Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

V dobách aktivní kariéry byl sparťanský obránce Petr Vrabec excelentním „kopačem“ přímáků a penalt. Jako pravá ruka hlavního kouče bude tuto disciplínu učit fotbalisty FC Vysočina. „Standardky budou moje parketa. Doufám, že najdeme spolehlivého exekutora,“ říká majitel půltuctu českých titulů, který v nultém ročníku Ligy mistrů (1991/92) skóroval na barcelonském Camp Nou!

Chodí za vámi jihlavští hráči pro radu, jak kopat přímáky?

Zatím ne, ale na nějaké rady, hecovačky nebo sázky určitě dojde (úsměv).

Památný je gól, který jste dal v evropských pohárech Dynamu Kyjev od rohového praporku.

To bylo na Spartě. Já tehdy rohy takhle nebezpečně kopal. A že jsem se trefil rovnou do brány, byla trochu náhoda. Dneska se to málokdy povede.

Hodně jste standardní situace piloval?

Bez tréninku to nejde. Pokud někdo přijde a kopne trestňák na první dobrou, je génius. Já jsem se standardkám hodně věnoval a vyplatilo se. I ti velcí hráči jako Ronaldo nebo Messi standardní situace trénují.

Když jste je zmínil, kterému dáváte přednost?

Každý kope standardky jinak. Ronaldo více nártem, balon mu všelijak lítá, Messi střílí „plackou“. Ve finále je jedno, jak to kdo kopne. Hlavní je, aby balon skončil v bráně. Akorát dneska už není tolik trestňáků, jako bývalo dříve. Hraje se taková ta házená okolo velkého vápna a faulů je méně.

Vybaví se vám nějaký povedený gól z přímého kopu?

V Lize mistrů jsem dával gól na Barceloně. Po faulu na Vencu Němečka jsem proměnil trestňák na vápně. A třeba v Dunajské Stredě jsem se trefil z třiceti metrů kolem zdi. Těch hezkých gólů bylo hodně.

V domácí lize jich máte na kontě 26, což je na obránce vynikající číslo.

Dával jsem i nějaké góly ze hry, ale většina padla z trestňáků. Dneska je hrozně málo hráčů, kteří vystřelí ze střední vzdálenosti. Takovou ránu, jako uměl dát Patrik Berger nebo Pavel Nedvěd, už nevidíte. Každý to chce tahat až do brány.

Za to může barcelonský styl „tiki-taka“. Co nejvíce držet balon a obléhat soupeřovo vápno.

Ano. Někdy mi to tak připadá.

„Tiki-taku“ vybrousil téměř k dokonalosti „Pep“ Guardiola, kterého pamatujete ještě jako soupeře. Kdo tehdy mohl tušit, že vyroste v trenérskou extratřídu.
Tak to někdy bývá. Já mu fandím, protože všude, kde trénoval, měl úspěch.

Nedávno v televizi běžela repríza slavného vítězství Sparty v Lize mistrů nad Barcelonou z dubna 1992 (výsledek 1:0). Tehdy jste byl v základní sestavě. Zaregistroval jsem, že utkání dávali, ale nedíval jsem se.

Zavzpomínejte.

Úžasný zápas. První poločas nebyl nic moc, ale ve druhém jsme se rozehráli k výbornému výkonu. Hra se přelévala ze strany na stranu. Řekl bych, že jsme vyhráli zaslouženě.

Barceloně jste byli více než vyrovnaným soupeřem. Ve druhé půli jste měli navrch, včetně gólovek.

Volal mi kamarád, že sleduje ten záznam, a že takový fotbal od českého týmu poslední dobou, s výjimkou Slavie, neviděl. Byl nadšený, jak jsme proti Barceloně hráli.

Čím to podle vás je, že české kluby, kromě Slavie, nejsou v evropských pohárech až tolik konkurenceschopné?

