Petr Klukan
redaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Až do 2. října si mohou milovníci pimprlat přijet jejich loutky a kulisy prohlédnout do výstavní síně na Náměstí 17 a v předsálí kina ve stejném termínu zhlédnout snímky ze zákulisí loutkového divadla.

Loutkoherecký soubor ve Velkém Meziříčí má 19 členů různého věku. Nejstarším loutkohercem je 97letý Václav Slabý, který v roce 1951 stál u zrodu souboru. Loutkové divadlo je v tomto městě rodinnou záležitostí. Někteří členové jsou už druhou generací loutkářů a loutkoherců. Nejmladšímu členovi je 15 let.

Také principálka souboru Kateřina Maloušková je vnučkou jedné ze zakládajících členek loutkového divadla. Sama v loutkovém divadle pracuje už 29 let.

Zdejší soubor patří k nejaktivnějším zájmovým útvarům ve městě. Loutkoherci svá pohádková představení pro nejmenší nacvičují ve svém volném čase, a to bez nároku na finanční odměnu. Tou největší jsou jim rozzářené dětské oči a potlesk na konci představení. Scházejí se na Malé scéně v Jupiter Clubu.

Jak Kateřina Maloušková přibližuje ve výročním článku na klubovém webu loutkyvm.webnode.cz, soubor se skládá z vodičů a mluvičů.  „Ke každé loutce tak patří dva jedinci - jeden loutku ovládá a druhý jí propůjčuje svůj hlas. Jsou i členové, kteří ovládají obě činnosti,“ dodává pro zajímavost.

K divadlu samozřejmě patří i důležitá technická podpora - ozvučení, osvětlení, opona, režie, nápověda a kulisy. Ani to by se neobešlo bez obětavých nadšenců.

Jak principálka dále uvádí, meziříčské loutkové divadlo patří svým zázemím v Jupiter Clubu k jedněm z nejhezčích v Kraji Vysočina. Archiv divadla obsahuje přibližně 120 pohádek - od klasických (Broučci, Červená Karkulka či Perníková chaloupka) přes místní pověsti až po kusy pro dospělé (např. Krysař).

„V depozitáři máme uloženo na 200 loutek, všechny byly pořízené společně i s kulisami během let 1960 – 1986. Soubor pracuje s marionetami (vedené na provázcích shora) a javajkami (vedené na tyči zespodu). Mezi nimi najdeme i velmi známé kopie televizních Broučků,“ popisuje Kateřina Maloušková.

Potvrzuje, že mezi dětmi je už po generace nejpopulárnější a nejoblíbenější postavičkou Kašpárek.

Loutkoherci každoročně odehrají i řadu dopoledních představení pro mateřské a základní školy. Spolupracují také na projektech mimo scénu divadla. Třeba při moderování tradičního vánočního koncertu a uvedení tradičních adventních světýlek na Náměstí ve Velkém Meziříčí.

„Činnost loutkohereckého souboru přispívá významnou měrou k zachování a rozvinutí kulturní tradice v oboru loutkařského umění, které se výrazně podílí na tvorbě kulturního dědictví pro další generace ve městě a regionu. Vytváří dětem prostor pro jejich fantazii, přispívá k utváření jejich charakterových vlastností,“ vysvětluje principálka.

Jak to všechno začalo

Dějiny amatérského loutkářství ve Velkém Meziříčí lze dělit na dvě základní období podle zřizovatele. První je sokolské, druhé odborné a kulturní. Tělovýchovná jednota Sokol tu provozovala svůj loutkový odbor od přelomu 19. a 20. století.

V roce 1951 stáli u vzniku loutkohereckého souboru při tehdejším ROH podniku Kablo tři lidé: Mirek Rosa, s technickými a organizačními schopnostmi, Jasna Mikulášková, jejíž rodiče byli loutkáři, a Václav Slabý, který působí v souboru dodnes. Kdysi se hrávalo každou sobotu s 35 cm vysokými loutkami v prostoru učňovské školy na Poříčí a v dřevěné boudě na nádvoří zámku. Meziříč-ští loutkoherci tehdy vyjížděli s mobilním divadlem i do okolních vesnic a škol.

Od roku 1955 loutkové divadlo hrálo v sále Obecníku na Náměstí a arzenál loutek se díky podpoře podniků rozrůstal. V roce 1977 našlo loutkové divadlo působiště na speciálně upravené scéně v JKP. Tehdy mělo jedno z nemodernějších zázemí v Jihomoravském kraji.

Pak město v roce 1985 zalila povodeň a pod vodou se ocitlo i loutkové divadlo. Jen díky zavěšení loutek u stropu se většina z nich zachránila. Nenávratně však odplavala kronika psaná od úplných počátků souboru.

Od roku 1991 spadá loutkové divadlo pod městské kulturní centrum Jupiter club, kde na Malé scéně loutky hrají dodnes.

Diskuze k článku