Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Jde do souboje těžkých vah. Jednatel jihlavské Dukly Bedřich Ščerban oficiálně usiluje o křeslo prezidenta Českého hokeje, uvolněné Tomášem Králem. Volba prvního muže proběhne v sobotu 18. června.

Rozhodl jste se kandidovat sám, nebo vás někdo přemluvil?

Já osobně jsem tuto myšlenku neměl. Reagoval jsem na podnět některých klubů, jež mě oslovily s tím, jestli bych kandidaturu nezvážil. Vyžádal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou. Mezitím jsem to konzultoval s kolegy v krajském výkonném výboru, kteří mi kandidaturu doporučili a navrhli mě. Oznámil jsem to i Městu Jihlava jako majiteli Dukly a rovněž souhlasilo. Rozhodl jsem se tedy, že do toho půjdu.

Jak dlouho jste přemýšlel?

Více než měsíc.

Co je vaší předností?

Mám zmapované české hokejové hnutí. Jako manažer programu Výchova talentované mládeže (VTM), jenž pilotně vznikl na Vysočině, jsem projel celou Českou republiku. Znám tedy podrobně fungování jednotlivých krajů. Dále jsem prošel různými svazovými komisemi. V současné době jsem předsedou trenérské komise, pod kterou spadají reprezentace U16 až U20.

Jak silný se cítíte být v porovnání s ostatními kandidáty?

To se těžko odhaduje. V současné době neumím odhadnout, jak dalece jsou delegáti spokojeni s mojí kandidaturou. Je důležité říci, že letos je volba tajná, takže se nedozvíme, jak delegáti hlasovali. V předchozích letech, kdy jsme měli jediného kandidáta na prezidenta svazu, se volilo aklamací.

Máte k někomu z kandidátů nebo stávajících členů výkonného výboru blíže, co se týče případné spolupráce v prezidentské funkci, a naopak?

To není o tom, jestli je mi někdo více sympatický, nebo spolu chodíme na pivo. Členové výkonného výboru se mnou klidně mohou být v některých názorových proudech v protikladu. Tato pluralita je v konečné fázi ku prospěchu věci, protože se lépe hledají cesty pro případný kompromis. Nemyslím si, že je úplně dobře, pokud budeme všichni kamarádi. Budu plně respektovat výsledky volební konference.

Jedním z bodů vašeho programu je uklidnění českého hokejového prostředí. Můžete to rozvést?

Podle mého názoru hokeji neprospívají dlouhodobé turbulence a mediální výstřelky. Respektuji, že někdo má jiný názor nebo kritický pohled, ale takové věci bychom měli řešit uvnitř hnutí, a ne přes média, kde se navzájem urážíme a navážíme do jiných kolegů. To stejné platí ve vztahu trenér – hráč.

Panují názory, že aby došlo k obrodě českého hokeje, měl by nový prezident rozpustit stávající výkonný výbor a obklopit se novými lidmi…

Členové výkonného výboru byli řádně zvoleni na konferenci a dostali poměrně silný mandát. Když nám Tomáš Král oznámil, že rezignuje na pozici prezidenta, otevřel jsem na výkonném výboru otázku, jestli nemáme rezignovat všichni, protože tak jsem to v danou chvíli vnitřně cítil. Následně mi byly objasněny některé důvody, proč je vyvíjen tlak, abychom odstoupili. Obecně nám bylo doporučeno, abychom se mandátu zbytečně nevzdávali, protože v pozadí jsou úplně jiné zájmy. Panovala shoda na tom, že není důvod, aby kvůli prezidentově rezignaci skončil i celý výkonný výbor. 

Objevil se někdo, komu by vadilo, že byste souběžně vykonával funkci prezidenta svazu a jednatele jihlavské Dukly? Hrozí střet zájmů… 

Zatím s touto námitkou nikdo nepřišel. Kdyby mi někdo řekl, abych se rozhodl pro jednu či druhou funkci, nevím, jak bych se zachoval. Před tuto otázku jsem zatím nebyl postavený. Za sebe říkám, že obě funkce naráz se dají zvládnout. Dukla jako firma změnila strukturu, má výkonného ředitele a sportovního manažera. Obě tyto funkce mi odpadly. Jako případný prezident svazu a jednatel Dukly bych pochopitelně byl nestranný v případě, že se bude rozhodovat o něčem, co by se týkalo i Dukly. Na výkonném výboru je běžnou praxí, že se osoba, která by mohla být ve střetu zájmu, zdrží hlasování.

Hokejový svaz je kritizován mimo jiné i za výsledky reprezentačních týmů…

Ústup z předních pozic je nezpochybnitelný. Říci, že nevychováváme kvalitní hokejisty, a házet to na svaz, trenéry nebo kluby, není úplně fér. Tím netvrdím, že někde není něco špatně. Já vidím více do hloubky těch věcí. Objížděl jsem s programem VTM všechny kraje, kde se dělaly fyzické testy tamních výběrů, tedy patnácti nejlepších hráčů. Padesát procent kluků neudělalo ve čtrnácti letech ani jeden shyb. Ani jeden! V takové fyzické kondici je naše společnost… Moje generace přišla do hokeje jako do výkonnostního sportu na určité fyzické úrovni, s určitými dovednostmi, a trenéři s námi pracovali dál.

V dnešní době hokejový trenér, co má učit výkonnostní sport, učí dítě, jak se dělá kotoul…

Přesně tak. A právě v tom má česká společnost obrovský hendikep, promítající se obecně nejen do sportovních výsledků, ale například i do zdravotnictví, ať je to vysoký krevní tlak nebo cukrovka. Proto říkám, že je potřeba domluvit se na propojení školy a tělesné výchovy se sportem, jak to funguje například ve Finsku a Švédsku. Naše hokejová „dvacítka“ dlouho neudělala úspěch, A přitom trenéři skoro pokaždé měli v kádru minimálně polovinu hráčů mimo české soutěže, z Evropy nebo zámoří. Ti kluci tedy působili v lepších soutěžích, u lepších trenérů, ale výsledek se nedostavil. Podle mě je pes zakopaný někde jinde. Ztrátu nabíráme od čtyř let věku. Dnešní děti jdou na trénink, ovšem jinak nedělají nic navíc. To je potřeba změnit.

Reprezentační A-tým letos vybojoval pod finským koučem Kari Jalonenem bronzovou medaili na mistrovství světa. Zapojil byste do procesu výchovy mládeže zahraniční trenéry?

Nebráním se, aby k tomuto oživení došlo. Když jsem v roce 1991 odešel hrát do Finska, poté do Švédska, hodně tam čerpali poznatky z českého hokeje a působila tam spousta našich hráčů. Nikdo se nestyděl, že kopíruje od jiných zemí to nejlepší.

Diskuze k článku