Žádný triatlonový pouťák. Závod v Kněžicích nabírá rok od roku na kvalitě. Předminulou sobotu se konal 17. ročník. Zlatý olympionik Roman Šebrle se letos neobjevil, přesto na startu nechyběla kvalitní jména.

Prvenství chtěl obhájit domácí Jaroslav Tuna, velké ambice měl Slovák Lukáš Cintula nebo Martin Kleibl. Zámecká brána ale vítala jako vítěze Petra Miláčka. Loni figuroval v absolutním pořadí na třetím místě.

„Na takovéhle závody jezdím velice rád. Že jsem vyhrál, je příjemný bonus,“ řekl strůjce výsledného času 1:05:03. Pro srovnání: minulý rok finišoval o minutu a 32 sekund později.

Miláček správně předpověděl, že o medailistech rozhodne poslední disciplína. Pomineme-li štafetáře Tomáše Kyrše, vydal se jako první na čtyřkilometrový okruh Dušan Navrátil, pronásledovaný dvojicí Tuna – Miláček. „Ke konci kola jsem trochu odpočíval, abych pošetřil síly na běh,“ líčil Petr Miláček.

Vyplatilo se. Rychle předběhl Tunu i Navrátila a hlídal náskok. Jako druhý se překvapivě objevil v cíli Martin Kleibl. V depu přišel o cenné vteřinky, ovšem při běhu chytil druhý dech a předvedl druhý nejlepší výkon.

Na Jaroslava Tunu zbyla třetí příčka. Oproti loňskému triumfu měl paradoxně čas horší jen o tři vteřiny. „Běh nebyl ideální, ale do příště ho vypiluji,“ bral to s úsměvem.

Závod v Kněžicích spadá do seriálu triatlonového poháru Běžce Vysočiny, který bude pokračovat 1. srpna na jihlavském Pávově.

Čumím, jak dobře to dopadlo

Nenápadný, ale výkonný. Takový je závodník Petr Miláček (*1981) z Ledče nad Sázavou. Triatlon v Kněžicích vyhrál, byť netrénuje, ale míchá maltu a skládá cihly.

Vypadáte spokojeně. Ale kdo by nebyl, když vyhraje, že?

Jsem opravdu moc spokojený. Na to, že stavím barák, čumím jako blázen, jak dobře to dopadlo (úsměv).

Místo přípravy na závody běháte maximálně kolem stavby?

(úsměv) Na trénování není čas. A pokud mám nějaké volno, raději jdu odpočívat do lesa. To je můj relax. Občas se proběhnu nebo vyplavu v rybníku.

Kopce kolem Kněžic málokomu „chutnaly“. Co vám?

Mně to do kopců celkem jelo. Ale ty silnice jsou hrozné. Kraj by s tím měl něco udělat.

Správně jste odhadl, že rozhodovat bude běh. Z depa před vámi vybíhal favorit Jaroslav Tuna.

Jardu jsem předběhl brzy po depu a držel jsem se pár metrů před ním. Potom nás doběhl takový vysoký klučina (Martin Kleibl – pozn. red.), který šel opravdu velice hezky. Být okruh o kilák delší, pravděpodobně se spolu nebavíme (úsměv). Do posledního kopce a seběhu jsem šel opravdu naplno, co to šlo. V cíli jsem byl rád, že to mám za sebou.

Hodila se vám praxe z Běžce Vysočiny?

To každopádně. Kluci jako Jakub Exner nebo David Vaněk jsou borci. Je radost s nimi běhat. Ale já obdivuji jednu věc.

Jakou?

Že se v téhle době najdou lidé, co uspořádají různé sportovní akce a závody, aby tím udělali radost jiným lidem, kteří chtějí mít dobrou fyzičku, chtějí posílit ducha i tělo. Mohlo by mezi nás chodit více mladých lidí. Koukám kolem sebe (rozhlíží se) a vidím samé staré pardály. Mladí nevím, kde jsou.

Doma u počítače nebo televize.

Bohužel…                    

Diskuze k článku