Na problém (ne)bezpečí na Masarykově náměstí bych se chtěl nejdříve podívat trochu z jiné stránky.

Náš spolek Nebojte se policie se již několik let snaží pomáhat především seniorům, jak se přesvědčit o pravdivosti různých zpráv šířených elektronicky, ale i v tištěných médiích. Při tom vycházíme ze zásady, že každý má sice právo sdělit touto formou svůj NÁZOR, ale pokud mám uvěřit tomu, co právě čtu, tak by měl být ten názor podložený objektivními FAKTY.

Stejně tak jsem se pak snažil hodnotit i první článek v JL, kde byl otištěný názor pana Gerbricha, že Masarykovo náměstí je nebezpečné. Je to názor našeho spoluobčana a stejný názor může mít i velká skupina dalších obyvatel. Současně jsem si ale také říkal, že by měl být tento názor opřen o nějaká fakta. Ta jsem však v článku žádná nenašel. Domnívám se, že sdělení, že na náměstí je nebezpečno, protože se babičky bojí chodit do kostela, za objektivní fakt brát nelze.

Na článek jsem chtěl hned reagovat i svým příspěvkem, kde jsem chtěl sdělit, že Masarykovo náměstí za nebezpečné nepovažuji. Pak jsem si ale uvědomil, že pokud to takto napíšu, tak to bude zase jen můj NÁZOR, který nemám podložený fakty, protože nemám k dispozici například ani aktuální policejní statistiky, které hovoří o tom, že na náměstí byl spáchán minimální počet trestné činnosti.

Proto jsem s určitou zvědavostí čekal, jaká skutečná fakta v dalších vydáních přinesou JL. Ta jsem se z úst povolaných nedočetl.

Po přečtení článku, kde občan Gerbrich uváděl, že bezpečí na náměstí lze vyřešit jen a jen represí, jsem nabyl obavy, aby nevyvolal snahu o řešení represe i mimo zákon. V dalším z otištěných příspěvků, které se objevily na sociálních sítích, opravdu jeden dopisovatel vyzývá, abychom bezpečí zajistili vytvořením nějaké domobrany z řad bývalých policistů a vojáků. 

Byl bych nerad, pokud by se čtenáři domnívali, že se svým příspěvkem nějak zastávám Romů. Třicet let jsem v Jihlavě sloužil na policii, takže mi věřte, že zkušenosti s jednáním s cikány mám opravdu bohaté, a ne vždycky byly ty nejlepší. Na druhou stranu s námi v našem paneláku několik let bydlela mnohočlenná cikánská rodina a proti jejich soužití nemůžeme říct ani půl slova.

Ze všeho, co dosud k problematice Masarykova náměstí bylo napsáno, i ze svých osobních zkušenostní, proto říkám svůj názor: Masarykovo náměstí za bezpečné považuji.

A snad jen ještě jedna rada, kterou jsem říkal i v době, kdy jsem na polici sloužil. Pokud se setkáte s nějakým protiprávním jednáním (a to nejenom na Masarykově náměstí), najděte v sobě odvahu a řešte to oznámením na policii. Současně také trvejte, aby vaše oznámení bylo řádně zaevidováno a prošetřeno, popřípadě, abyste byli vyrozuměni, jak policie věc vyřešila.

Tento postup by měl přispět k tomu, aby případný prohřešek nebyl vyřešen jen nějakým tím „ty ty ty“. Řešení konfliktů cestou policie by mělo přispět ke snížení počtu těchto konfliktů a mimo jiné by se pak mělo také odrazit v policejních statistikách, které pak lze brát za FAKTA k ovlivnění našeho názoru o bezpečné Jihlavě.

A když jsme u toho oznamování na policii, tak mě v dosavadní diskusi o bezpečném náměstí dost podstatně chybí vyjádření právě české i městské policie, které by mohlo vycházet z jejich zkušeností a statistik.

Jejich vyjádření bych o to víc očekával, když se o činnosti policie pan Gerbrich vyjádřil v tom smyslu, že policie nás na náměstí neochrání, protože umí jen z policejního auta majáky zastavit jiné auto. A to přece snad není žádná pravda.

Antonín Křoustek

(Autor dlouhá léta sloužil v Jihlavě u Policie ČR)

Diskuze k článku