Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Místopředseda Českého olympijského výboru a uznávaný volejbalový kouč Zdeněk Haník diskutoval na jihlavské VŠPJ o tématu děti,  talent, rodiče a sport.

Kdy je vhodné, aby dítě začalo sportovat.
Podle mě kdykoli. Může začít v batolecím věku i předškolním období. Žádné hranice bych nedával. Má-li dítě sportovně založené rodiče, začíná v podstatě okamžikem, kdy se postaví na nohy. Jde spíše o to, jakou formu pohybu zvolit. 

A organizovaný sport?
Každý sport to má jinak. Vím, že hokejisté chytají děti mnohem dříve, v předškolním věku. My na volejbale od první třídy. 

Důležitá je podpora rodičů, aby se děti měly sportem od koho nakazit.
Tak jako vychovává kytara stojící v rohu obýváku, tak nejlépe vychovává, když rodiče sami sportují. Na ty děti se to „nalepí“. Nejpřirozenější učení je nápodobou. Děti dělají to, co dělají rodiče, nikoli to, co rodiče říkají. To je podle mého názoru klíčové.

Čím ještě může být rodič dítěti prospěšný?
Tím, že bude vzorem, a bude přísný a laskavý, podobně jako trenér.  Proto trenérům pokaždé přeji a říkám, aby byli přísně laskaví nebo laskavě přísní.

A co rodiče, kteří dají dítě na sport jenom proto, aby nepřekáželo doma?
Zaplaťpánbůh, že když ke sportu nemají vztah, tak alespoň umožní sportovat dítěti. Když to odložené dítě najde ve sportu zálibu, je vyhráno, protože sport utužuje tělo a dělá z lidí realisty. Vítězství, porážky, přivykáte tomu režimu. Je to život nanečisto. I když to sportovci nedotáhnou na vrcholovou úroveň, má sport vliv na jejich psychosociální vývoj.

Rozumím. Zkrátka, pořád platí, že sport formuje člověka.
Úplně zásadně. Všechny moje diplomy a medaile jsou v koši. Není důležité, že jsme někde vyhráli titul, ale co zbylo. Ono se hodně myslí na vrcholový sport, což není úplně dobře, protože vrcholový sport je hrozně jednostranný. To není nic zdravého. Kdo chce takto sportovat, platí obrovskou cenu v té jednostrannosti.

Můžete to více rozvést?
Chcete-li být v dnešní době například vrcholový volejbalista, skočí na vás v patnácti letech agent a už vás prodává. Kariéře vrcholového sportovce podřizujete soukromý život, školu, úplně všechno. My jsme ve Zbrojovce hráli volejbal a přitom vystudovali vysokou školu. To dnes nejde, to je vyloučené. 

Takže za vašich aktivních sportovních let bylo lépe?
Plakat nad tím, co bylo, nemá smysl. Dnes nemůžete vyběhnout na ulici a hrát bendy hokej nebo fotbal. Rodiče vás nepustí ven, a abyste chodil do pěti kroužků a nic nedělal pořádně, to také nikdo nechce. Budu-li mít sedmiletého volejbalistu, který bude třikrát týdně chodit na trénink, nechci ho ztratit. V tom případě je potřeba myslet na to, že bych s ním měl dělat v rámci volejbalového tréninku i jiné sporty, například fotbal, florbal nebo jízdu na kole, protože pokud to neudělám, mohou mi ho jiné kroužky ukrást.

To se dostáváme k otázce specializace. Má se dítě věnovat jednomu nebo více sportům?
To ví každý, že více je lépe. To, co jsem já jako volejbalista strávil na basketbale a hokeji, mi hrozně pomohlo. Ale to už nejde. Je jiná doba. Když nemáte trénink, nejdete ven sportovat na zelenou louku. Také je otázka, jestli dítě vůbec najde čas na více sportů, protože má jiné možnosti, jiné sféry zájmů a jsou na něj kladeny daleko větší nároky ze strany školy.

Více v tištěném vydání JL s datem 30. 6. 

Diskuze k článku