Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Ještě do 6. září si návštěvníci jihlavského muzea mohou na výstavě připomínat celostátní i regionální dějiny stoleté skautské organizace. Výstavu Sto let skautingu v Jihlavě s muzejníky připravili Junák – český skaut, střediska Zvon a Divočáci Jihlava. 
Jak připomínají autoři výstavy, začal se skauting v Jihlavě rozvíjet kolem zdejší první české střední školy - státního reformního reálného gymnasia. 
Koncem prosince roku 1920 se do staniční knihy na Čeřínku zapsalo osm studentů – skautů, kteří tam prožili tři dny vyplněné junáckým cvičením, hrami, četbou a vyprávěním, drželi hlídky na verandě chaty. Dalších šest skautů tábořilo na Čeřínku v roce 1921. 
Tyto první zprávy o existenci skautingu v Jihlavě výstavu uvádějí. Do roku 1929 vedli jihlavské oddíly starší studenti, skauty zaštítil profesor češtiny Jan Svačina. V roce 1925 byl pro příliv zájemců založen druhý oddíl a do vedení skautů se zapojil další gymnasiální profesor Miroslav Burian. 

„V prvním oddíle byla velmi aktivní družina Vlků. Zachoval se jejich  skautský památník. Oddíl vedl i Antonín Hrůza  - Balú,“ ohlížejí se za činností svých předchůdců dnešní jihlavští skauti. Např. v říjnu 1928, při oslavě deseti let republiky, přespali skauti i ve velké zimě pod stany na Heulose a vztyčili zde státní vlajku. 
Po roce 1930  činnost skautů v Jihlavě ochabla. O její obnovení se v roce 1937 zasloužil psychiatr Bruno Říha. „Oddíl začal pracovat  v klubovně v brusírně skla na Heulose. O oddíl se hlavně staral tehdy šestnáctiletý Karel Kurz,“ popisují skauti. 
V Jihlavě působil také katolický skaut. V roce 1935 sedm dorostenců TJ Orel založilo skautský oddíl Orlí smečka. Jak připomínají autoři výstavy, užívali jako svoji základnu chatu Spolku katolického domu na Zaječím skoku. Vedoucí oddílu Milouš Honsa uspořádal v roce 1937 první zábor na Zaječím skoku.  

V roce 1937 byl v rámci katolického skautu založen i oddíl skautek Muchomůrky. 

Krátké nadechnutí 
Po prvorepublikových začátcích prožil český skauting nedlouhý rozkvět po druhé světové válce.
Po osvobození v roce 1945 obnovilo ústředí Junáka ihned svoji činnost. Jihlavští skauti např. převzali spojovací službu a hlídali hotel Jihlavský dvůr (dnes Dělnický dům) a pilu, střežili i zásobovací sklad před rabováním.  

Junácké oddílové klubovny pracovaly v propůjčené budově v Jiráskově ulici č. 2 – dnešní Manažerské akademii. Skauty pak ale vinou komunistických zákazů a represí čekal podobný osud jako např. členy tělovýchovných jednot Sokol či Orel. 
Jak vzpomínají skauti, uspořádala 4. ledna 1948 Krajská rada Junáka již pod levicovým vlivem přednášku V čem je skauting reakční. Následovala postupná likvidace Junáka a pronásledování jeho členů. 
Dne 3. června byl zatčen náčelník Junáka Rudolf Plajner. Poslední středisková rada, o které je záznam, se konala 26. 12. 1949. 

Krátce se skautské hnutí spolu s celou zemí nadechlo koncem   šedesátých let, než společnost znovu srazila sovětská okupace a normalizace. 

Vlčata i oldskauti
Významná část výstavy patří současnosti jihlavského Junáka po sametové revoluci v roce 1989.  
Svobodné obnovy divočácké činnosti v roce 1989 se ujali členové  junáckých oddílů Lišek a Káňat, jejichž činnost byla zásahem státní moci ukončena v roce 1970. V roce 1993 Divočáci založili  druhé jihlavské středisko, tvořené oddíly skautů a skautek a smečkou vlčat.  

Divočáci se pravidelně každý týden scházejí v jedné ze tří kluboven (na třídě Legionářů, v Bezručově ulici a v ulici Dělnická). Jak popisují, přibližně dvakrát do měsíce vyrážejí o víkendu na jednodenní či víkendové výpravy do přírody, výpravy často kopírují rytmus skautského roku. Léto patří táborům (po roce 2010 všechny oddíly společně Uhřínov, Ochoz u Polné). 

V lednu 1994 vzniklo Třetí středisko Junáka Jihlava. Od střediska Zvon se odpojil 3. chlapecký oddíl Lesní hoši pod vedením Jiřího Havla – Seržanta a Leoše Přikryla – Piráta. Dále 4. oddíl Podskaláci (ten na Dolině z místních dětí založil Jan Rytych – Šerif a poté vedl oddíl chlapců) a 4. dívčí oddíl Tygřice pod vedením Lídy Březinové. Středisko ukončilo činnost po několika letech, když děti odrostly. 

Aktivní byl za uplynulých třicet let také 216. oddíl oldskautů - Ježci. Skauti – pamětníci organizovali výlety, valné hromady či kuličkiády v Pávově, slavili výročí. Navázali také kontakt s jihlavským skautem a pozdějším emigrantem do Austrálie Andreem Lapackem. Ten za přáteli do Jihlavy několik let z Austrálie přijížděl i se svojí ženou Beverly.  

Vzpomínky žijí 
Výstava  v jihlavském muzeu přináší celou řadu informací, ale také autentických artefaktů z historie jihlavského skautingu. Její kurátorkou je Dana Oberreiterová. 
Návštěvník si může projít plán jihlavských ulic s někdejšími skautskými klubovnami, přenést se do táborových základen se stany s podsadou – vynálezem českých skautů. Vystaveny jsou skautské kroniky, zápisníky a oddílové časopisy, odznaky, nášivky s odborkami a označeními na skautském kroji, placky či pohlednice. 

Je také možno si na výstavě ověřit znalosti i zručnost při  uzlování nebo šifrování. Jako zlatý hřeb komentují autoři výstavy skautskou stezku herce Bořivoje Navrátila (1933 – 2011), který v dětství po válce spolu s bratrem přibyl k příbuzným do Jihlavy.  
Ke konkrétním akcím se na výstavě vracejí fotografie a vzpomínky bratrů skautů – pamětníků: tábory na Oslavě v roce 1925 (Vladimír Mikulášek), v Liptovském sv. Jánu v roce 1928 (František Zezulka) či na řece Oravě v roce 1930 (Miloš Neuman).
Mirek Včela – Géza vzpomíná na fascinaci z prvního setkání se skauty na vojenském cvičišti v Jihlavě v roce 1938. Bylo mu osm let. 

Jiří Novák popisuje svůj nejkrásnější tábor - odehrál se v roce 1939 u Klatovce: „Ačkoliv se náš tábor u Klatovce konal již po záboru německým vojskem, vlála nad ním ještě hrdě naše československá vlajka,“ doplnil Horák – Bobek. 
Z doby po roce 1945 výstava mimo jiné připomíná táborové a další skautské akce uspořádané ve škole v Prostředkovicích či ve Vílanci, v Měříně, v základně nedaleko Tvořihráze u Znojma, v bývalé škole na Křemešníku, u Častrova, u Olešné nebo pod Lamčovcem - ve Stříbrné zátoce Vranovské přehrady. 

Diskuze k článku