se do ní časem mohli. „Fotografie by na to byly. Může se vzít Brod tematicky, třeba zmapovat různé slavnosti…,“ doplňuje.

Aktuální snímky v prvním díle nafotil Milan Šustr. Dvojky se ujal havlíčkobrodský rodák Jaroslav Loskot, který řadu let pracoval v novinách, takže byl zvyklý spíše fotit reportážně. „Bylo to něco jiného, než na co jsem zvyklý,“ přiznává s úsměvem, „rozdíl byl obrovský.“

Zatímco v reportáži jde o rychlost, postřeh a umění vytěžit z dané situace co nejvíc, u statických záběrů jde o metry, a jak Jarda říká, i o centimetry. Záběry totiž musely být foceny ze stejného místa jako ty dobové.

„Pro mě bylo hlavně hrozně překvapující, jak se ta místa změnila. Dřív mě nenapadlo, že byl někde rybník, a dnes tam je zdravotní škola.“

K focení pak dodává: „Hrozně mě bavilo řešit si třeba světlo nebo věci, které se při normální reportáži normálně neřeší.“ Tady si mohl pohlídat hodinu, kdy je nejlepší světlo, mraky… „Bylo to zas úplně něco jiného. Mě ta knížka hrozně bavila.“ 

A jak probíhalo focení konkrétně? „Dostal jsem balík třeba 100 fotografií, z toho jsme si vybrali 42, podle toho, jestli se ta fotografie dá vůbec vyfotit, protože plno snímků nejde fotit kvůli tomu, že tam je zástavba, nebo třeba stromy.“

Jak ale dodává, dnes se již dá řada věcí vyřešit focením z dronu. „Můžu vyletět nad stromy. Některá místa jsou zajímavá proto, že člověka hned nenapadne, že to jsou ty nové budovy.“ I proto musel s historičkou hodně spolupracovat.

„Hodněkrát mi musela říct, kde ta místa jsou, protože jsem je nepoznal. Když tam nemáte dominantu, nebo známé budovy… Tehdy tam třeba byl dvoupatrový baráček, dnes tam je osmipatrový barák, to se fakt nejde ničeho chytnout,“ vysvětluje.

Co Jardu Loskota ještě na focení hodně překvapilo, bylo, jak se změnila perspektiva objektivů, které fotily před sto lety a dnes.

„Protože fotografie, kterou jsem vyfotil já na široké ohnisko ze stejného místa, vycházela úplně jinak. Objekty byly vzdálené. Tehdejší optika se chovala tak, že když ten záběr byl širší, tak ty objekty byly blíž. Bylo to prostě jinak,“ uzavírá autor fotografií v knize Jaroslav Loskot.

Diskuze k článku