JAROSLAV A. KRÁL (1883-1943), Portrét pilota Zdeňka Lhoty (1925, olej, plátno), Národní technické muzeum.
Kurátorsky náročnou výstavu Aviatika v české vizuální kultuře 1783–1957 prezentuje až do října jihlavská krajská galerie. Hlavní výstavní projekt OGV pro rok 2022 nahlíží hned z několika pohledů na tak široké téma, jako je lidská touha dobývat vzdušný prostor. Tento pohled je vymezen dějinnými momenty prvního vzletu balónu a vypuštění první kosmické sondy.
„Snad každý z nás měl někdy sen, že létá, že se odpoutá od země a bude se vznášet ve vzduchu,“ uvažoval při vernisáži výstavy ředitel OGV Daniel Novák a připomněl, že tento odvěký sen se lidstvu naplnil koncem 18. století s prvním vzletem horkovzdušného balónu: „Od té doby se létání stalo součástí lidské kultury. To, jakým způsobem se odráží v českém umění 20. a 21. století, se z různých úhlů pohledu snaží nahlédnout tato výstava.“
Výstava volně navazuje na přehlídku realizovanou v loňském roce v Západočeské galerii v Plzni. Zároveň doplňuje publikaci autorů Evy Bendové a Ondřeje Váši Od balonu ke kosmickému vědomí, kterou vydala Národní galerie v Praze.
Podle Evy Bendové ze Západočeské galerie v Plzni, která vystavenou kolekci děl kurátorsky připravila, bylo zadání takovéto výstavy velkou výzvou hned z několika důvodů. Hned první výzvou bylo podle ní spojení historické architektury jihlavského galerijního domu s moderní výstavou o tak aktuálním tématu, jako je právě létání.
Druhou výzvou bylo relativně široké tematické i časové rozpětí námětu, které začíná prvními sny o létání před dvěma stoletími a končí průzkumem a zkoumáním vesmíru. „Pro tak ambiciózní plán je třeba vybrat klíčová díla, která reprezentují nějaké strategie, umělecké přístupy, inspirace,“ vysvětlila Bendová při červnovém zahájení výstavy.
To se podle ní podařilo, ale vyplynulo z toho, že tato díla jsou od celkem 24 zapůjčitelů – institucí, soukromých umělců, sběratelů. Nechybí díla ze sbírek OGV.
Využity jsou obálky dobových časopisů, humoristické a dobrodružné ilustrace, filmy Karla Zemana, fotografie Ladislava Sitenského. Ze špiček moderního českého umění si může návštěvník zblízka prohlédnout práce Jindřicha Štyrského, Josefa Čapka, Kamila Lhotáka či Bohumíra Matala, jsou tu moderní sochařské alegorie Jana Štursy a Zdeňka Pešánka. Ze současných umělců jsou zastoupeni Josef Achrera, Milan Salák, Jan Poupě nebo Michal Cimala.
Vysočinu zastupuje mezi tvůrci Arnošt Pacola (* 1973) z Třebíčska, v jehož uměleckých dílech se odráží vášeň pro letecké modelářství. Uměleckou hodnotu nachází i v nákresech či návodech na sestavení různých modelů.
Od olejů po plakát či letecké mapy
Skutečnost, že výstava pracuje s historickými náměty i se současným uměním, představuje podle Bendové z kurátorského hlediska docela velký objem a výstava by nikdy nevznikla bez široké kooperace s celým galerijním a realizačním týmem.
Žánrově jsou zastoupena díla doslova od monumentálních maleb po dobové plakáty nebo film z Národního filmového archivu. Jde o celou škálu obrazového projevu, o který šlo kurátorce především. Do obrazové komunikace řadí např. i reklamu apod.
„Taková výstava nevzniká hned, je to dlouhodobý proces. Postupem času mi vykrystalizovala témata, která považuji za klíčová pro českou uměleckou a vizuální scénu. Tím prvním jsou sny a první experimenty, kterým je věnována úvodní kapitola nazvaná Létání snové a mýtické,“ procházela vystavenými díly kurátorka.
V této pasáži vyzvedla významná díla, jako jsou např. grafika španělského malíře a rytce romantismu Francisca Goyi ze začátku 19. století, díla české moderny, anebo pohled na ikarovské téma marného pokusu o úspěšný vzlet a shořelých křídel.
„Vlastně mě překvapuje, že toto ikarovské téma, které je takové neveselé – Ikaros byl nešťastný hrdina, se objevuje v české kultuře často, vždycky v souvislosti s nějakými nešťastnými událostmi, třeba s druhou světovou válkou nebo s totalitou, s tematikou nesvobody. Umělci používají figuru Ikara jako symbol obdobných situací,“ uvažuje Bendová.
Další kapitolou výstavy je apoteóza, tedy jakési zbožštění a oslava fenoménu létání. Pokrok civilizace, a vedle něj kontrast poetiky spojené se vzduchoplavbou.
Krajina bez horizontu
Za klíčové téma, které podle kurátorky zůstává aktuálním dodnes, je změna vnímání krajiny vlivem nástupu létání a možnosti pohlédnout na ni z výšky, z nových úhlů a kontextů: „Pro nás už je to dost návyk, přemýšlet o krajině, která nemá horizont, ale v počátcích létání to byla velká revoluce, najednou vidět ten svět, který nemá hranici, dalekou krajinu.“
Tato sekce výstavy pohlíží na téma doslova od prvních leteckých snímků, které u nás vznikly v roce 1906 z balonového koše z výšky 108 metrů, až po současná umělecká zkoumání spojená s meteorologií, prouděním vzduchu, kartografií apod. Řízení leteckého provozu v Praze např. pro výstavu poskytlo zcela současné mapy.
Poslední dvě kapitoly se týkají civilizačního či ekologického aspektu létání ve spojení s destrukcí, kterou může přinášet - reflexe válek, náletů, katastrof apod.
„Vůbec v českém umění převažuje téma pádu nad tématem vznášení se,“ zamyslela se při vernisáži Eva Bendová a jihlavskému publiku popřála šťastná přistání. Jedním dechem připomněla pozitivní moment začátku nové éry kosmických sond a poznávání od padesátých let 20. století. Výstava reflektuje jak technologické, tak duchovní aspekty tohoto nového rozměru.
Z jihlavské strany se na přípravě výstavy podílel tým v čele s kurátorkou Ilonou Staňkovou. Z roviny teorie do roviny praxe převedl myšlenky výstavy start horkovzdušného balónu, který se vznesl druhý den po vernisáži z večerního jihlavského náměstí.
Diskuze k článku