JIHLAVSKÉ PLAVÁNÍ nikdy nemělo nouzi o trenérské persony. Na Oldřicha Háje, Zdeňka Krčála nebo Petra Ryšku nyní chtějí navázat bývalé úspěšné závodnice a reprezentantky Alena Nývltová (vpravo) s Barborou Pickovou. Foto: Michal Boček
Patří k tomu nejlepšímu, co se v historii jihlavského plavání urodilo. Alena Nývltová je jako juniorská mistryně Evropy a čtyřnásobná evropská medailistka absolutní legendou, Barbora Picková pravidelně sbírala cenné kovy na vrcholných domácích akcích. V rámci trenérské obměny v Jihlavském plaveckém klubu Axis nyní obě dámy předávají svoje bohaté zkušenosti mládežnickým kategoriím.
Tuší vaši svěřenci, kdo je trénuje? Znají vaši závodní minulost?
Nývltová: Před bazénem na cedulích je to napsané, tak snad to četli (úsměv).
Ptají se někdy na závodní kariéru?
Nývltová: Občas ano. Na soustředění na tohle téma někdy přijde řeč, tak se vyptávají, jak se plavalo za nás.
Picková: Někdy si děti stěžují, že jsou po tréninku unavené. Když jim řekneme, jaké dávky jsme my plavaly v jejich věku, valí oči (úsměv).
Mají k vám respekt?
Picková: Jsou poslušní. Jsem na ně trochu tvrdší, ale na druhou stranu je se mnou i legrace. Častokrát se společně smějeme.
Obě jste plavaly pod jihlavským trenérským guru Petrem Ryškou a nyní po něm přebíráte štafetu. Cítíte velký závazek?
Nývltová: Já to takhle nevnímám. Plavání se věnuji celý život, je to takový můj svět. Určitě bych ráda navázala na předchozí úspěšné roky, ale abych kvůli tomu byla nervózní, to nejsem.
Picková: Nebojím se. Odmala jsem vyrůstala s plaváním a vím, o čem ten sport je. Uděláme s Alčou maximum, abychom děti rozvíjely a posouvaly.
Jakou máte trenérskou vizi?
Nývltová: Já v klubu již nějakou dobu trénuji. Převzala jsem dorosteneckou kategorii, někteří jsou již dospělí. Jak jsem řekla, ráda bych navázala na úspěchy, které klub sklízel pod vedením pana Ryšky. Chceme pokračovat ve výchově dobrých plavců, abychom doplnili starší kategorie, které nám nedávno lehce prořídly. A doufáme, že přijdou noví talenti.
Picková: Já přebírám štafetu po Alče. Mým úkolem je provést děti žákovskou kategorií, pracovat s nimi co nejlépe a připravit je k přechodu do dorostu. Vlastně dělám Alče takový servis (úsměv).
Držíte se nějaké šablony, nebo dáváte do trénování svoje vlastní know how?
Nývltová: Žádný koncept, kterého bychom se vyloženě musely držet, není. V tomhle směru máme volnou ruku a pracujeme podle vlastního uvážení. Každá tomu dáváme něco svého. Máme zkušenosti a víme, co funguje. Já vkládám do trénování, co jsem si sama odžila. Pochopitelně je potřeba respektovat zákonitosti výchovy žákovských kategorií.
Picková: Protože jsem trenérem kratší dobu než Alča, mimo jiné čerpám z tréninkových deníků a podkladů, které mi dala. V tréninku pochopitelně uplatňuji i svoje metody a zkušenosti. Plavala jsem v Austrálii, kde jsem se naučila věci, o kterých mi tady nikdo neřekl.
Baví vás treneřina?
Nývltová: Trenérská práce jako taková je fajn. Za sebe říkám, že mě baví. Co ale není můj šálek kávy, je komunikace s rodiči. Někteří jsou hodně ambiciózní. Mají pocit, že vědí, co je pro jejich děti nejlepší, byť oni sami nikdy nesportovali. Chtějí zasahovat do trénování, což nedělá dobrotu. Kazí to dojem z celkové práce, narušuje plynulost a častokrát to škodí i samotným dětem. Jenomže to tady bylo, je a vždycky bude…
Picková: V Austrálii jsem se s ničím podobným nesetkala. Tady s vámi děti někdy komunikují stylem, že přemýšlíte, jestli to mají ze svojí hlavy, nebo od rodičů. Mluví s námi o tréninku a říkají, jak by to mělo být. Tohle jsem si já nikdy nedovolila.
Zmínily jste úbytek plavců. Do jaké míry starší kategorie prořídly?
Nývltová: Několik jedinců skončilo kvůli tomu, že během lockdownu přestalo sportovat. Chyběla jim motivace a rodina je nepodpořila, aby něco dělali. Problém je spíše ten, že nám odešli maturanti. Někteří přestoupili do jiného klubu.
Picková: Poslední dva tři ročníky byly trochu slabší. Pracujeme na tom, abychom vychovali další dobré plavce. Já mám ve třídě 21 dětí. Doufám, že u plavání vydrží a Alča bude mít ve svých kategoriích z čeho čerpat.
Plavání bylo v Jihlavě vždy vyhledávaným sportem. Platí to?
Nývltová: To se nezměnilo a platí to celých pětasedmdesát let od založení klubu. Zájem veřejnosti pořád registrujeme. Plavání je základní dovednost. Pokud rodiče nechtějí mít doma vyloženě závodníka, chtějí, aby jejich dítě umělo plavat.
