Ilustrační foto: archiv ČD
Reaguji na aktuální téma železniční doprava, týká se spojení mezi Brnem a Prahou – omezením části spojů. Naštěstí až od roku 2025. Něco to však signalizuje – zřejmě nejsou tyto spoje vytížené natolik, aby měl dopravce zájem je provozovat na stávající úrovni. A je tu stále aktuální – téma VRT – vysokorychlostní trati opět mezi Brnem a Prahou, které se prezentuje jako jeden z nejpřínosnějších počinů tohoto století v železniční dopravě.
Nikdo z dotčených zatím moc neví, vše se připravuje v částečném utajení, ale naši krajští a další představitelé v tom vidí ohromný přínos.
Podle posledních informací byla schválena definitní trasa (JL 15. 2. 2022), která nepříznivě zasáhne obce a jejich vodní zdroje. Nicméně už připravují výkup pozemků.
Víme že – bude zastávka u Jihlavy. Další informace jsme se mohli dočíst v JL 22. 2. 2022, ale zase poněkud zastřené. Ale přece jen …Je připraveno nově otevření kamenolomu v Kosově, jehož vlastníkem je společnost Českomoravská štěrk a.s., kterému patří více než pět ha pozemků s významným zdrojem kvalitního kameniva s předpokladem, že bude dodavatelem pro výstavbu VRT.
Jsou dohodnuty limity těžby (kdo je bude kontrolovat?), je dohodnut způsob přepravy ze 100 % po železnici, připravuje se rekonstrukce vlečky. Dělal by to někdo, kdo jen možná bude dodavatelem 200 tis. tun štěrku ročně (60-70 mil. Kč v dnešních cenách)? Na první pohled pozitivní informace – bude práce a výdělek pro českou firmu.
Není tomu tak, když se podíváte na dostupné informace z firemních rejstříků, což mne napadlo, a to, co jsem zjistil, mne šokovalo: a) 100% vlastníkem Českomoravského štěrku a.s. je Českomoravský beton a.s., stále se to zdá být dobré. Ale b) 100% vlastníkem akcií v hodnotě jedné mld. Kč je už úplně někdo jiný, a tím je zcela neprůhledná akciová společnost Heidel-berg Cement Central Europe East Holding B. V. se sídlem v Nizozemském království, které je v rámci EU pokládáno za jednu ze zemí, která je daňovým rájem. Poněkud mne pobavilo jméno předsedy dozorčí rady – Ernest Jelito, Polsko.
Výsledek – zničení a vydrancování přírodních zdrojů (vody, kamene), zisky někde v zahraničí a navíc stále problematický přínos pro občany ČR, protože jenom přestupy z Jihlavy a dojezd do Prahy smažou rychlost na nové trati.
Snad jen na závěr – až vznikne díra u Kosova, bude ji možné využít jako nekonečnou skládku odpadů. A to bude asi jediný přínos pro Vysočinu, protože v době nedostatku energie a možnosti práce na dálku nebude nutné přepravovat množství pracovníků, aby zahustili již tak přetíženou infrastrukturu Prahy či Brna.
Diskuze k článku
Na webu jihlavske-listy.cz vyšel v pondělí 28. března 2022 komentář „VRT připravují v částečném utajení“ (https://www.jihlavske-listy.cz/clanek35674-vrt-pripravuji-v-castecnem-utajeni.html). (Text Ing. Vojtěcha Rosického z Dobroutova vyšel i v tištěných JL dne 25. 3. – pozn. red.).
Protože text obsahuje spoustu nepravdivých či zavádějících tvrzení, považujeme za vhodné je uvést na pravou míru. Naším záměrem není vést spor, ale přispět k vyváženosti a serióznosti veřejné diskuse o důležitém tématu, jakým je těžba surovin, eventuálně výstavba vysokorychlostních tratí. Proto jsme oproti klasickému článku upřednostnili formu přímých reakcí na konkrétní tvrzení. V zájmu srozumitelnosti jsme si zároveň dovolili předmětná tvrzení zestručnit a parafrázovat.
Tvrzení: Dodržování limitů těžby nebude nikdo kontrolovat.
Skutečnost: Limit těžby je striktně definován v povolení hornické činnosti a jeho dodržování kontroluje obvodní báňský úřad, který může těžební společnosti udělit pokutu. Nad ročním objemem těžby má však nepřímý dohled i město Jihlava. Poplatky z těžby, které ze zákona putují každý rok do městského rozpočtu, se totiž vypočítávají dle pevné sazby za vytěženou tunu. Z této částky si lze snadno odvodit vytěžené množství suroviny.
Tvrzení: V kamenolomu Kosov nebude práce a výdělek pro českou firmu.
Skutečnost: Stavební kámen je nerostnou surovinou v majetku státu, za jehož vytěžení odvádí těžební společnost poplatek nejen dotčené obci, ale i státnímu rozpočtu. Kromě toho je Českomoravský štěrk česká firma se sídlem v ČR a zaměstnávající převážně české zaměstnance. To znamená, že veškeré daňové a další odvody směřují opět do českých veřejných rozpočtů a mzdy do rozpočtů zejména českých rodin.
Tvrzení: Vlastník HeidelbergCement Central Europe East Holding B. V. je zcela neprůhledná akciová společnost se sídlem v Nizozemském království, které je v rámci EU pokládáno za jednu ze zemí, která je daňovým rájem.
Skutečnost: Konečným vlastníkem Českomoravského štěrku je mezinárodní společnost HeidelbergCement, která patří mezi největší světové výrobce stavebních materiálů a působí ve více než 40 zemích světa. Společnost má sídlo v Německu, je kótovaná na burze a patří mezi nejtransparentnější hráče na trhu.
Tvrzení: Výsledkem záměru bude zničení a vydrancování přírodních zdrojů (vody, kamene) a zisky někde v zahraničí.
Skutečnost: Podstatou záměru není vznik nového kamenolomu, ale pokračování těžby v tom stávajícím. Součástí projektu je i zákonná rekultivace spočívající v obnově krajiny po těžbě. Vzhledem k tomu, že lomy se stávají po rekultivaci a často již v průběhu těžby útočištěm pro spoustu vzácných druhů a divokou přírodu, skutečně nelze hovořit o vydrancování přírodních zdrojů. A stavební kámen je s ohledem na prognózy geologů již dnes nedostatkovou surovinou – české stavebnictví se neobejde bez otvírek nových či zakonzervovaných ložisek. Pokud jde o přínosy pro české veřejné rozpočty, nezbývá než zopakovat, že obec i stát mají ze zákona zaručeny příjmy z daní, odvodů a poplatků za vytěžené nerosty.
Tvrzení: Až vznikne díra u Kosova, bude ji možné využít jako nekonečnou skládku odpadů.
Skutečnost: Nevznikne. Ona už tam dávno je, protože těžba v Kosově probíhala s přestávkami již od roku 1940 a v roce 2001 byla dočasně přerušena s tím, že bude v případě potřeby v budoucnu obnovena. S ohledem na přicházející stavební surovinovou krizi je zřejmé, že tento okamžik se blíží. Obavy ze zavezení lomu odpadky jsou pak zcela zbytečné, protože takový postup je naprosto v rozporu s českou legislativou. V rámci rekultivace počítáme s přírodě blízkou obnovou, tedy tzv. samovolnou sukcesí.
Robert Zelníček, generální ředitel společnosti Českomoravský štěrk