David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Po vzoru svého tatínka se chtěla stát policistkou. Jenže když už to vypadalo, že rozšíří řady strážců zákona, nakonec to nedopadlo. V roce 2010 totiž došlo k zastavení náborů, a Veronika Vošická Buráňová (29) tak musela začít hledat poměrně narychlo pracovní alternativu.

„Nechtěla jsem to lámat přes koleno. K policii bych se asi dostala, ale ne na Vysočinu. Do Prahy se mi ale nechtělo,“ vrací se o deset let zpátky do minulosti. Proto se po absolvování gymnázia přihlásila dálkově na vysokou školu.
Po tatínkovi zdědila ještě zálibu v autech a motorismu, což se záhy ukázalo  pro její pracovní uplatnění jako rozhodující. „Tátovi se zkrátka narodily dvě holky. Odmala jsem trávila čas s taťkou v dílně. Občas přivezl i nějakého veterána, tak jsem mu pomáhala. Seděla jsem na židličce s hadříkem a leštila třeba poklice. Jako malá jsem si ale hrávala i s panenkami,“ ujišťuje se smíchem v hlase, když popisuje, jak nastoupila do svého prvního zaměstnání, kde měla mimo jiné na starosti přijímání vozů na servis.

Záhy taky založila internetové motoristické stránky a začala spřádat plány na uspořádání festivalu Motorsvět. O tom ale až o něco později. Veronika se dostala před lety totiž do fáze, kdy si chtěla od zvuků motorů tak trochu odpočinout. 

Přijala proto pracovní místo v nedaleké Přibyslavi, kde šéfovala provozu tamního sportovního zařízení. „Jenže po čase jsem zjistila, že můj pracovní svět se točí okolo aut, a právě tenhle svět mi chybí,“ vzpomíná.
Možná právě proto si podala přihlášku do výběrového řízení na pozici krajského koordinátora dopravní prevence BESIP a zvítězila. Aby toho nebylo málo, tak v rádiu moderovala ještě motoristický pořad.
„Jsem moc ráda, že jako BESIPák mám možnost s policií na Vysočině úzce spolupracovat. Tím jsem se k nim vlastně přiblížila. Kdyby to bývalo vyšlo a stala jsem se policistkou, určitě bych chtěla k dopravce,“ říká. 
Kromě toho si čas od času odskočí ještě za moderátorský pultík. Mohli jste ji potkat třeba na Pístovských mokřadech nebo Hradecké rallye show. „Pokud mi někdo zavolá s tím, abych moderovala akci, co smrdí benzínem, tak o tom dvakrát nepřemýšlím a jdu do toho,“ přiznává.

Vzhledem k tomu, že v mezi období se stihla vdát, dokončit vysokou školu a má taky dvě děti, tak právě rodičovské povinnosti ji zaměstnávají natolik, že z místy až zběsilého pracovního tempa musela aspoň trochu ubrat. 
„Už to není tak, že doma řeknu ahoj, jedu si moderovat na tři dny někam do bláta,“ míní. Rodičovské povinnosti ji ale nezastavily v tom, aby společně s kolegou v areálu psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě připravili v roce 2019 první ročník festivalu dopravní prevence a motorismu.
„Měli jsme štěstí, že nám do toho nezasáhl koronavir, a věříme, že letošní ročník, který máme v plánu na 11. září, se uskuteční taky bez omezení,“ věří. Sedí také v havlíčkobrodském zastupitelstvu. Regionální političkou se Veronika Vošická Buráňová stala podle svých slov hlavně proto, aby získala informace o dění na komunální  úrovni a vytvořila si další síť kontaktů. „Je pro mě velkým snem dokázat to, aby ve městě vzniklo venkovní dopravní hřiště. Jako jediné okresní město na Vysočině ho nemáme,“ vysvětluje.   

Málokdo o ní ví, že roky působí několikrát do měsíce také jako smuteční řečník. „Nejhorší pro mě bylo naučit se mluvit pomalu. Když jsem v rádiu rozjížděla svůj moto projekt, tak právě tohle vyšlo najevo. Řekli mi, že to musím někde natrénovat, a tak jsem vlastně začala mluvit na smutečních obřadech,“ popisuje Veronika Vošická Buráňová. 
Smuteční řečník asi není pro nikoho povoláním, o kterém odmala sníte, že budete v dospělosti vykonávat. „Trénujete si svůj rétorický projev, ale  zároveň je to obrovsky psychicky  náročné. Vyžaduje to velkou dávku empatického přístupu. Naopak se mi líbí to, že tahle práce má jeden velký smysl. Pro pozůstalé jste tam ve chvíli, která je pro ně strašně citlivá a intimní. Dává mi to obří dávku pokory a je to do určité míry i výzva,“ předesílá s tím, že si ji objednávají i známí.

Část svého volného času tráví tím, že absolvuje kurz krizového interventa, protože se chce stát dobrovolníkem v Bílém kruhu bezpečí. Chce totiž pomáhat obětem dopravních nehod na Vysočině. 
„Je to nový projekt, který chceme v kraji letos rozjet společně s panem Křoustkem. Chci, aby tu byl někdo, kdo jim v těžké situaci podá pomocnou ruku a v dané oblasti poskytne nejen empatický přístup, ale i odborné rady,“ objasňuje.
Ve Žďáru nad Sázavou chce v průběhu letošního roku ještě otevřít malé soukromé muzeum BESIPu. „Doufám, že to bude začátek vůbec prvního muzea dopravní prevence v republice,“ nastiňuje plány s tím, že na aukčních a bazarových portálech skoupila úplně všechno s logem organizace. 

Sama však uznává, že ji čeká dlouhá cesta, na které bude třeba zajistit i sponzory.

Diskuze k článku