Ilustrační foto: archiv JL
Nová pravidla vlády pro zemědělské hospodaření se nelíbí Agrární komoře ČR a Zemědělskému svazu ČR. Podporu naopak našla u Asociace soukromých zemědělců.
Agrární komora a Zemědělský svaz, které jsou hlavními zástupci většiny českých zemědělských podniků všech velikostí a různého výrobního zaměření, upozorňují, že ignoruje téměř čtyři tisíce demonstrantů, kteří se sešli před sídlem Úřadu vlády České republiky ve Strakově akademii v úterý 11. ledna.
Hrozí dalšími protesty zemědělců napříč republikou, pokud vláda nezmění svůj přístup.
„Nová vláda rozhodla na základě dojmů či kusých a zkreslených informací, a především po tlaku organizací, kteří zastupují marginální část zemědělské veřejnosti,“ říká prezident Agrární komory ČR Jan Doležal. „Bez nadsázky lze říci, že prohráli zemědělci, které skutečně živí péče o krajinu, půdu a zvířata, a naopak vyhráli velcí vlastníci půdy. Na rozhodnutí vlády nejvíce doplatí rodinné podniky, které už nyní bojují o přežití a patří k tomu nejcennějšímu, co v českém zemědělství je,” dodává.
„Navrženou změnu považujeme za výsměch všem zemědělcům. Takzvaně kompromisní návrh znevýhodní všechny zemědělce nad 150 hektarů. Vysoká míra podpory ekologického zemědělství poškodí produkční zemědělce všech velikostí, bez reálného dopadu na nabídku potravin v režimu bio. Naopak povede k výrazné ztrátě produkce potravin,” doplňuje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
Pozadu nezůstali ani zemědělci z Vysočiny. Do demonstrace v úterý 11. ledna se zapojilo z okresu Jihlava 150 zástupců zemědělců, z kraje Vysočina zhruba 600 lidí.
„Účastníky byli především vlastníci, jednatelé, akcionáři a zaměstnanci malých a středních zemědělských podniků. Zemědělcům se nelíbí, že zástupci vlády nekomunikují s menšími a středními podniky. Komunikují pouze s těmi úplně nejmenšími, kteří ve většině případů se nezabývají výrobou mléka, prasat a mají minimum zaměstnanců,“ poukazuje Michal Bratršovský, tajemník Zemědělského svazu ČR Jihlava.
Vysvětluje, že zemědělcům se nelíbilo plánované zastropování přímých plateb, které by výrazně snížilo objem živočišné výroby, protože při stanovení maximálního příjmu dotací na asi 100 tisíc EUR se živočišná výroba dělat nedá.
„Dotace do zemědělství nejsou dány na zvyšování zisku příjemců dotací, ale na kompenzaci výrobních nákladů, což vede k tomu, že zemědělské výrobky pro spotřebitele jsou levnější. Bez dotací budou pak následně potraviny několikanásobně dražší. Doufáme, že po včerejší demonstraci bude již vláda jednat se všemi zainteresovanými účastníky, kterých se to týká,“ zdůrazňuje Bratršovský.
Předseda Asociace soukromých zemědělců Jaroslav Šebek má odlišný názor. Demonstraci minulé úterý vidí jako naprosto zbytečnou. „Myslíme si, že naše návrhy podpoří všechny zemědělce do výměry 1800 hektarů, a to je většina,“ naznačuje.
Nebrání se dalšímu jednání se Zemědělským svazem a s Agrární komorou, ale Asociace si rozhodně nenechá noc diktovat. „Chceme být rovnocenným partnerem,“ uzavírá předseda Šebek.
Diskuze k článku
Prasečí odpad ze Španělska do ČR.
Proč bývají maloobchodní ceny českých zemědělských produktů často vyšší než stejného zboží ze zahraničí?
Ceny zemědělských výrobců jsou v České republice dlouhodobě na velmi nízké úrovni a většinou podprůměrné ve srovnání s EU. Nicméně ceny maloobchodní, které platí spotřebitelé, jsou úplně jiné. Důvodů je více, jedním z nich je skutečnost, že asi 65 procent potravin se u nás prodává ve slevových akcích. Ty se často týkají zboží ze zahraničí a mnohdy zboží ze zemí, odkud pochází daný maloobchodní řetězec. Český spotřebitel si pak vybírá mezi máslem tuzemským a třeba belgickým, které bylo součástí intervenčních zásob a bylo několik let zmražené. U nás se prodávají de facto přebytky. Zemědělci v západních zemích jsou schopni část své produkce prodat na vlastním prémiovém trhu za velmi dobré ceny. Například Španělé zpracují vepřové kýty na různé sušené a uzené šunky a zisk z toho jim zaplatí náklady. Zbytek prasete je pro ně vlastně odpad, který vyvážejí k nám a tady ho za nízké ceny prodávají. U nás není taková kupní síla, aby prodej těch výběrových částí zaplatil náklady na výkrm celého prasete, ale pokud zemědělec chce zajistit dobrou kvalitu masa, něco ho to stojí. Cena na pultě pak nemůže konkurovat masu ze zahraničí, které už má vlastně náklady na výrobu téměř nulové.
Naším hendikepem je i nízká přidaná hodnota na zemědělské produkty, kterou tady vytváříme. Často vyvážíme na západ suroviny, které se tam zpracují a pak se prodají za mnohem vyšší ceny. O ten rozdíl u nás přicházíme. Mnoho tuzemských obilovin rovněž končí na západě jako krmivo. Bylo by třeba najít jiné odbytové kanály, a hlavně vlastní produkci více zpracovávat.
Další příčinou cenové nerovnosti jsou rozdílné dotační platby na hektar u nás a v západních zemích. Přestože nám při vstupu do Evropské unie v roce 2004 bylo slibováno, že rozdíly se budou postupně srovnávat, dosud k úplnému sjednocení nedošlo.
V západních zemích také bývá regulovaný trh s půdou. Třeba v Holandsku a v některých spolkových zemích Německa nebo ve Francii je cena hektaru půdy nižší než v Česku. Naši zemědělci ji musejí nakupovat nebo pronajímat za tržní ceny, a protože u nás je půda vnímána jako investice, vede to samozřejmě k vyšším nákladům.
F. Šimek | 2022-01-18 14:18:00 |
Reagovat