Kdyby se po vzoru NHL udělovaly v české hokejové lize mistrovské prsteny, trenérovi Stanislavu Neveselému by nestačily k jejich nošení obě ruce. Pro Duklu Jihlava jich totiž vybojoval rovnou jedenáct! Dále byl u titulu mistra světa 1985, jako manažer národního týmu pomáhal skládat zlatou naganskou partu.

  Ikona jihlavského a československého hokeje, která vychovala desítky vynikajících hráčů a některým pomohla k hvězdné kariéře, se nadcházející pondělí (17. května) dožije významného jubilea. Legendárnímu „Neveselkovi“ bude 85 let.

  „Pan Neveselý je opravdový hokejový velikán a dožívá se krásného věku. Za sebe i celý klub mu touto cestou přeji hodně štěstí, zdraví a vitality,“ vzkázal jednatel Dukly Bedřich Ščerban, jeho bývalý svěřenec.

  Stanislav Neveselý pochází z jihočeských Břilic. V mládí  platil za sportovního obojživelníka, ale přednost dostaly hokejka s pukem. Elitní československou ligu hrál poprvé za Spartu Praha. Zároveň v hlavním městě vystudoval fakultu tělesné východy a sportu. Diplomovou práci psal na téma intervalového tréninku hokejistů.

  „Před promocí mi lidé z vojenské správy vrcholového sportu nabídli, jestli nechci jít do Jihlavy, kde potřebovali asistenta k Jaroslavu Pitnerovi,“ vzpomínal Neveselý.

  Na nabídku kývl a roku 1964 se stěhoval na Vysočinu. Horácký zimní stadion tehdy ještě neměl střechu. „V zimě se stávalo, že jsme dopoledne přišli na trénink, shrabali třicet centimetrů sněhu a teprve potom jsme trénovali,“ líčil.

  Na premiérovém titulu Dukly (1967) se podílel jako hrající asistent, při dalších deseti stál na střídačce jako mladší, respektive starší kouč. „Po konci u národního týmu Pitner pokračoval v Jihlavě jako šéf a já byl výkonnostní trenér,“ upřesnil Stanislav Neveselý.

  Jeho specialitou byly náročné kondiční tréninky, přirovnávané ke galejím, jaké v tehdejší době neměly v tuzemském hokejovém prostředí obdoby. Hráči například běhali v terénu a přitom posilovali s činkami. Nebo proslulé ranní rozcvičky u studánky na Telečské ulici…

  „Denně jsem se tam myl do půl těla ve studené vodě. Hráči přes léto dělali to stejné. Hodně kluků skřípalo zubama, ale postupem času pochopili, jak jim fyzický dril pomohl,“ zdůraznil Stanislav Neveselý.

  Předcházela jej pověst náročného, přísného a zároveň spravedlivého kouče. I proto měl u svých svěřenců absolutní respekt. „Po špatném zápase jsem při cestě autobusem raději předstíral, že mi něco upadlo pod nohy, a sklonil jsem se, abychom se s panem Neveselým nepotkali pohledy a nevyhodil mě,“ přiznal nedávno někdejší kanonýr Petr Klíma.

  Nástup Stanislava Neveselého k národnímu týmu byl logický a nevyhnutelný. Vzájemná spolupráce s Luďkem Bukačem fungovala stejně dobře jako v Dukle s Jaroslavem Pitnerem. V olympijském Sarajevu 1984 Čechoslovákům vrchol ještě unikl a skončili druzí. Zlatý „reparát“ složili o rok později na mistrovství světa v Praze.

  „Jednalo se o můj reprezentační vrchol. Tehdy jsme měli v mančaftu deset Jihlaváků. Když jsme ve finále porazili Kanadu, obracela se Praha vzhůru nohama. Po Naganu se pro změnu obracela celá republika,“ dodal.

  Ano, Stanislav Neveselý se podílel i na největším úspěchu českého hokeje – prvenství na olympijských hrách 1998. Tehdy vykonával funkci manažera národního týmu. „Nagano bylo speciální. Poprvé startovali hráči z NHL. Kdybychom neměli v brance Haška, jeli jsme po čtvrtfinále domů…,“ je přesvědčený.

  Od listopadu 2008 je Stanislav Neveselý členem Síně slávy Českého hokeje.

Stanislav Neveselý
*17. 5. 1936, Břilice

 • Bývalý útočník, později trenér
  • Hrál za Moravskou Třebovou, Litoměřice, Spartu Praha a Jihlavu
 • V československé lize 169 utkání a 33 branek
 •  V jihlavské Dukle působil v letech 1964 – 1987. Nejprve jako hrající asistent trenéra (1964-67), později asistent trenéra (1967-82) a hlavní trenér (1982-87)
  • 11x mistr ligy (1967-72, 1974, 1982-1985)
  • Dále trénoval mimo jiné švýcarský Kloten, německý Freiburg, extraligovou Opavu nebo chorvatskou reprezentaci
  • Jako asistent trenéra u národního týmu Československa se podílel na 2. místě na olympijských hrách 1984 (Sarajevo) a titulu mistra světa 1985 (Praha)
  • Účastník olympijských her 1980 a 1984, mistrovství světa 1981-83, 1985, 1989-1991 a 1994, Kanadského poháru 1981 a 1984
  • Manažer české hokejové reprezentace na olympijských hrách 1998 (Nagano)
  • Člen Síně slávy Českého hokeje (2008)
  • Držitel Ceny primátora statutárního města Jihlavy za celoživotní přínos pro sport

Diskuze k článku