Na lyže ji tatínek Radek postavil poprvé ve třech letech. Aby taky ne, když sjezdovku měli ve Velkém Meziříčí na Žďársku, co by kamenem dohodil. Od té doby byla malá Sára na populárním Fajtově kopci „pečená, vařená.“
   Každému, kdo ji viděl stát na lyžích nebo snowboardu, muselo být po pár vteřinách jasné, že z téhle dlouhovlasé dívenky může na Vysočině vyrůst obrovský talent.
   Roky plynuly a Sára Strnadová už během povinné školní docházky začala odborné sportovní veřejnosti ukazovat, že by si její jméno pomalu měli začít všichni pamatovat.
   Když totiž Sáře bylo teprve 13 let, dostala se do tréninkové skupiny reprezentačního kouče Marka Jelínka, který na zimní olympiádě v roce 2014 v Soči dovedl Evu Samkovou k olympijskému zlatu.
   Její kariérní rozlet nepřibrzdil ani přechod na gymnázium. Přestože se mohla dostat do sportovní třídy gymnázia v Novém Městě na Moravě, zůstala rodačka věrná svému městu, i když sama přiznává, že skloubit sport na profesionální úrovni včetně tréninků s učením je velmi náročné.
   „Nemám volný čas ani přítele. Buď trénuji, závodím, nebo se učím a doháním látku,“ vysvětluje skromná Sára, která ani nečeká, že by jí učitelé sem tam něco odpustili. „Nechci, abych měla nějakou protekci. Ani vůči spolužákům by to nebylo férové,“ říká na rovinu s tím, že po absolvování gymnázia chce jít studovat ještě vysokou školu.
   Složení zkoušky z dospělosti ji čeká až za rok. „Ráda bych pokračovala ve studiu na ČVUT, konkrétně na fakultě informačních technologií,“ přibližuje svoje cíle. Mezitím ale nezapomíná projevit obrovskou vděčnost rodině.
   „Taťka musí mít dvě práce, abych se sportu mohla věnovat na téhle úrovni. Můj cíl je jasný, chci se tím v budoucnu živit,“ nastiňuje cíle.
   Ale zpátky ke sportu. V dorostenecké kategorii je Sára například dvojnásobnou mistryní republiky a také ještě dvojnásobnou celkovou vítězkou Českého poháru ve snowboardcrossu. Teď je čerstvě plnoletá a může se pochlubit už pořádnou sbírkou medailí a pohárů, který zdobí její pokoj v domě u rodičů.
   Letošní superúspěšnou snowboardcrossovou sezónu uzavřela zlatem z juniorského mistrovství světa v ruském Krasnojarsku. V celkovém hodnocení Evropského poháru skončila čtvrtá, což je ideální výchozí pozice pro splnění kvalifikačních limitů na blížící se olympijské hry.
   V minulém týdnu navíc Sáru společně s tatínkem Radkem a členem výboru Ski klubu Velké Meziříčí Vratislavem Čamkem přijal hejtman Vítězslav Schrek, který Sáře věnoval krajskou bronzovou pamětní medaili.
   „Závodní výsledky, které doprovází Sářinu kariéru, naznačují, že se díky velké podpoře rodiny a své vlastní obrovské vůli dostala mezi světovou sportovní špičku. Jsem jejím velkým fanouškem,“ prohlásil během hodinového povídání v uvolněné atmosféře na hejtmanství.
   Sára aktuálně trénuje pod dohledem Petra Knappa a pravidelně se účastní tréninkových kempů a národních soustředění vedených reprezentačním šéftrenérem Markem Jelínkem a Evou Samkovou. Upozorňuje ale, že v rámci jejích příprav není prostor na vůbec žádné VIP zacházení.
   „Pokud trénujete dlouhé hodiny denně, přijdete na pokoj tak unavení, že neřešíte, co si uvaříte, takže nejčastěji umícháte vajíčka. Nemáme žádného vlastního kuchaře, prostě si musíme poradit v rámci možností,“ upozorňuje Sára.
   Její tři závodní prkna jsou bezpečně uložena nikoli doma ve Velkém Meziříčí, ale v Praze na Dukle. Každé léto absolvuje takzvaný suchý trénink, který se skládá hlavně z posilování, gymnastiky, atletiky, windsurfingu, lezení.
   Sára si ale oblíbila podle svých slov i singletracky nebo longboard. Na závodní trati rozjede Sára prkno často za hranici 80 km/h, ani za volantem jí rychlost nedělá problém – s rychlostí si umí poradit. Fakt, že to zatím jen na trati občas odskáčou kosti a vazy, si nepřipouští, ale už z minulé sezóny moc dobře ví, že úraz je velkou komplikací a zbytečnou překážkou při cestě za vítězstvím.
   Sáru už do léta, podle jejích slov, nečekají žádné velké závody. Ještě před podzimním návratem na tratě ale musí stihnout nastudovat zhruba půlroční zameškanou učební látku třetího ročníku gymnázia.
   V jejím sportovním odvětví se chytla hláška: „Vany jedou.“ Co to znamená, Sára se smíchem vysvětluje záhy: „Čím těžší na prkně jste, tím rychleji jedete. Snažíme se, abychom měli co nejvíc svalů a co nejméně tuků. Musíme být dynamičtí a mít rovnováhu, o které to všechno je.“
   Před závodem, protože si vaří sama, se snaží, aby večeře byla rychlá. „Takže k jídlu mám většinou vajíčka,“ dodává.

Diskuze k článku