Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

„Bylo to zatím nejlepší natáčení. Hodně zábavné, upřímné a poučné.“ Tak hodnotil šéf hokejového podcastu „1. liga, taky liga“ Adam Kodet nedávný rozhovor s útočníkem jihlavské Dukly Jiřím Fronkem. O čem se v pořadu věnovaném dění a hráčům v Chance lize rozpovídal? Zajímavých témat padlo několik.   

Angažmá v Dukle
Loni v přípravě, kdy přišel do Jihlavy na try-out, málokdo viděl v Jiřím Fronkovi velkou posilu. Opak je pravdou. Šestadvacetiletý hračička s šikovnýma rukama se rychle stal nepostradatelnou součástí elitních formací Dukly. Čím mu angažmá na Vysočině tak sedlo?
„Po dlouhé době mě hokej konečně bavil. Předtím jsem prošel dost klubů, ale nikde jsem se úplně neohřál. V Jihlavě jsem spokojený. Trenéři mě nechali hrát můj hokej. I město se mi líbí. Není nic, kvůli čemu bych ráno vstal a byl nas…aný.

Třeba do Freiburgu jsem šel na tříměsíční try-out. Tři měsíce se ptáte, jestli budete nebo nebudete mít smlouvu. Od farmy jsem neměl smlouvu déle než na jeden rok. Ani to nebyl celý rok, sedm osm měsíců. Hrajete a přemýšlíte, co budete dělat v létě, když neušetříte dost peněz.

V Dukle jsem se domluvil s panem Ščerbanem na dvouleté smlouvě. Člověku se hraje jinak, když má nějakou jistotu. Mohu se soustředit jenom na hokej. Kdybych tady ukončil kariéru, budu spokojený. A kdybych končil v extraligové Jihlavě, byl bych nejspokojenější.“

Jak se pozná fanoušek
Předchozí prvoligový ročník se jihlavské Dukle nevydařil podle očekávání. Po špatných výkonech a výsledcích v základní části spadla do spodní nadstavbové skupiny. Fanoušci dávali najevo nespokojenost, návštěvnost na domácích utkáních klesala. Co na to Jiří Fronk?

„Citlivé téma. Fanoušci měli důvod být naštvaní a nefandit. Loňské výsledky nebyly takové, jaké bychom si představovali. Na druhou stranu jsem toho názoru, že pokud člověk fandí nějakému týmu, kterému se v danou chvíli nedaří, měl by za týmem stát, ať se děje cokoli.
Lidé, kteří bojkotují zápasy a vyprdnou se na tým, si nemohou říkat fanoušci. Pro hráče je lepší, ať fanoušci přijdou, udělají nějaký transparent a snaží se pomoci, než když řeknou: oni třikrát po sobě prohráli, nemá cenu tam chodit. Nejlepší fanoušci se ukáží ve chvílích, kdy se týmu nedaří. Nečekají, až se bude dařit, aby pak říkali, že jsou fanoušci.

Po zápasech fanoušci na sociálních sítích píší a rozebírají, co bylo špatně, a hledají chyby. To je normální. Ale navádějme lidi na to, aby tam psali, i když se daří, aby dokázali pochválit. Když prohrajeme, je tam ´sto padesát´ komentářů. Mě to nemrzí. Ale ať tam jsou komentáře i tehdy, když vyhrajeme. Já bych měl po vítězném zápase ještě větší radost, kdybych se podíval na sociální sítě a přečetl si, jak nám to šlo. Bohužel je to hodně krátké čtení…“ 
 

Více v tištěném vydání JL s datem 20. 10. 

Diskuze k článku