Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Právě před rokem založila bioložka Lucie Misařová webové stránky, na nichž jednoduše a srozumitelně radí, jak po kůrovcové kalamitě sázet les.

Uplynul rok, kdy začaly fungovat vaše stránky www.chcemezivelesy.cz, na kterých radíte vlastníkům lesa, co a jak sázet. Jak je úspěšný?

Vnímám to tak, že úspěšný je. Po roce fungování mají webové stránky přes 17 000 zhlédnutí, což jsem popravdě ani nečekala. Mám z toho radost. Jinou zpětnou vazbu než právě počet zhlédnutí v podstatě nemám, pokud nepočítám asi pět emailů.

Loňský rok byl neuvěřitelně suchý, letos však pršelo dost a dost. Mají tedy vaše stránky stále své opodstatnění?

Určitě mají. Kůrovcová nebo také smrková kalamita na Vysočině pokračuje. Harvestory a vyvážečky se nezastaví, v přírodě často nelze uniknout před zvuky motorových pil, smrky mizí, známá panoramata se mění a vytěžené lesy je třeba obnovit. Důležitá otázka je, ČÍM obnovit.

Jsem přesvědčená o tom, že budoucnost - ať bude klima jakékoliv - mají lesy smíšené. Tedy „smíchané“ z různých druhů domácích dřevin, které mají různé nároky. Ať se oteplí, či ochladí, bude sucho, nebo déšť, ve směsi by se měly najít takové dřeviny, které ty budoucí podmínky ustojí. Alespoň v to doufáme.

Klima nelze předpovídat s jistotou. Lesy je proto vhodné vytvářet tak, aby dokázaly pružně reagovat na změny, což žádná monokultura neumí.

Takže se smrkovými mono-kulturami se opravdu, i přes letošní déšť, můžeme na Vysočině nadobro rozloučit?

Ano. Splnily svou funkci, která byla stanovena za Marie Terezie v 18. století, a teď nazrál čas na změnu. Může to být změna k lepšímu, když se moudře rozhodneme, co sít nebo sázet namísto pouhých smrků.

Na webu se ale třeba dočteme, že vhodná dřevina místo smrku je třeba jedle bělokorá, která však má také vyšší požadavky na vodu, ale v názorech Tomáš Hobza z krajského úřadu tvrdí, že naopak nemá…

Dovolím si obšírnější vysvětlení. Když jsem webové stránky tvořila, chtěla jsem především připomenout lidem, že existují i jiné dřeviny vhodné do lesa, než jen smrk. Sepsala jsem tedy všechny druhy domácích dřevin, které se skutečně k výsadbě hodí a mají hospodářský význam, i se stručnou charakteristikou opsanou z odborné literatury.

Lesníci např. uváděli, že, cituji: „Jedle je dřevinou oceánického klimatu s mírnými zimami, snese dlouhotrvající hluboký stín. Má značné nároky na vláhu a její rozložení během roku. Neroste na suchých stanovištích. Vyžaduje stejnoměrnou, přiměřenou půdní vlhkost po celou vegetační dobu, snese i podmáčené půdy.“

Taková byla letitá zkušenost, podle které se psaly informace do učebnic (nebo na webové stránky), a podle níž se jedle pěstovaly. Ing. Hobza toto podle mne nevyvrací. Pouze upozorňuje na to, že „jedle není vrba“ a že tato krásná dřevina zvládá situaci nečekaně dobře. Dokonce lépe, než některé listnáče.
Mne osobně to příjemně překvapuje a jsem ráda, protože jedle je moje favoritka a nasázela jsem jich za svůj život už hodně.

Je něco, co byste chtěla vlastníkům lesů vzkázat?

Přemýšlejme. Naše rozhodnutí mají dalekosáhlé důsledky do budoucnosti, protože les není pole, kde se každý rok seje jiná plodina. V lese hospodaříme v horizontu zhruba jednoho století a ten, kdo sází, nesklízí.

Právě teď, v bodě zlomu, kdy něco starého končí a něco nového začíná, se vyplatí číst, zjišťovat informace, ptát se zkušenějších lidí, dívat se, jak to dělají ostatní, co funguje a co ne, a pozorovat, jak to „dělá příroda“.

A pak je potřeba jít a tvrdě pracovat, protože les není „relax“, ale spíš pořádná dřina. Proto přeji nám všem vlastníkům lesů hodně síly a abychom při obnově porostů neztráceli optimismus a dobrou náladu, která prý znamená i dobrou imunitu.

Diskuze k článku