Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem prošli odborní pracovníci Muzea Vysočiny Jihlava zvony a cimbály ve třech okresech Vysočiny. Zvonová stanoviště zaměřili, pořídili fotodokumentaci, a kde to bylo možné, také zvukovou nahrávku zvonu. S využitím moderní techniky rovněž analyzovali složení slitin, z nichž byly konkrétní zvony či cimbály vyrobeny.

Muzejníci tak naplnili projekt Kampanologické památky Vysočiny, podpořený financemi z ministerstva kultury. Výsledky zanesli do elektronické databáze a zpracovali do knižní podoby, mapy či vědeckých článků v odborných časopisech.

Zadáním projektu bylo také představit široké veřejnosti aktuální stav zvonového vybavení, zvonařství jako obor a jeho regionální historii. Právě to je podstatou aktuálně uváděné výstavy Srdce a zvon, která je prezentována na nádvoří a v kapli sv. Eustacha na Roštejně.

V několika rovinách výstava mapuje zvonařství prostřednictvím panelů umístěných v arkádách na západní straně hradního nádvoří. Dějiny oboru připomíná od nejstarších známých zvonů, které pocházejí z území dnešní Číny z doby až 4500 let př. n. l. 

Autoři výstavy zmiňují, že zvony přejali do své kultury a náboženství i Židé, byť u nich neměly takový význam, jako předtím v asijských kulturách. Podrobnější prostor je věnován zapojení zvonů do křesťanské liturgie.

„Nejstarší dochovaný zvon v Čechách pochází z druhé třetiny 13. století a dodnes se ozývá z věže kostela v šumavském Zdíkovci. Z doby druhé poloviny 13. století je zvon v Hrádku u Vlašimi a jen o něco mladší je zvon ve Vranově u Čerčan… Na Moravě je jednoznačně nejstarší zvon v Blansku z 2. poloviny 13. století a vedle něj také zvon z Hovězího u Vsetína…,“ informuje mimo jiné výstava.

Na dalších panelech návštěvníci zjistí, jak se nazývají jednotlivé součásti zvonu - koruna, korpus jako nositel zvuku, jeho čepec, krk, boky, úhozový věnec nebo srdce zavěšené uvnitř zvonu.

Popsán je také postup výroby zvonu. Jak autoři uvádějí, zvonařské řemeslo si svou technologii uchovalo déle než tisíc let a princip výroby je i dnes stejný jako ve středověku. Moderní technolgoie napomáhají pouze při manipulaci s těžkými břemeny a během tavby zvonového bronzu.

Autoři zpracovali také zajímavosti z oboru zvonařství, např. zvony z raritních nekovových materiálů, ze skla či z porcelánu, nebo dokonce ze dřeva či plastu.

„Naprostá většina zvonů je vyrobena z některého ze tří kovů – slitin,“ upřesňují nicméně a konkretizují, že jde o bronz (zvonovina), železo (ocel, litina) a zinek a jeho slitiny s mědí, hliníkem. Výjimečně je používána mosaz (slitina mědi se zinkem) nebo měď, raritně pak i zlato či stříbro. 

Jihlavští zvonaři

Detailně výstava přibližuje problematiku jihlavského zvonařství a jeho přibližně 450letou tradici. Představuje soudobému návštěvníkovi známá jména a práci jihlavských zvonařů – Georga Gleixnera (autor např. zvonů ve Vyskytné nad Jihlavou, 1587, nebo ve Vílanci, 1565), jeho syna Lucase a vnuka Thomase (např. zvon v kostele sv. Jana Křtitele v Jihlavě, 1654).

Dalšími zmiňovanými zvonařskými jmény jsou např. Kryštof Klein, Simon Gleixner, Christian Joachim a jeho syn stejného jména, František Karel Vaněk, Vinzenz Staffelmayer, Josef Hilzer nebo dílna Friedricha Hampla. 

Podrobně je zmapována také historie zvonařské výroby ve Žďárských strojírnách a slévárnách, vybudovaných po roce 1949. První ocelový zvon tu byl podle tradice odlit hned při první tavbě 27. srpna 1951.

„Ve skutečnosti byly odlity dva, ten opravdu první byl darován kostelu P. Marie Pomocné v Křižánkách, o čemž se tehdy veřejně nemluvilo,“ dokumentují autoři výstavy. Jak dodávají, k odlévání zvonů se slévárna vrátila po roce 2001. Dále samostatně mapují také práci velkomeziříčské zvonařské dílny v období 15. až 17. století. 

Od baroka po současnost

Autory scénáře výstavy Srdce a zvon jsou pracovníci jihlavského muzea, historik Radim Gonda a geolog Karel Malý.

„Zvon, jeho zvuk a symbolika pro lidi vždy byl, je i bude ´srdeční´ záležitostí: zvonění provází lidi v nejvýznamnějších okamžicích života jedince i celé společnosti, sděluje zprávy radostné i tragické, vždy ale významné,“ připomínají realizátoři kampanologického projektu v průvodním komentáři výstavy. 

Tu na hradě provází i řada atraktivních exponátů umístěných zejména v kapli sv. Eustacha. Návštěvník si tak může prohlédnout např. zinkový zvon z kaple Nanebevzetí Panny Marie v Hojkově, závěs zvonu z obce Skalice u Soběslavi (1663), zinkový zvon ze zaniklé zvoničky v obci Vysoká (1942 - 1944), zinkový zvon z obce Útěšov - místní části Bavorova na Strakonicku (1944), barokní cimbál z Prahy z 18. století nebo barokní zvon s reliéfy Jana Nepomuckého a Antonína Paduánského.

K vidění jsou také modely zachycující fázi výroby tzv. falešného hliněného zvonu na dříve vytvořeném hliněném jádru zvonové formy, anebo model voskového zvonu, na který jsou nanášeny voskové ornamenty a nápisy. Vystavené exponáty pocházejí z depozitáře Muzea Vysočiny Jihlava a ze soukromé sbírky Michala Votruby.

Diskuze k článku