Zřejmě to bude kvalitou hráčů. Za trenéra Uhrina jsme ve Spartě dva roky hráli ve třinácti čtrnácti lidech. Nikdy jsme si nestěžovali, že jsme unavení. Přitom jsme hráli v rytmu neděle – středa, neděle – středa. Některá ligová utkání se pochopitelně nepovedla. Někdy nám připadalo, že motivace na ligu není taková, jaká by měla být, že se soustředíme spíše na evropské poháry.

Takže nářky, že tempo, v jakém se po koronaviru dohrávaly profesionální soutěže, je pro hráče vražedné, neberete?

My jsme na takový zápřah byli zvyklí, což současná generace není. Přitom všichni trénují stejně. Záleží na hráči, jak se k tomu postaví, jestli dodržuje životosprávu a správně regeneruje. Pokud ano, neměl by mít se dvěma zápasy v týdnu problém.

Nejsou čeští fotbalisté trochu zhýčkaní?

(úsměv) Možná trochu ano, ale ne všichni.

Sparta v nultém ročníku Ligy mistrů vyřadila Glasgow Rangers, Olympique Marseille, dokázala porazit Barcelonu, Dynamo Kyjev, remizovala s Benficou Lisabon. Mohla dojít až do finále?

Komentátor Pavel Čapek na konci utkání s Barcelonou říkal, že kdybychom porazili Kyjev i ve druhém vzájemném zápase, mohli jsme se dostat do finále (postupoval vítěz semifinálové skupiny – pozn. red.). Tehdy jsme šli zápas od zápasu. Finále jsme neřešili.

Škoda, že finanční odměny v evropských pohárech nebyly takové jako v současnosti.

To bychom si vydělali dost peněz (úsměv).

Máte šest mistrovských titulů. Byl některý lehčí nebo naopak nejtěžší?

Každý titul je těžký. Chcete-li být mistr ligy, musíte pořád vyhrávat. A do toho ještě ty evropské poháry. Výhoda byla, že jsme ve Spartě měli dobrý tým. Drželi jsme při sobě. Kouzlo dobré party fungovalo.

Možná to je příčina, proč současná Sparta dlouho tápe. Vytvoření správné party.

Na Spartě nejsem, tolik do toho nevidím. Člověk se občas něco doslechne, ale nechci to hodnotit. To mi nepřísluší.

Na Letné jste patřil k oporám základní jedenáctky, ale reprezentace vás míjela.

Když jsem přišel do Sparty a začal pravidelně hrát, bylo tam deset reprezentantů plus já. Kluci odjeli a já trénoval s „béčkem“ nebo zraněnými hráči. Neměl jsem s tím problém. V té době jsem nebyl nějaký velký hráč. Ve Spartě jste nucený hrát dobře, jinak tam nebudete. Do reprezentace jsem na chvíli nakoukl. Hrál jsem kvalifikaci na mistrovství světa a jeden přátelák. Nějaké starty mám, ale málo.

Alespoň vás nemusel mrzet nepostup na šampionát 1994.

To se stává. Takový je fotbal.

Za starou gardu Sparty pořád hrajete.
Ano. Nedávno jsme hráli v Kochánkách. Je úžasné, když potkáte bývalé spoluhráče. Pochopitelně už chodí i mladší kluci jako Tomáš Čížek, Tomáš Hübschman nebo Lukáš Zelenka. My starší bychom to neuběhali (úsměv). Parta je skvělá. Pokaždé se hrozně těším.

Ke standardce ani ve veteránech nikoho nepustíte?

Jsou tam i mladší, kteří to umějí kopnout, ale balon beru já (úsměv).

Mají to exekutoři standardních situací v dnešní době lehčí z toho pohledu, že míče se vyrábějí tak, aby dobře létaly a padalo více branek?

Každý balon je jiný, má úplně jiné vlastnosti. Záleží na střelci, jak kope. Hráčům pokaždé říkám, že musejí trefit bránu. Když to letí do tyče nebo vedle, je to hezké, ale nepadne gól. Musíte dát brankáři šanci zareagovat. Když to nechytí, jenom dobře.