Picková: Ne nadarmo se říká, že plavání dělá krásná těla (úsměv).
Rýsují se v žácích noví talenti?
Picková: V sedmé osmé třídě ještě nemůžete s jistotou říct, že někdo bude výborný plavec, ale potenciál je vidět. Učím děti všechny styly, aby se nespecializovaly jenom na jednu nebo dvě disciplíny.
Dorost je na tom jak?
Nývltová: Závodníků je málo, není úplně z čeho vybírat. Ale talenty v klubu máme. Do budoucna rozhoduje to, jak moc budou ochotni na sobě pracovat. Plavání, stejně jako všechny sporty, které člověk bere vážně, je náročné. A kvůli brzkému vstávání na ranní trénink je ještě náročnější. Trénujete dvakrát denně, k tomu pracujete na suchu. Musíte chtít plavání hodně obětovat, jinak je vám talent k ničemu.
Chce se závodníkům pracovat?
Nývltová: Někteří mají kolem sebe spoustu jiných podnětů, o které se zajímají, takže je obtížné vymáčknout z nich maximum.
Vy jste v dobách aktivní kariéry na maximum jela, že?
Nývltová: Ve fázi, kdy sportovec má v hlavě srovnané priority, má výkonnost a ví, za jakým cílem jde, jede na sto procent. Mojí výhodou bylo, že jsem neřešila mobily, počítače, sociální sítě a různé jiné trendy. Měla jsem to jednodušší. Dětí, na kterých by bylo vidět, že mají jeden cíl a jdou za ním, je v současné době hrozně málo.
Čím to?
Nývltová: Já říkám, že dnešní mládež má silně vyvinutou komfortní zónu. Hodně sportovců chce mít výsledky, ale nechce podstoupit tu tvrdou práci. Tento přístup limituje jejich výkony. Když to porovnávám se svým mládím, jsem hrozně ráda, že jsem vyrůstala v té době, v jaké jsem vyrůstala, byť také měla nějaká negativa. Měla jsem jednodušší život v tom smyslu, že nebyly rušivé elementy a mohla jsem se věnovat tomu, co mě bavilo.
Picková: Jak říká Alča, je potřeba, aby děti šly za tím, co chtějí. V žákovských kategoriích je tlačí dopředu fyziologický vývoj. Důležitá je technika, aby děti měly z čeho brát. Ve starší kategorii se přidává na objemu a rychlosti. Tam se láme chleba. Rozhoduje chuť a vůle plavání všechno obětovat.
Uškodil lockdown vašim svěřencům?
Nývltová: Hodně se o tom hovořilo, podle mého názoru trochu zbytečně, jak lockdown poznamená sportovní mládež. Děti nemohly chodit do bazénu, ale to neznamená, že nic nedělaly a zahálely. Pracovaly jsme s nimi na suchu, aby udržely fyzickou kondici. První skok do bazénu byl trochu s obavami a my čekali, kolik nám jich „nevyplave“ (úsměv). Všichni zhodnotili, že to není tak hrozné, jak čekali. Řekla bych, že v dětských kategoriích, pokud to dítě vyloženě nepřišlo jako úplný nováček, nebyla pauza jinak velký problém.
Picková: Souhlasím. Jakmile jsme se mohli scházet a trénovat ve skupinkách, pracovali jsme na kondičce. Ve vodě si děti rychle zvykly. Možná se trochu bojí toho, jak nejsou vyzávoděné.
Pozorujete v plavání nějakou novinku, třeba v technice?
Picková: Ve stylu plavání zásadní novinku nevidím. Daleko více se dbá na regeneraci a osobní hygienu. Říkáme dětem, aby kvůli modrému světlu méně koukali na mobily, že by měly správně jíst a spát nejlépe osm hodin denně. Smutné je, že v tomhle směru někdy suplujeme rodiče… Co je nové, a za naší doby se tolik neřešilo, jsou kompenzační cvičení a strečink. Obojí se stalo součástí tréninkového plánu.
Nývltová: Co se týče techniky, ta se nějak vyvíjí, ale to se bavíme o vrcholovém plavání. V našem klubu učíme pořád hlavně „základy“. Platí pravidlo, že v jednoduchosti je krása, a nemá smysl něco extra vymýšlet. Děti si osvojí správnou techniku, kterou pak posunou na vrcholové úrovni.
Jaké jsou ambice směrem k zimnímu mistrovství České republiky?
Nývltová: Určitě na stupně vítězů. V žákovských kategoriích jsme pokaždé nějakou medaili vybojovali, takže budeme chtít dodržet tradici. A myslím, že se to i podaří.
Jak bylo zmíněno, Jihlavský plavecký klub Axis letos slaví 75. výročí vzniku. Co byste mu popřály?
Nývltová: Určitě spoustu dětských zapálených duší, aby nás v klubu bylo čím dál více. Popřála bych i trošičku lepší podmínky co se týče prostoru. O tréninkové hodiny se dělíme s veřejností nebo jinými organizacemi a občas máme problém se na bazén vmáčknout. A popřála bych třeba i ten padesátimetrový bazén, na který čekáme (úsměv).
Picková: Moje přání je, aby vydržel zájem o plavání, stále přibývaly děti a hlavně, aby je plavání bavilo. A souhlasím s tréninkovými podmínkami. Klubu bych přála, aby se zlepšily.
Diskuze k článku