Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

I v době přetechnizovaného světa Iva Jaklová z Chotěboře vytváří dechberoucí vánoční ozdoby ze skořápek vlašských ořechů. Jak říká, nejde vyloženě o tradici z Chotěbořska, ale díky jejímu úsilí tomu třeba časem i bude. 
„Vlašské ořechy tu byly a stále jsou dostupné, hodným dětem je rozdával Mikuláš a často se pak ořechy zabalenými v barevných staniolech zdobil i vánoční stromeček,“ říká výtvarnice. 
Zatímco sladká jádra posloužila v kuchyni, z hromady skořápek tvořiví lidé dokázali vyrobit ještě hračky pro své děti. Třeba lodičku, kolébku s miminkem či kočárek.

Podle lidového mustru
Jak se Iva Jaklová svěřuje, tento lidový mustr hledá hlavně v knihách výtvarnice, folkloristky a spisovatelky Kamily Skopové. „Ořechové hračky má ve svých knížkách krásně zakresleny,“ vítá.
Dnes 43letá rodačka z Chotěboře je matkou dvou dětí. U Jaklů doma to žije folklorem a lidovými písničkami.

„Od malička stále něco vyrábím, vždycky mě přitahovaly přírodní materiály. Tradiční řemesla i netradiční techniky jsou pro mě výzvou, radostí i únikem,“ svěřuje se sympatická žena. 
Kořeny její rodiny dosahují na Hlinecko, kam paní Ivu nakonec pracovně přivedl její zájem o folklór. Zde nalezla vrstevníky s podobnou náturou. „Také jsem si splnila dávnou touhu vstoupit do folklorního souboru. Od roku 2008 jsem jednou z vedoucích dětského FS Vysočánek Hlinsko. Pracuji s nejmenšími dětmi,“ upřesňuje. 

Zhruba před osmi lety Iva Jaklová vystudovala Školu folklorních tradic, kde si nejen prohloubila znalosti, ale získala i folklorní přátele z celého Česka. 

Škařoupky a skořápky
A tak se před pěti lety rozhodla, že se po ukončení rodičovské dovolené bude živit rukodělnou výrobou. Výtvarně zpracovává ovčí rouno, které si sama barví v přírodninách a pak vyrábí různé dekorace. Ovládá techniky síťování, takže vedle tašek síťovek bravurně vyrobí i retro síťky na kolo či dámské rukavičky.

Iva Jaklová hrdě vsadila na věhlas masopustních masek a obchůzek z Hlinecka, které jsou od roku 2010 v seznamu UNESCO a začala vyrábět textilní masopustní figurky s drátěnou kostrou.
Jak ale říká, nejvíce se pokládá za krasličářku. Vaječné výdumky maluje a zdobí přes 20 let. Vytváří tradiční kraslice malované včelím voskem, ale i novodobé vrtané kraslice. V zimě kouzlí s ořechovými skořápkami. A tak se zrodilo její logo Škařoupky. A kdo v regionálním názvu krojového čepečku chce slyšet skořápky, slyší správně.

Iva Jaklová o sobě tvrdí, že je puntičkářka a vůbec jí nevadí titěrná práce, což u ořechů velmi potřebuje.

Trpělivé titěrnosti
„Na takový betlémek si musím nejdříve rozčtvrtit párátko, aby bylo tenčí. Na tenounké dřívko napíchnu malou kuličku vymodelovanou ze samotvrdnoucí hmoty. Když hlavičky uschnou, všechny obléknu. Ježíška do bílého plátýnka, Marii do barevného kanafasu a Josefa do hnědé. Slepím je dohromady a všechny společně vlepím do již vybroušené a vyčištěné skořápky,“ naznačuje svoji bezmeznou trpělivost. 

Z tenké červené stužky prvně uváže malinkou červenou mašličku, jehlou a režnou nití ji prošije a vytvoří očko k zavěšení. Pak mašličku přilepí na okraj oříšku... Některé betlémky mají i pidi kometku z knoflíčku ve tvaru hvězdičky s vlákny z lýka. 
„Z vatových kuliček vytvářím hlavičky spících zvířátek – koťátka, štěňátka, myšičky… Musím ale ještě nalepit vystřižená drobounká ouška z filcu a namalovat jim čumáčky,“ směje se.
Přiznává, že asi nejtěžší je pro ni broušení vnitřků ořechových skořápek. „S tím mi nejvíc pomáhá můj taťka,“ vítá. I ostatní členové rodiny občas přiloží ruku k dílu. 

Odbornice na škařoupky vítá, že každý ořešák má jiné ořechy, což je prý výhoda. „Někdy potřebuji oříšky co nejmenší, jindy zase ořechy hodně tvrdé, aby se při řezání nerozpadly. Jeden druh roste na zahradě u nás, jiný u známých, ty malé sbírám pod stromy u silnice,“ líčí.

Kotouč a brousek
Ořechy, co se snadno loupou na půlky, upotřebí výtvarnice na kolíbky pro miminka, lodičky a na betlémky.  Ořechy odolávající rozlousknutí rozřízne podélně nebo z nich odřízne jednu čtvrtinu a vyrobí korbičku kočárku.
Napadá mne, bez jakého nářadí by se výtvarnice neobešla. Na to Iva Jaklová se smíchem odpovídá, že na tvrdé ořechové skořápky si musela sehnat speciální řezací kotouč a brousek na vybrušování vnitřků skořápek. Papírovou krajku na dotváření ozdob si vyrábí pomocí okrajové děrovačky. „Určitě se ale neobejdu bez tavné pistole, kterou všechny ozdoby kompletuji,“ dodává.

Mezi její nejmilejší dílka patří holubičky a betlémky. Skořápkové holubičky mají křidélka z bílé papírové krajky, která pěkně rozjasňuje zelené větvičky vánočního stromečku. „Betlémky jsou asi nejobtížnější na výrobu, protože se do poloviny skořápky musí vejít Marie s Ježíškem a s Josefem,“ přibližuje.

Na téma výchovy svého pokračovatele Iva Jaklová říká, že občas pořádá kurzy pro děti a dospělé. S nadějí ale očekává, zda se „pomamí“ dcera Maruška. 

Rozumím jen své síti
„Často spolupracuji s Muzeem v přírodě Vysočina. Jezdívám na Veselý Kopec či na Betlém v Hlinsku. Pravidelně se účastním i jarmarků v novoměstském Horáckém muzeu a na žďárském zámku,“ popisuje.
A co myslíte - co lidová tvůrkyně a matka od rodiny dělá v době covidové? Zatímco by jindy před zahájením adventu finišovala s přípravami na předvánoční trhy, letos si plně užívá svoji rodinu.

„Můj pracovní stůl je teď vyklizen, je zabrán písankami, sešity a čítankami. Vyučuji svoje děti a zápasím s moderními technologiemi. Protože já rozumím jenom té síti, kterou sama usíťuji,“ dodává s nadsázkou Iva Jaklová.

Diskuze k článku