David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

„To jsou všechno příbuzní,“ ukazuje muž v tričku stojící na chodbě justičního areálu Okresního soudu v Jihlavě. Krátce před pondělní devátou hodinou hlouček skoro dvaceti lidí čeká před dveřmi  jednací místnosti číslo devět. 
Po 111 dnech chtějí osobně sledovat pokračování projednávání případu tragické dopravní nehody u Vílance. Na konci loňského března po střetu s vozem zn. Audi tam zemřeli ve škodovce dva lidé. Ti cestovali do práce. 
Státní zástupce Miroslav Novák z tragédie viní Jakuba Čtveráčka (26) z Moravských Budějovic na Třebíčsku. V krajním případě mu za přečin usmrcení z nedbalosti hrozí až deset let pobytu v káznici. Obžalovaný před zahájením hlavního líčení tráví čas výhradně v doprovodu svého obhájce Tomáše Svobody.

Pro druhé hlavní líčení ve věci volí stejné oblečení jako před více než třemi měsíci. Na schodech sedí v riflích, bílé košili a polobotkách. Drží se stranou a do jednací místnosti přichází prakticky až jako poslední. 
Hlavní líčení bylo odročeno na žádost obhajoby právě kvůli osobnímu výslechu soudního znalce z oboru dopravy Zdeňka Mrázka. Poté už se očekávají závěrečné řeči a také rozsudek. Obhájce obžalovaného v závěrečné řeči překvapuje, když prohlásí, že na výslechu znalce trval kvůli tomu, aby na jeho klienta mimo jiné  působil výslech výchovně.

„Obhajoba neměla v úmyslu znalecký posudek jakkoliv zpochybňovat nebo shazovat vinu na poškozené,“ dušuje se obhájce v závěrečné řeči. Ale zpátky k výslechu soudního znalce. Konstatuje, že ke střetu obou vozidel došlo čelně v jízdním pruhu vozidla Škoda.
Před střetem podle znalce řidič vozu Škoda brzdil. Do té doby jel rychlostí kolem 70 kilometrů za hodinu. Rychlost vozidla obžalovaného v době střetu byla podle znalce stanovena na 105 kilometrů v hodině. 
„Řidič Audi volil takovou techniku jízdy, která v podstatě nedovolovala průjezd zatáčky jinak, než při využití protisměrné části komunikace. Řidič vozidla Škoda nemohl žádným způsobem odvrátit nehodový děj,“ konstatuje v posudku Mrázek.

Jel příliš rychle, musel do protisměru
Nehodě mohl podle znalce zabránit řidič Audi, pokud by nepřejel do protisměru. To by ale musel jet nižší rychlostí a musel by ji snížit aspoň na 74 kilometrů v hodině. „K nehodovému ději by nedošlo a vozidla by se klasicky minula, kdy by každé jelo ve svém jízdním pruhu,“ říká znalec. 

Obhajobu zajímalo, z čeho znalec dovodil, že vozidlo, v kterém seděli poškození, svítilo. „Je to technický předpoklad. Za snížené viditelnosti jet s neosvětleným vozidlem by byl velmi vzácný jev,“ argumentuje Mrázek. Obhájce naráží na to, že nebyl proveden na světlech škodovky test vláken. „Pochybnost v tomto směru nebyla, proto se test neprováděl,“ dodává k tomu pro úplnost soudní znalec. 
Pochybnosti obhajoby o tom, jestli vozidlo, v kterém seděli oba poškození, po deváté hodině večer svítilo, pořádně rozladila státního zástupce. „To bychom se taky tady mohli bavit o tom, jestli měl na autě zapnutá světla obžalovaný. To by bylo úplně to samé. Při této nehodě není vůbec o čem diskutovat. Obžalovaný jel v místě rychlostí, která hrubě překračovala rychlost, která je tam doporučená a několika dopravními značkami ještě zvýrazněná,“ říká důrazně. 
Část příbuzných, kteří v jednací místnosti sedí na místech vyhrazených pro veřejnost, jen nechápavě nad dotazy obhajoby kroutí hlavou. 
„Dotazy pana obhájce jsem zaskočen. Trošku mě to naleptalo, protože jsem to nečekal. Neosvícené vozidlo bych očekával u opilého řidiče, kteří tak občas jezdí, ale nic takového zjištěno nebylo,“ zmiňuje žalobce.
„Obžalovaný musel vjet do protisměru. Rychlostí 105 kilometrů v hodině byla zatáčka jen v jeho jízdním pruhu neprůjezdná. Obžalovaný minule uváděl, že do protisměru nevjel. Tahle diskuze je ale absolutně bezpředmětná. Vůbec není nejmenších pochyb o tom, kdo nehodu zavinil, jakým způsobem a jaké nehoda měla následky,“ říká zvýšeným hlasem. 
Podle žalobce je případ na tenké hranici mezi zavřením a ponecháním na svobodě. „Kolísal jsem z jednoho do druhého. Jestli tak a nebo tak. Pravda je, že obžalovaný je bezúhonný, má jeden přestupek v dopravě. To má ale skoro každý. Z tohoto pohledu je vše v pořádku,“ popisuje.