Plánoval jste po skončení aktivní kariéry trenérskou dráhu?

Fotbal miluju, nemohu bez něj být. Udělal jsem si licenci, protože jsem věděl, že u něj chci zůstat. Role asistenta mi vůbec nevadí. Já ten servis hráčům udělám.

Jak vzpomínáte na angažmá ve Slavii, kde jste pomohl ke dvěma titulům?

Byl jsem rád, že mě Karel Jarolím prosadil do Slavie jako asistenta. Jsem mu vděčný. Karel je prototyp trenéra, který chce být za každou cenu úspěšný a vyhrávat, což je super. Z dorostu jsme vytáhli Petra Jandu, Michala Švece a další. Zapojovali jsme mladé talentované hráče, doplnili je staršími a poskládali výborný tým. Přestože nebylo až tolik peněz, vyhráli jsme titul a dostali se do pohárů.

Slavia momentálně válí jak v domácí lize, tak v Evropě. Jako bývalý obránce určitě oceníte její defenzivu.

Pochopitelně Jan Bořil i Vladimír Coufal se mi líbí. Nechci to přehánět, ale tihle dva jsou padesát procent úspěchů Slavie, protože co naběhali, usoubojovali a ještě dávali góly. Opravdu klobouk dolů.

Před nástupem do Jihlavy jste dělal asistenta v Ústí nad Labem.

Na tamní angažmá rád vzpomínám. Kluci byli skvělí, chtěli pracovat. Pokaždé nám kousek chyběl k ještě lepšímu výsledku. Možná chyběly zkušenosti, protože jsme měli převážně druholigové hráče. Jako trenéři jsme si výborně sedli s Alešem Křečkem i Jurajem Šimurkou.

Takže když vám Aleš Křeček volal, jestli jdete do Jihlavy, neváhal jste?

Pochopitelně ne. Aleš se ptal, když bude nějaké další angažmá, jestli jsme ochotni pokračovat ve spolupráci. Neváhali jsme ani vteřinu. I když manželka byla trochu naštvaná. Vzala si kvůli mně dovolenou a já šel do Jihlavy. Mrzí jí to, ale na druhou stranu ví, že práce je práce. Nějak se živit musíme. Jsem rád, že jsem v profi soutěži.

Manželce to vynahradíte.

Říkala, že to budu mít drahé (smích).

Neodrazoval vás fakt, že FC Vysočina prochází těžkým obdobím a není v dobré ekonomické kondici?

Tak to prostě je. My doufáme, že se to postupně zlepší. Když padnete dolů, můžete se odrazit. Věříme, že hráči budou chtít pracovat a budeme úspěšní. Druhá liga je od toho, aby se hráči dostali výše. My se budeme snažit, aby se to povedlo a hráli jsme dobrý fotbal.

Aleš Křeček uvedl, že bere práci s mladým kádrem jako výzvu.

Já mladým hráčům hrozně moc fandím, ale říkám, že nic nepřijde samo. Nestačí odehrát dobře jeden dva zápasy. Pořád musejí pracovat. Pokud se člověk uspokojí, sešup přijde raz dva. Potom se to hrozně špatně vrací zpátky.

V Jihlavě jste se už rozkoukal?

Aleš jako Třebíčák bydlí kousek, tak jezdí domů. Nám s Jurou Šimurkou se domů po „dé jedničce“ nechtělo, tak jsme vyrazili okouknout město. Hledali jsme nějakou hospůdku, kde točí plzeňské, protože jsme na něj zvyklí (úsměv).

Brankář Jaromír Blažek, jenž dochytával v Jihlavě kariéru, říkal, že tady nepotřebuje auto, protože kamkoli dojde pěšky.

Taky jsme chodili pěšky, až do City Parku. Jenomže mě pak bolí kolena a nohy, takže raději jezdím autem. Ale procházka to byla pěkná (úsměv).

Diskuze k článku