Žalobci chybělo doznání
Jediné, co státnímu zástupci ze strany obžalovaného chybělo, bylo doznání. „To mi chybělo celou dobu a chybělo mi stále, než jsem v pátek obdržel lékařskou zprávu, kde je poměrně popsán zdravotní stav obžalovaného. Ze zprávy se ale poměrně dobře dá také vyčíst, proč to obžalovaný nedoznává. Dá se to pochopit,“ míní státní zástupce Novák.
Podle něj ale z jednání obžalovaného vyplývá, že si je vědom toho, že dopravní nehodu zavinil. „Kdyby to popíral, tak přece nebude posílat pozůstalým peníze. Proto neberu tak úplně fatálně, že zapírá a nedoznává se,“ vysvětluje.  Obžalovanému nakonec navrhuje nejdelší možnou podmínku.

Jeden ze zmocněnců poškozených ve své závěrečné řeči tlumočí stanovisko svých klientů, jak si mysleli, že bude postupovat řidič, který se dopustí tak fatálního selhání. 
„Dost dlouhou dobu čekali na to, že jim přijde nějaká písemná omluva. Zkrátka, že se řidič k té události nějak vyjádří a že to bude uvěřitelné a od srdce. Jenže ono do dnešního dne se nic takového nenastalo. Překvapuje je to, schází jim to a myslí si, že je to dost podstatná věc,“ říká zmocněnec.

Zmocněnec se také pozastavuje nad lékařskými zprávami ohledně zdravotního stavu obžalovaného. „Nebyl předložen znalecký posudek. A nikdo z nás nemá odborné znalosti to přezkoumávat. Spíše bych dal na intuici toho, jak obžalovaný vystupoval v rámci hlavního líčení,“ předesílá zmocněnec. 

„Chviličku to i vypadalo, že se obžalovaný kvalifikovaně přizná. Všichni dokážeme pochopit, že se to prostě stát může. Mé klienty zklamalo ale jeho vyjádření, kdy řekl, že si není ve své podstatě vědom, co způsobil. To je podstatná věc, která je zklamala, a to zklamání zaslané finanční prostředky obžalovaným nevyváží,“ uvádí závěrem.

Výjimečný případ i pro soud
I soudce Vladimír Sova, který ve věci rozhodoval v senátu, v odůvodnění rozhodnutí podotýká, že ani pro ně nebylo jednoduché vyhlásit rozsudek.
„Auto je velmi cenný a běžný pomocník, na který jsme si všichni zvykli, ale jsou chvíle, kdy se stává nebezpečnou zbraní. Tou se stává ve chvíli, kdy člověk selže a nepostupuje v souladu s pravidly silničního provozu. Trvám na tom, že za tmy je třeba jet opatrněji a že do takto prudkých zatáček je třeba  vjíždět mnohem nižší rychlostí, než jel obžalovaný. To proto, aby člověk neublížil nejen sobě, ale taky nikomu dalšímu,“ přemítá zkušený soudce. 

Má za to, že jak by se měl člověk za volantem chovat, se mnohdy obžalovaní dozvídají až v jednací síni, a ne v rámci samotné přípravy na řízení motorového vozidla. „Autoškoly se dnes dělají rychle, za krátkou dobu. Jde jen o to, jak to každý zvládne. V řadě případů je ale třeba mít za volantem i selský rozum. Je lepší někam přijet o 15 minut později, než vůbec,“ připomíná Vladimír Sova. 

Vysvětluje, že za desítky let praxe v dopravě  je zvykem, že nepodmíněné tresty se spojují především tehdy, když je se smrtelným následkem spojeno i to, že pachatel byl pod vlivem alkoholu a nebo, že z nehody ujel. „Někdy jde o kombinaci těchto jednání,“ popisuje soudce.

„Selhání tohoto typu se může stát. Nikdo nemůže předem říct, že se nikdy nedopustí dopravní nehody. To by byla naprosto nepřiměřená troufalost,“ míní Vladimír Sova. 
„Obžalovaný je vcelku slušný, solidní člověk, který se dostal do nešťastné situace, kterou nezvládl, ale není to žádný rabiát a kriminálník, u kterého  by úvaha o nepodmíněném trestu byla jednodušší. I pro nás je tento případ výjimečný,“ řekl k tomu soudce za celý tříčlenný senát. 

Obžalovanému vyměřil maximální podmínku, na šest let mu sebral řidičák. Rozhodnutí o vině a trestu je pravomocné.     

Diskuze k článku